První zatoulaný a odchycený pes letošního roku, fenka, které městští strážníci pojmenovali Jessy, si dva dny pobyla v kotci u městského úřadu, a když se majitele nepodařilo nalézt, odvezli ji do Pesoklubu v Dobříši. S tímto psím útulkem má totiž město nově smlouvu o pomoci. Jessy tady teď čeká na svůj nový domov spolu s dalšími sedmi hafany.
„Mníšek našemu útulku poskytl finanční dar ve výši 10 tisíc korun a máme smlouvu o tom, že pokud budeme mít místo, o zatoulané psy, které nám mníšečtí strážníci přivezou, se postaráme. Zatím se nestalo, že bychom nějakou obec odmítli. Jsme rádi, když to starostové řeší problematiku zatoulaných pejsků tímto způsobem, a ne nezákonnými prostředky nebo přehlížením situace, jak se bohužel někdy stává,“ uvádí provozovatelka dobříšského útulku Pesoklub Lucie Oplíštilová.
Mníšečtí strážníci doposud vozili odchycené psy až do kladenského útulku Bouchalka. „Město mu platilo roční paušální poplatek, a navíc to bylo poměrně daleko. Smlouva s Pesoklubem by měla být pro město výhodnější. Útulek je blíž a budeme platit nikoli paušál, ale jen za umístěného psa,“ uvedl k tomu starosta Petr Digrin.
Většina psích příběhů má díky Pesoklubu dobrý konec
V dobříšském útulku se starají v současné době o patnáct psích nalezenců. Osm z nich je tady v kotcích, sedm v takzvané dočasné péči v domácím prostředí. Podle jeho provozovatelky svůj nový domov nakonec najde většina psů. Jen dva hafani, Denny a Rex, jsou tady dlouhodobě, prožili si s lidmi prý peklo a nedůvěřují jim. „Jessy, kterou sem nedávno přivezli strážníci z Mníšku, by mohla mít štěstí a domov nalézt, je vůči lidem bezproblémová, i když je trochu bázlivá. Byla patrně zvyklá na domácí podmínky, do kotce se jí z venčení nikdy moc nechce,“ popisuje Lucie Oplíštilová.
Pobyt v dobříšském útulku dělá psům snesitelnějším spolu s lidmi, kteří nezištně pomáhají nejen tím, že nosí krmivo nebo deky, ale chodí psy i venčit. Spolupracuje prý zhruba třicet venčitelů, někteří jsou chataři z Prahy, kteří si pejska berou i na celý den, někteří chodí párkrát ročně, jiní i několikrát týdně. „Máme zhruba dvanáct holčiček, které sem chodí zhruba třikrát týdně pomáhat. Čistí psům kotce, vyčesávají je, myjí jim misky, a společně je i venčíme. Některé z dětí chtějí pomáhat opuštěným pejskům, i když doma již svého mazlíčka mají, jiným rodiče slíbili pejska, až si vyzkouší, jaké to je, starat se o něho, a tak to u nás ´trénují´,“ říká Lucie.
Až potkáte venku psa s vestičkou Hledám domov
Psi mají v kotcích zateplené boudy vystlané slámou, a když mrzne, dostávají na sebe oblečky. „Většina lidí se bojí, že když si půjčí pejska jen na venčení, že se sem pak nebude chtít vrátit. Pak jsou často šokovaní tím, že psi se do útulku z procházky těší. Jakmile se v nedalekém parku otočí směrem sem, už táhnou zpět,“ popisuje Lucie.
Některé zdejší psí atlety si podle jejích slov dokonce lidé půjčují jako parťáka na svoje běhání v přírodě. „To je případ jedenáctiletého křížence pointra Jacka, který k nám přišel v zuboženém stavu od původních majitelů a už brzy jde do nového domova. Běhat s venčitelem chodí i středně velký kříženec Jack, a já si většinou beru křížence ovčáka, Arese. Prvně už byla běhat i Jessy a jde jí to také skvěle,“ říká Lucie Oplíštilová.
V Pesoklubu mají prostě psy rádi. Pomáhají těm opuštěným ztraceným nebo týraným stejně jako lidem, kteří se svými psy chtějí aktivně a smysluplně trávit čas. Zprostředkovávají tréninky agility a jiných psích sportů a vedle toho chodí i povídat dětem do škol a školek, jak se správně ke psům chovat, aby jim byli parťáky a nikoli nepřáteli.
