Mnoho obyvatel Mníšku ví o tom, že na kraji našeho města v lokalitě na Včelníku sídlí Magdaléna o.p.s., kde se snaží zdejší klienti zbavit svých závislostí. Málokdo už ale tuší, co taková léčba obnáší a čím se tu lidé zabývají. Na toto i další zajímavá témata jsme se zeptali ředitele Magdalény o.p.s. Mgr. Ondřeje Sklenáře, který v čele této organizace stojí již tři roky.
Co vás v dospívání vedlo k tomu, že jste se rozhodl pomáhat druhým?
Především mě k tomu inspirovalo rodinné prostředí, neboť oba moji rodiče jsou speciální pedagogové. Takže už od dětství jsem měl blízko k tomu pomáhat potřebným lidem. Po gymnáziu jsem šel studovat sociální práci, ale když v roce 2005 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy otevřeli obor adiktologie (věda zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi), tak jsem tam přestoupil a vystudoval ho.
Kde jste působil před tím, než jste nastoupil do Magdalény?
První šest let po absolutoriu jsem pracoval pro občanské sdružení Progressive, o.p.s. na pražském Smíchově přímo v kontaktním centru pro uživatele drog, kde jsem získával první zkušenosti se závislými již v době vysokoškolských studií. Potom jsem přešel do Magdalény a jsem tu zatím osm let. Postupně jsem procházel různými pozicemi. Začínal jsem jako vedoucí terénního programu pro uživatele drog v Berouně. Následně jsem k tomu přidal funkci odborného ředitele nízkoprahových služeb pro další naše pobočky v Benešově a Příbrami. Má práce spočívala v tom, že jsem tyto ambulantní centra zaštiťoval a odborně vedl.
Popište činnost Magdalény o.p.s., čím se zabývá?
Magdaléna má čtyři pilíře působnosti. Je to práce s dětmi spočívající v primární prevenci na školách, kdy s dětmi pracujeme tak, abychom předešli užívání drog a dalších forem rizikového chování. Dalším pilířem je oblast vzdělávání, zejména pedagogů, pro které pořádáme konference a kurzy, na kterých se naučí vést programy prevence a získají informace o aktuálních trendech rizikového chování. Nyní plánujeme vzdělávání prevence ve firmách.
Třetím pilířem je léčba, v jejímž rámci máme dvě adiktologické ambulance, doléčovací program a rezidenční terapeutickou komunitu. Posledním pilířem je Harm reduction (snižování rizik), které je zaměřeno na práci s aktivními uživateli drog, tj. s lidmi, kteří drogy berou a ještě nejsou ve fázi, kdy by se rozhodli s tím přestat.
Co se vám za tu dobu podařilo? Kam se Magdaléna za ty tři roky posunula?
Magdalénu znám již od roku 2005, kdy jsem tu byl jako student na odborné stáži a bydlel jsem dva roky v Rymáni. Tenkrát na mě zapůsobila jednak kvalitní práce tehdejší paní ředitelky Martiny Berdychové a týmu terapeutů a zároveň i samotné umístění objektu s velkou zahradou uprostřed lesa.
Magdalena má za sebou dynamické období rozvoje. Před 22 lety tu, díky iniciativě manželů Kaplanových a za pomoci města Mníšek pod Brdy a římskokatolické farnosti, vznikla terapeutická komunita s několika málo terapeuty jakožto jedna služba. Za tu dobu se nám podařilo vybudovat ucelený systém služeb a v současnosti máme 90 zaměstnanců a 15 typů služeb ve Středočeském kraji a Praze.
Kolik zaměstnanců působí na Včelníku?
Tady pracuje zhruba 30 lidí, máme zde dvanáctičlenný tým terapeutů, kteří se věnují klientům, administrativní a technické zázemí, management společnosti a projektový tým. Maximální kapacita klientů začleněných v léčebném programu je 23 osob. Zhruba dvě třetiny tvoří muži a věkový průměr našich klientů se pohybuje okolo 30 let.
Mezi našimi klienty jsou lidé závislí na nelegálních drogách, na alkoholu, na lécích a také gambleři.
Každou první neděli v červnu se naše řady několikanásobně rozrostou, protože pořádáme pravidelnou akci, nazvanou Výroční komunita. Přijíždějí sem za námi bývalí klienti, úspěšní absolventi našeho léčebného programu. Častokrát s sebou vezmou svou rodinu, příbuzné i své děti, podělí se s námi o to, jakým způsobem žijí, kde pracují, jak se jim daří. Podělí se i o radost z toho, že se jim podařilo úspěšně začlenit do normálního – nezávislého – života.
Na podzim minulého roku Magdaléna díky veřejné sbírce získala nový automobil. Jak se vám to povedlo?
Veřejná sbírka trvala dva roky a díky podpoře mnoha dárců, kterých si velmi vážíme, vynesla zhruba 300 tisíc korun, za něž jsme pořídili novou sedmimístnou dodávku Fiat Dobló. Slouží k zásobování komunity a také ji využíváme pro dopravu na tzv. zátěžové pobyty, které s klienty podnikáme několikrát ročně. Jezdíme s nimi do hor, na pěší túry i na běžky. Cílem těchto zátěžových pobytů je, aby si klienti sáhli na dno svých sil v pozitivním smyslu slova, tedy při sportu, při překonávání sama sebe.
Každoročně se také s klienty účastníme v jižních Čechách závodu v triatlonu, jehož jsme spolupořadateli a nese název Železný adiktolog.
Jaká je úspěšnost léčby ve vaší komunitě?
Všichni naši klienti tu jsou dobrovolně. Procházejí u nás nejdelším a nejintenzivnější druhem pobytové léčby, která se v oblasti drogových závislostí v České republice nabízí. Léčba u nás v komunitě trvá jeden rok. Podle statistik počet abstinujících absolventů naší léčby na Včelníku dosahuje 70 %. Sedmi z deseti klientů pomůžeme ze závislosti, je to skvělý pocit.
Několik našich bývalých abstinujících klientů si našlo práci i bydlení v Mníšku a okolí, kde začali žít nový život. Nechtějí už zpátky do Prahy či svého někdejšího působiště, které mají spojené se svou drogovou minulostí.
Jaké pracovní aktivity ve zdejších areálu provozujete?
Jednou z částí terapie je, kromě individuální, skupinové a rodinné psychoterapie a sportovních aktivit, také fyzická práce. Jedná se tak o komplexní léčbu a resocializaci. V rámci pracovní terapie dělají klienti celou řadu věcí. Pracují v dílně a truhlárně, pěstují ovoce a zeleninu, chovají včely a zvířata, zvelebují okolní les, ve kterém velmi často likvidují černé skládky odpadků a použitých pneumatik. Tyto aktivity nejsou výdělečné, truhlařením i farmařením se klienti spíše seznamují s jednoduchými, ale krásnými věcmi, které v životě nezažili: podojí krávu a mléko pak vypijí, sladí si medem od vlastního včelstva, jedí vlastnoručně vypěstovaná rajčata.
Jak se vaši klienti zapojují do veřejného dění v Mníšku?
My už se více než 20 let snažíme zapojovat do společenského života v Mníšku. V době Velikonoc naši klienti připravují pašijové hry, které pak uvádějí před mníšeckým zámkem. Účastníme se každoročně Skaleckých poutí, kde máme stánek a prodáváme naši keramiku i vlastní med. Pravidelně sestavujeme tým a vyrábíme plavidlo na Neckyádu nebo zdobíme stromek na Knoflíkový trh, vyrábíme vánoční věnce i velikonoční výzdobu pro obyvatele Mníšku nebo uklízíme veřejný prostor. Odhadem se jedná o přibližně 10 aktivit ročně.
V letošním roce rozjíždíte nový projekt, který bude zaměřený na propojení Magdaleny s mníšeckou komunitou, co přesně to znamená?
Rádi bychom se více zapojili do veřejného života v Mníšku pod Brdy, chtěli bychom být nadále prospěšní široké veřejnosti, zaměřit se na spolupráci s místními komunitami i institucemi. Budeme hledat kde a jak bychom mohli být v Mníšku nápomocni. Zároveň bychom rádi tento rok otevřeli více naše brány široké veřejnosti tak, abychom demytizovali naši činnost i naše klienty a abychom naše sousedy a zájemce seznámili s tím, co všechno děláme a umíme.
Proslýchá se, že ve spolupráci s městem už máte vymyšlený konkrétní projekt, o co jde?
Jedná se o společný projekt s městem Mníšek pod Brdy, který plánujeme spustit od září 2020 a týká se provozu kavárny v mníšeckém Pavilonu. Cílem je vytvořit tzv. chráněné pracovní místo, kde budou zaměstnáni naši klienti, případně i absolventi našich programů pod vedením terapeuta. Jednalo by se tedy o abstinující osoby, které už vedou řádný život a kterým by byl oporou a pomocí právě zkušený pracovní terapeut. Zaměstnanci tréninkové kavárny by mimo jiné připravovali svačiny pro žáky základní školy. Podobné tréninkové kavárny jsou současným trendem ve velkých městech a pomáhají otevírat dveře ke vzájemnému potkávání.
Jak se mohou naopak zapojit mníšečtí občané do dění v Magdaléně?
V Magdaléně funguje klub dobrovolníků, který má na starosti kolegyně Petra Čermáková. Dobrovolníci působí nejen tady v Mníšku, ale i na ostatních pobočkách a pomáhají nám v řadě oblastí. Máme tu lidi, kteří ve svém volném čase vyučují naše klienty angličtinu, nebo studenty pomáhající při organizaci interních akcí, jako je každoroční výroční komunita, manuálně zruční dobrovolníci učí klienty v truhlárně pracovat se dřevem, další se mohou zapojit do akcí pro veřejnost.
Každý je vítán, každý nám může pomoct tím, co umí.
Mgr. Ondřej Sklenář (* 1983 v Kyjově)
Vystudoval 1. LF UK obor adiktologie. Od ledna 2017 je ředitelem neziskové státní organizace Magdaléna, o.p.s. Žije v Praze, je ženatý a má tři děti.
