Advent začal, Mníšek ozářil vánoční strom

1
1515
Rozsvěcení vánočního stromu 2016 obohatila kromě stromu samotného také barevná mozaika promítaná na stěnu u kostela.

Tradice slavnostního rozsvěcování vánočního stromu nabírá v Mníšku na síle, každoročně se ho účastní stále více lidí.

I letos předcházel kulturní program, představil se pěvecký sbor A.M.O.S a zatancovaly děti ze Cvičení bez chyby.  Pak už slavnostní shromáždění pozdravili starosta města Petr Digrin a místostarostka Daniela Páterová. Příchod adventu ve svém slově přivítala i paní katechetka Daniela Feltová, která přítomným vyřídila pozdravy od pana faráře P. Jana Dlouhého.

Těsně před očekávaným odpočítáváním se ujal slova ředitel Domova seniorů Jan Daniel s dobrou zprávou. Jím vedený Domov pro Seniory Pod Skalkou již před několika lety otevřel finanční sbírku, aby mohl pořídit speciální automobil pro přepravu vozíčkárů, a již se podařilo shromáždit 800 tisíc korun. Do cíle tak zbývá 390 tisíc korun.

„Bylo by krásné, kdyby se objevil tajný sponzor, ten zbytek doplatil a my mohli naše klienty už začátkem roku vozit na výlety“, vyslovil Daniel nahlas přání všech v Domečku. Senioři totiž v rámci sbírky vyrábějí a následně prodávají své výrobky, a tím shromažďují potřebné finance. Pak doplnil ještě jedno přání – aby se rozhádaný Mníšek alespoň po dobu adventní sjednotil a užil si předvánoční atmosféru klidu a míru.

A pak to přišlo, starosta, místostarostka a šéf Domova seniorů začali odpočítávat… tři, dva, jedna… a vánoční strom se rozzářil, stejně jako očka stovek přítomných dětí. Letos se navíc na kostelní zeď a prostor před ní promítá barevná světelná mozaika. Ta přítomné rozdělila, zatímco menší děti nadchla, někteří dospělí neskrývali, že jim představení k adventu příliš neladí.

Lidé si světlo z náměstí odnášeli domů schované v lucernách a ulicemi tak proudili adventní světlonoši do všech částí našeho města.

Program zakončila krátká bohoslužba v kostele sv. Václava a zpěv Mníšeckého chrámového sboru.


Máte z rozsvěcení vlastní fotografie nebo videa? Pošlete nám je e-mailem, prosím. Z Vašich snímků vytvoříme galerii na konci tohoto článku. Děkujeme.

1 komentář

  1. Ty rozmazané čtverečky na kostelní zdi – to se už nedá nazvat ani nevkusem a kýčem. Z vánoc se stalo zboží, komerce, prachy za každou cenu, Kočkova Matějská pouť. Takhle učíme naše děti správnému nevkusu, který budou přijímat jako samozřejmost, aniž by přemýšlely o podstatě věci krásna. Nebudou moci porovnat co je krásné a co nevkus. Ježíšek je válcován Santou, Dušičky helovínem, léto letními vánoci trapné zelené skřehotající figurky, vše za bujarého veselí stánkařů či internetových šopů mastících si nehorázně kapsy na hlouposti lidí neřešících tamhle 500,- jinde 200,- a tady třeba „litr“. Žijeme v době, kdy vánoce znamenají plné krámy svítících sobů, sněhuláků, vloček nebo nekonečných řetězů nastěhovaných na zahrádky, stromy a domy se stejně kýčovitými soutěžemi o tom, který hlupák bude mít světýlek víc a jaká!!! Světově světové šílenství. A ti, co mají opačný názor jsou škarohlídi a staromódní páprdové nad hrobem. Jenomže, tohle všechno vede k daleko horší situaci. Se vším se plýtvá, neboť všeho zboží na trhu je nadbytek, rovněž jako je nadbytek peněz, za něž se dá koupit od všeho po každého, kdy cenu má především krátkodobý zisk za jakoukoli cenu i ztracené cti nebo okradení vlastní rodiny. Není čas a trpělivost našetřit si. Teď, ihned a vše i za cenu dluhů. Doba určuje běh věcí i do záhuby a sebezničení. Toto jsou hodnoty dnešní doby i dnešních i budoucích vánoc. Marné je volání zastavme se, rozjímejme a buďme skromní. Copak to jde? To by nám utekl bussines. Není čas zastavit se. Potřebujeme čím dál víc, a to stojí energii. Jakoukoli. Vlastní řešíme prášky, vnější třeba větrníky, či stovkami hektarů solárních elektráren, místo rozkvetlých luk. Zbytek sešněrujeme dálnicemi zdobenými rozsvícenými bilborday, či rychlovlaky, abychom mohli být tranzitem pro milovanou EU, která s námi zametá stejně jako socialistická RVHP. Kupujeme si její lásku stejně tak jako lidskou. Pompa, drahé „krásné“ zbytečnosti, ukazujeme svoji duševní nahotu ve stejně duševně nahých TV pořadech, kdy v mnohých nám již i určují, kdy se máme smát, protože humor je tak stupidní, že je škoda i elektřiny na zapnutí přístroje, který máme již druhý během 3 let. Ten „starý“ neměl tolik funkcí, kolik jich musíme mít. Stávají se z nás roboti hromadně migrující v zimě na hory za davem draze, ale stylově oblečených komínářů stojících kilometrové fronty na lanovky a vleky, aby 2x za dopoledne stejně hromadně sjeli černou sjezdovku. Roboti, migrující stejně hromadně v létě za přecpanými plážemi a hotely se stejně přecpanými cenami, které se opět neřeší, neboť opět není nikoho, kdo by nás naučil šetrnosti…
    A pak tu máme opět Nový rok s utrhanými končetinami a popáleninami, kdy opět kvůli lidské hlouposti musí stát armády záchranářů a hasičů či policajtů v pozoru jen proto, že se dav infantilně baví pyrotechnikou, protože se to globálně vyžaduje a kupuje třeba i u občanů jiného vzezření majících rostliny rákosu ve svém znaku. A tak tu máme snad všechno. A to, za co jsme určitě „tenkrát“ klíči nezvonili, nám bylo demokraticky vnuceno za podlézavé plazivé úsměvy mnoha pánů, střídajících se „nahoře“ jak ponožky, jichž jména si už ani nepamatujeme. Za úsměvy, jak jsme díky nim šťastni a jak si toho vážíme. Evropo, Evropo, buď hodná teta… zpívá Karel Černoch ve filmu Slunce, seno… Máme telefon až do maštale, auta nám tu stojí ne dvě, ale už i tři nebo čtyři a místo břízolitu kachličky a podnikatelské baroko. Lidství, přátelství a pevné vztahy nahradily hmotné statky, jimiž si tyto atributy vzájemně kupujeme za cenu falše a pokrytectví. Doba vyžaduje úspěšné dravé mladé a krásné, aby je po čase vyplivla jako nepotřebný a opotřebovaný šrot již pouze na „práškách“, nahrazený jinými stroji, jen o něco později narozenými. Budoucnost? Veselá, hravá, zábava za každou cenu a co bude zítra se neřeší. Důležité je teď a tady a hned.
    Přeji hezké holé kostelní zdi bez zbytečných čtverečkových energií jepičího života. Pokud by ten nahoře skutečně byl tím co myslíme, že je, hrůzou, co to z něj udělali, by spadl dolů a nepomohla by mu ani svěcená voda ani otevřená a laskavá náruč americky Amerického Santy.
    V. Smetana