Pivovárka byla a je jednou z největších přírodních dominant Mníšku pod Brdy. V minulých letech se ale na péči o ni zapomnělo. Změna nastala před třemi lety, kdy se za začalo s její obnovou a údržbou. Vloni lidé v participativním rozpočtu hlasovali proto, aby tady vyrostla in-line dráha.
Jiří Rom, komise pro životní prostředí
Rok 2017 přinesl participativní rozpočet, který dával volnou ruku občanům, co by si ve městě přáli vybudovat. To je jistě pěkný nástroj, ale nejde vždy neomezeně použít, bez následné diskuse s občany a předání všech důležitých informací. Jak je jistě všem známo, u lidí bodoval nápad postavit na Pivovárce in-line dráhu. Záměr se aktivně připravuje. Přeje si to ale opravdu nejvíce lidí? Jsme toho názoru, že tento záměr není dobré realizovat právě v této lokalitě a máme pro to argumenty. Realizací in-line dráhy totiž dojde k trvalému a nevratnému poškození nivy a zde rostoucích stromů.
Pivovárka je podle zákona o ochraně přírody a krajiny jako součást údolní nivy významným krajinným prvkem a podle tohoto zákona podléhá ochraně před poškozováním a ničením.
K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo je zamýšlí udělat, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (v tomto případě ORP Černošice).
Vážných argumentů proti je řada
V roce 2012 byla lípa malolistá, která tady roste, vyhlášena památným stromem. Ochranné pásmo památného stromu je ve tvaru kruhu a zasahuje přibližně do poloviny nynější cesty skrze lokalitu. Pivovárka je z poloviny v aktivní zóně zátopového území Bojovského potoka. Stavbou in-line dráhy by zde došlo k porušení podmínek dotace, tedy ke změně projektu, kterou by musela schválit Agentura ochrany přírody a krajiny, a s tím je spojeno riziko sankce či vrácení dotace.
Stavební práce přinesou lokalitě zátěž těžkou technikou a vytvoří se umělá hráz podél Bojovského potoka. Pokud se její propustky nebudou čistit a zabrání se stávající možnosti rozlivu vody z potoka, dostanou v případě povodní obce pod Mníškem mnohem větší povodňovou vlnu, která bude páchat velké škody.
Jejím územím vede biokoridor územního systému ekologické stability, je to migrační cesta pro veškeré živočichy prostupující krajinou podél Bojovského potoka. Stavbou zde dojde k narušení tohoto biokoridoru. Zbudování zpevněného povrchu s sebou nese zásah do kořenového prostoru vzrostlých stromů, a to může vést k tomu, že některé odumřou.
Vedle vlastní in-line dráhy by měla souběžně vyrůst i zpevněná cesta pro pěší. Zatímco všude se mluví o potřebě zvýšit retenci vody v krajině a obce čerpají dotace na opatření k zadržení vody v krajině, v Mníšku se plánuje dělat pravý opak: stavět v tomto území nepropustné zpevněné plochy!
Jsou i jiná řešení…
Možná si teď řeknete: zase ti aktivisti bojující za životní prostředí. Město má být přece moderní, má vzkvétat. Naším záměrem není izolovat Pivovárku před lidmi, ale využívat ji v maximálním možném souladu s přírodou. Rádi bychom tuto lokalitu zachovali přírodě blízkou a postupně z ní vytvořili „oázu“, kterou budou moci mníšečtí aktivně využívat, aniž by to bylo na úkor přírody. Pracuje se na tom již minimálně 3 roky. Co tedy navrhujeme?
Zpracovat návrh využití lokality jako celku tak, aby byla posílena rekreační funkce, ale nedošlo k znehodnocení či poškození údolní nivy. Provést revitalizaci Bojovského potoka na území Pivovárky tak, aby došlo k rozvolnění a zpřístupnění toku (mimo jiné vytvořením meandrů). Potok by následně mohl sloužit k dětským hrám, k osvěžení, ale zároveň se tím usnadní v případě potřeby rozliv nadměrného množství vody do louky. (Za cenu realizace dráhy je možné revitalizaci provést – případně i čerpat dotace, neboť tuto aktivitu stát podporuje).
Lokalita by si měla zachovat přírodní charakter, ale zároveň být spojnicí mezi nákupní zónou a městem. Cesta je nyní rozbahněná. Stačilo by ji ale upravit tak, aby měla propustný povrch. Na Pivovárce lze vybudovat například piknikové místo, rozšířit stávající dětské hřiště, rozmístit disk golfové hřiště (jistě mnohé z vás napadne řada jiných, podobně k přírodě tolerantních aktivit). Pro stavbu in-line dráhy doporučujeme najít jiný, vhodnější pozemek, například za hřbitovem, na silnici kolem autobusů Uher, v prostoru bývalé vlečky z Kovohutí až do Čisovic…….
V posledních letech se Pivovárka udržuje
Na Pivovárce se v minulosti hospodařilo, probíhala tu senoseč a otavy, sloužila jako plocha k zadržení vody při povodních (pamětníci na ní v zimě bruslili). Pak přišlo období, kdy se na péči o tuto lokalitu zapomnělo. Začala zarůstat, jednak nálety dřevin, jednak devětsilem
a ostřicí. Zanesly se také stoky, které odváděly nadbytečnou vodu zpět do Bojovského potoka. Průchod přes Pivovárku nebyl příjemný, houštím přes značná křoviska – v podstatě pro mnohé „bojovka“.
Změnu ale přinesl rok 2015, z prostředků dotace plynoucí z Operačního programu Fondu pro životní prostředí se začalo s obnovou Pivovárky. Nastalo kácení, prosvětlování a také nová výsadba. Kácení bylo vnímáno dosti nelibě, i když se týkalo zejména akátu, nepůvodní a značně agresivní dřeviny vůči naší květeně. Cílem bylo vytvořit přírodě blízkou lokalitu, znatelně prosvětlenou a bez zpevněných ploch.
Následné roky se nastavuje optimální údržba území, obnovuje se kosení co největší plochy louky, došlo k prořezu dalších keřů, vše za spolupráce orgánu ochrany přírody a krajiny ORP Černošice. Na podzim 2017 vznikla nová tůň a došlo k pročištění hlavní ze stok odvádějících vodu z lokality tak, aby kleslo nadměrné podmáčení louky. Postupně se s Pivovárkou pracuje s cílem podpořit rostlinnou a živočišnou rozmanitost.
Jak to vidí město
očima starosty Petra Digrina
Ještě před několika lety bývala Pivovárka nevzhledným a zarostlým místem, který připomínal spíše skládku odpadů a prostor pro divoká prasata. V roce 2014 se městu podařilo získat dotaci na obnovu zeleně a postupně se z nevzhledného území stával přístupný příměstský park.
V minulém roce mezi občany velmi výrazně uspěl projekt rekreační asfaltové stezky podél Pivovárky, která by mohla být určená pro malé bruslaře nebo cyklisty. Při hlasování získal 33% hlasů z celkového počtu 1 708 hlasujících. Tento nápad podpořilo 571 lidí.
Naše město se snaží respektovat myšlenky, které mají tak výraznou veřejnou podporu. Respektovat
a řešit silné záměry je to základ dobré komunikace. Snažíme se hledat řešení pro rekreační asfaltovou stezku podél Pivovárky, neboť to zcela jistě dobrý nápad je. Bylo by snadné říci, že ho nelze uskutečnit. Možná by se našla i celá řada argumentů. Pokud bychom ale takto postupovali, nešlo by nakonec, s největší pravděpodobností, udělat vůbec nic. Nějaká ALE má totiž každý projekt.
Pivovárka bezesporu své limity ve využiti má. Jde o nivu, a ta je zákonem chráněná. Tyto limity ale nejsou tak přísné, jak by si možná mnozí skalní ochránci přírodních hodnot představovali. V údolních nivách, dokonce i v místech národních parků, se zcela normálně zpevňují cesty, stavějí nové cyklotrasy, budují odpočívadla, veřejné toalety. Příkladem může být Podyjí, Moravský kras nebo Lužická jezera. Pivovárka má svůj nezaměnitelný charakter. Jde o nádherný kus přírody uprostřed města a mělo by se s ním nakládat citlivě. Je ale uprostřed města, a proto nemůže zůstat pouhou přírodní rezervací a sterilním parkem. Lidé sem budou chodit a budou chtít kvalitnější servis. Hřiště „U květiny“ je toho příkladem. Proto je třeba hledat řešení, která zkombinují požadavky občanů, třeba i na rekreační dráhu, s požadavky na ochranu přírody. Jinde v republice i ve světě to umí, proč by to nemohlo být stejné i v našem městě?
Jak to vidí Jitka Vočková, autorka návrhu na zbudování tréninkové in-line dráhy na Pivovárce do participativního rozpočtu
Myslím si, že v Mníšku pod Brdy velmi chybí bezpečný a dostupný prostor pro ty, co se chtějí učit jezdit na kole nebo in-line bruslích. Nejbližší místo, kde lze bezpečně tyto sporty provozovat, je Praha Zbraslav za vlakovým nádražím. Vždy však musíte mít auto a dojet si tam, což je velmi omezující, časově náročné, a navíc děti zpravidla nepotřebují rozsáhlé dráhy. Ze zkušenosti vím, že postačuje rovinatý úsek do půl kilometru, s kvalitním asfaltem o šíři zhruba dva a půl metru.
Jako ideální se mi zdála stavba takového úseku podél louky na Pivovárce v délce 380 metrů, která by pro tyto účely stačila, s jedním nástupním a jedním výstupním odpočívadlem. Začínalo by se
u nového dětského hřiště Pod květinou a končilo před parkovištěm Billa. Šířka asfaltového pruhu by mohla být 2,5m a vedl by podél stávající vychozené cestičky, kterou by ale bylo vhodné zpevnit štěrkem nebo drtí. Součástí této in-line dráhy by mohlo být zhotovení i naučné stezky
s informacemi o místním ekosystému.
Zásadní bod projektu který v článku není uveden je cena za in-line dráhu na Pivovárce.
Její předběžný odhad se pohybuje okolo 2 miliónů korun. Tj. cena za 300 m trasy – za 2 mega lze postavit 1 km kvalitní cyklostezky. Tak vysoká odhadnutá cena je daná specifikou místa. zabezpečit kořenové systémy stromů před poškozením, zajistit, aby nebyla trasa ničena při povodních, ale aby nebránila rozlévání Bojovského potoka a dráha musí vydržet pojezdy těžké stavební techniky pro zajištění čištění potoka a zemědělské či komunální techniky, která bude zajišťovat péči o louku.
Začíná se i mluvit, že k in-lize dráze bude vhodné udělat stánek s občerstvením, aby tam děti a rodiče chodili, musí být sociální zázemí apod.
+/- dva milióny za 300 bm in-line dráhy si každý musí vyhodnotit, zda je to odpovídající předpokládanému vytížení v místě, které ve své podstatě je uprostřed města, ale od hlavních obytných lokalit přesto daleko.
Město plánuje menší in-line dráhu mezi hřbitovem a školkou v Edenu. Vycházím z textu starosty na facebooku a i z jednání komisí. Je to u školy, není třeba zajišťovat ochranu stromů, dbát na opatření proti povodňových škodám – lze předpokládat nižší náklady, vyšší využití dětmi ze školy, třeba i v rámci tělocviku.
Silnice okolo Uhra je přes 7 m široká, lze ji změnit v obytnou ulici (chodec má přednost, maximální rychlost vozidla 20km/hod). Rada města má za úkol, aby silnici převedla do majetku města – současný vlastník – kraj – souhlasí. Převedení je dáno usnesením zastupitelů asi z léta 2018. Zde by náklady byly jen položená kvalitnějšího povrchu, a prořezání okrajů silnice. Navíc, při troše snahy, určitě by se silnice nechala z části upravit i jako záchytné parkoviště. Argument proč to nejde – je to do kopce (určitě ano, ale jen část, takže v rovině se rozbruslí, v kopci naučí. Dle mě velmi rychlé a zřejmě nenákladné řešení – jen převod, či nějaká smlouva, pokud již převod započal.
Poslední a velmi zajímavé řešení pro in-line dráhu je těleso bývalé vlečky do Kovohutí. Jedná se o 2,5 km trasu, kde jsou křížení s cestami (V Praze je řeší betonovými zátarasy, které donutí bruslaře zastavit a rozhlédnout se). Problém je s odkoupením tělesa vlečky, část je i soukromá. Ale lze se spojit s Čisovicemi, část od Rymaně k Čisovicím vede lesem. Schází parkoviště a je to trochu dál, nicméně se nabízí velmi zajímavá trasa. Protože vlečka je nevyužívaná průmyslová stavba, někdy jsou k dispozici i dotace. Tělesa železniční dráhy jsou často na cyklostezky, bruslení apod., přestavovány.
Mám mnoho jiných možností, než se stále „tlačit“ do Pivovárky, a některá budou ekonomicky příznivější. 2 miliony Kč (může být méně či více) za in-line dráhu může město využít jinde – je to zhruba poloviny ceny dřevostavby pro náhradní třídy, než bude Pavilon (respektive nějaké řešení + 9 tříd pro školu).
Pokud jde o Pivovárku. Zejména ti co se přistěhovali v posledních letech neví, že původní projekt, kdy průchozí cesta měla být osázena náhradní výsadbou za pokácené akáty byla díky odvolání Hnutím Brontosaurus změněn do současné, kdy je poměrně volné okolí (ještě je v plánu lecos prořezat. Původní projekt počítal s masivní výsadbou keřů okolo cesty v podobě keřových vrb (až půl metru roční přírůst) šípků, svíd atd. Prakticky po několika letech po výsadbě by město muselo prořezávat „tunel“ pro cestu. Krajský úřad uznal, že projekt na výsadbu je nesmyslný a uznal námitky a i návrh, že výsadba by měla být jinde.
Za další, Hnutí Brontosaurus na Pivovárce odvedlo dost práce na vysečení stařiny, aby byly nesečené plochy přístupné zemědělské technice, zajistilo vyčištění strouhy a zhotovení tůně. Pomohlo s likvidací zarostlých větví po dodavateli, který práci nedokončil, přispělo k vyhlášení památné lípy, ve spolupráci s hasiči ze Stříbrné Lhoty odstranili na své náklady akáty v ochranném pásmu památné lípy.
Nepíši to, že se tím chci chlubit, ale jako vzkaz těm, kteří spolek neustále napadají, že nic pozitivního Brontosaurus v Mníšku nedělá. Dělá, ale moc o tom zatím nemluví.
Hnutí Brontosaurus – jak jsem již mnohokrát psal, na Pivovárku předkládalo k nadacím několik projektů pro její využití. Ani jeden nevyšel pro specifiku louky – přírodní plocha v centru města . na to programy nadací zatím nepamatují.
Jako vybavení navrhovalo v projektech jednoduché, přírodě blízké prvky upravené, aby odpovídaly normám a režim louky upravit tak, aby na posečených částech byl prostor pro hry na louce. Navrhovalo i „komunitní“ ohniště. Cesta by měla zůstat přírodě blízka – mlatová, štětová, možnost posezení, hraní dětí s vodou apod.
Ale osobně budoucnost Pivovárky vidím takovou, že tlak na ní bude tak velký, až se „zabetonuje“. Několik lidí, co dnes se zasazují, aby louka z větší částí zůstala loukou, právě pro její skromnou krásu, kde najdeme luční květiny, hmyz apod.,. Proti masivním kampaním typu – děti chtějí bruslit, musíme něco obětovat, jsou šílené, a argument – nechtě dětem přírodní plochy, nebetonujme víc než je nezbytně nutné, taoví rodiče nechtějí slyšet – jejich ňuňu chce bruslit. Že náš kraj nabízí jízdy na kolech běhv přírodě – není prostě moderní trend.
Ale potom co ji zabetonují budou fňukat, že v krajině a městech mizí zelené plochy, že je vedro, povodně, údržba sportovišť je drahá atd.