„Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak!“ (Forrest Gump)
Malé „zázraky“ se dějí i v magdalénské komunitě, alespoň čas od času. K nám do Magdalény přicházejí lidé nejen s bolavou historií, ale i špatnými pracovními návyky. Buď nikdy nepracovali nebo pracovali do úplného vyčerpání. Aby tím přebili všechna svá trápení. Právě práce a pracovní terapie tvoří jeden z nejzákladnějších kamenů naší léčby. Po jejím skončení od nás odcházejí zralejší lidé, kterým je lépe v životě i v práci. Jak vlastně terapie v Magdaléně funguje poodkrývá v rozhovoru šéf terapeutické komunity Magdaléna, o.p.s. Pavel Hanzal.
Jak vypadá typický den klientů v terapeutické komunitě Magdaléna?
Klienti vstávají v 6:40, někteří mají rozcvičku, jiní jdou rovnou do práce, například do kotelny nebo na farmu. Tam začíná tzv. první pracovní blok, kdy se obstarají zvířata, dojí krávy, podestýlá se. Pak si klienti připraví snídani a jdou na druhý pracovní blok: uklízí dům, areál, farmu, starají se o zvířata (krávy, ovce, kozy, králíky, slepice, husy, prasata…), vaří si. Odpoledne buď pracují v areálu nebo na farmě, uklízí mníšecké lesy, jedou sekat trávu do míst, kde je to potřeba, nebo zrovna teď opravují panelovou cestu k Magdaléně. A večer znovu na farmu, uklidit, zařídit provozní věci… Stejně tak o víkendech, svátcích.
Je pracovní terapie náročná?
Je to dřina. Navíc když klienti nepracují, musí se účastnit skupinových terapií. Což je další, tentokrát psychicky velmi náročná aktivita. Klienti mluví před ostatními o věcech, na které je těžké jen myslet. Představte si své nejtajnější myšlenky a věci, o kterých se vám těžko mluví. Třeba své dětství, vztahy s rodiči, s partnery, dětmi. Své konflikty s okolím. A teď si představte, že o nich musíte několik hodin mluvit nahlas před ostatními, budete je dopodrobna rozebírat. Mluvit o svých traumatech, o svých znásilněních, o tom, jak jsem byl jako dítě účasten domácímu násilí, to všechno je moc vyčerpávající. Jsou to totiž věci, na které by člověk nejraději zapomněl, a ne se do nich ve vzpomínkách vracel. Takže klienti tu prožívají velké fyzické vyčerpání, následované velkým psychickým vyčerpáním. Proto je to tak náročné. Ale zároveň je to k úspěšné léčbě nutné. Je potřeba si své bolesti v bezpečném prostředí odžít znovu a nahlédnout na ně jinak. Pokud se tak nestane, provází nás celý život.
Proč je vlastně pracovní terapie tak důležitou součástí pobytu v komunitě?
Proto to, aby klienti obstáli v životě venku, mimo komunitu, je nutné, aby uměli správně pracovat. Někteří klienti, kteří k nám přijdou nemají žádnou pracovní zkušenost. Nikdy ve svém životě nepracovali. Jiní ano, což je znát, ale ne tím správným způsobem. Jsou nastavení tak, že všechny své starosti a problémy se snaží zapracovat. Přebít usilovnou dřinou. Čím náročnější a delší práce, tím líp.
Kolik klientů, kteří z magdalénské komunity po léčbě odejdou, žije čistý ne-závislý život?
Od roku 1998 se každý rok ptáme absolventů léčby, případně jejich známých, dalších terapeutů, rodiny apod., jak se jim vede, jestli jsou znovu v léčbě, jestli se nevrátili k závislosti, zkrátka, jak žijí. A vychází nám z toho, že 7 z 10 našich absolventů žije život bez závislosti, pracují, mají rodinu a jsou vlastně vyléčení. Jim samotným, ale i jejich rodinám či dětem je lépe, než když k nám do Magdalény přišli.
