Je sucho, horko a když prší, tak jen někde a zprudka. Hydrometeorologové se shodují na tom, že prožíváme jedno z nejsušších období za stovky let. Voda chybí jak v přírodě, tak ve studnách. Jaká je situace v Mníšku?
Sucho v Česku panuje už od roku 2014, nedostatek vody se nastřádal a ani zimy bohatší na sníh to nedokázaly zmírnit. Odborníci se shodnou, že neznají detaily toho, jak a proč sucho vzniká. Vědí ale, že má velkou setrvačnost a dlouhodobou paměť, a i když se srážky třeba vrátí k normálu, deficit přetrvává ve zdrojích podzemních vod. Letošní jaro bylo hodně výjimečné: pršelo podprůměrně a teploty byly nadprůměrné.
Středočeský kraj na tom ale stále ještě není tak zle, jako například Královéhradecký, Pardubický nebo Liberecký, kde chybí tolik vody, která by napršela v úhrnu za více než dvě stovku dnů. Na otázku, jak je na tom konkrétně Mníšek pod Brdy, odpověděl za Český hydrometeorologický ústav Jan Daňhelka, náměstek ředitele pro hydrologii. „Mníšek leží přesně na hranici mezi západem Čech, kde od počátku roku napršelo stejně nebo více, než je normál, a východem, kde napršelo méně. Velkou zásluhu na tom mají deště z počátku června, které právě na Brdech byly velmi intenzivní a situaci sucha, alespoň v půdě zde poněkud zlepšily,“ říká. Podle jeho slov je aktuální situaci obtížné popsat, protože přímo v okolí hydrometeorologové nemají objekty, které by pozorovali a operativně vyhodnocovali jak pro povrchové, tak i pro podzemní vody.
Život ve vodním blahobytu
zkresluje nebezpečí,
které hrozí
Díky připojení na městský vodovod většina lidí podle odborníků tolik nepociťuje, jak naléhavá a silná je hrozba sucha i do budoucna. Mníšek pod Brdy je už druhým rokem připojený na vodovodní přivaděč Baně, a ti, kteří ho využívají, se nedostatku pitné vody obávat nemusejí. „Díky napojení města na přivaděč z vodárenské soustavy Želivka realizovanému je k dispozici dostatečné množství kvalitní pitné vody. Není proto třeba přijímat žádná zvláštní úsporná či regulační opatření pro hospodaření s pitnou vodou,“ uvedla za vodárenskou společnost 1. SčV Kristina Blaszczyková.
Podle odborníků dokázala vodohospodářská a vodárenská soustava pomoci se vypořádat se suchem i v minulých letech. „Bohužel možná proto veřejnost nemůže dobře vnímat naléhavost a hrozbu sucha do budoucna,“ říká Petr Kubala, generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy a předseda Svazu vodního hospodářství.
Jan Daňhelka říká, že žijeme ve vodním blahobytu, který nedovoluje vidět v jasných rysech nebezpečí, které dlouhotrvající sucho znamená. „Život ve vodním blahobytu nás může vést
k podceňování rizika extrémních událostí. Naučíme se dobře čelit běžným událostem, ale protože je dobře zvládáme, zapomínáme se zlepšovat a stáváme se zranitelnými skutečným extrémem. Ověřili jsme si to už v případě povodní.“
Stejně jako neexistuje jen jeden projev sucha, neexistuje ani jedno kouzelné opatření pro jeho zmírnění. Proto i přijatá koncepce pro zvládání sucha a nedostatku vody uvažuje kombinaci opatření v krajině, zadržování vody v nádržích, systémy distribuce vody i opatření na straně spotřeby vody. „Sucho zkrátka není vyřešený problém, naopak do budoucna bude nejspíše jeho význam dále sílit,” konstatuje Mark Rieder, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu.
Jak jsou na ti, kteří jsou odkázáni na svoje studny?
V některých lokalitách Mníšku se liší situace u lidí, kteří mají kopané studny a těch, kteří čerpají vodu z vrtaných studní. Docela názorně to ukazuje situace Tomáše Turka, bydlícího na Kvíkalce. Na pozemku u svého domu má kopanou, 8 metrů hlubokou, vrtanou studnu zhruba do 30 metrů a ještě je napojený na městský vodovod. Ten mu ale slouží pouze jako záloha pro případ, že by v obou voda došla. Vedle toho využívá, stejně jako řada dalších lidí, i zásobníky, do kterých svádí dešťovou vodu.
„Prozatím se potvrzuje, že zdroj podzemní vody pro vrtanou studnu je tak vydatný, že můžu nechat šplíchat i několik hodin bez problémů. Kromě studní máme i zásobník a šest velkých 300 litrových kádí na dešťovou vodu. Jediný problém s tou podzemní spodní vodou může být ten, abychom si se sousedy, kteří mají také vrtané studny, podzemní zdroje navzájem nestrhávali,“ říká Tomáš Turek.
Jak to vidí Magdalena Davis
zastupitelka
1. místopředsedkyně Zelených
Voda se v blízké budoucnosti zřejmě stane na mnoha místech v Česku velmi ceněnou komoditou. Stojíme totiž na prahu globální éry vysušování. Tento závěr odborníků z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR potvrzuje i výzkum kolektivu autorů z Masarykovy University, který do budoucna předpovídá nárůst delších období bez srážek (viz obrázek). To je pro Českou republiku špatná zpráva, kromě deště k nám totiž žádná voda nepřitéká. Pokud si tedy budeme chtít do budoucna zachovat stejný vodní komfort, musíme začít s vodou lépe hospodařit a efektivněji ji využívat.
Jedním z opatření, které brzy bude potřeba i v Mníšku, je systém efektivního zadržování srážkové vody v krajině a městské zástavbě. Jedná se například
o vsakovací strouhy na svahu brdského hřebene, které by zadržely vodu v lese a tím zamezily vyplavování polí i domů při přívalových srážkách. V centru města pak jde zejména o oddělení splaškové a dešťové kanalizace a efektivnější využití dešťové vody.
Naše děti a vnoučata budou jednou nevěřícně vzpomínat na to, jak jsme splachovali záchody pitnou vodou, zatímco dešťovou a šedou vodu (z dřezů, praček) jsme bez dalšího využití odváděli rovnou do kanalizace. V jejich době už budou muset zadržovat vodu v krajině formou přírodě blízkých opatření, např. mokřadů a meandrů potoků. Pole budou menší a důsledně rozdělená mezemi, remízky a pásy zeleně, aby zabránili erozi zemědělské půdy i rychlému odtoku vody. A pesticidy už snad konečně budou používány pouze za mimořádných okolností, takže v půdě budou opět žít organizmy, díky kterým zemědělská půda vodu váže.
Pokud již dnes budeme dělat ta správná rozhodnutí, můžeme takovou budoucnost svým dětem zajistit. V opačném případě je budeme muset připravit na velmi suchou alternativu.
