I takto vypadal u nás život v době pandemie. Foto: archiv autora

Senioři jsou nejpočetnější cílovou skupinou označovanou jako nejohroženější v souvislosti s virovým onemocněním Covid-19.

Drtivý úder v Domovech pro seniory
Právě tyto služby, včetně služeb terénních, a jejich uživatelé a zaměstnanci čelili největšímu tlaku a zkoušce, jaké ve své dosavadní existenci nikdy čelit nemuseli (ve většině případů selským rozumem a osobním nasazením). Celé období krize se neslo ve znamení nedostatku informací, chyběly doporučené postupy, metody prevence a podobně.
První nepotvrzené případy pozitivního uživatele na nemoc Covid-19 v Domovech pro seniory byly zaznamenány v únoru a prokázány byly již v březnu. O tři týdny později hlásí 20 zařízení nakažené uživatele. Počet nemocných postupně narůstal na 300 uživatelů, přes 40 jich nemoci podlehlo.

Měli jsme štěstí
V ostatních zemích senioři na tom byli hůř. Ze statistiky uvádí Francie 4 367 pozitivních uživatelů, Belgie 9 052, Španělsko 17 730, Německo 22 071. Z celkového počtu poskytovatelů sociálních služeb v těchto zemích byl výskyt v 45 – 60 % zařízeních.
Byli jsme zaskočeni, nebyli jsme připraveni, ale dostali jsme darem zkušenost v přímém přenosu, ale ta už se nemusí opakovat. Je nutnost se připravit na podobná překvapení, ale bez finanční podpory to nepůjde ani v mníšeckém Domově pro seniory.

Jak běžel život u nás v Domečku
Spousta dohod na všech stranách, pomůcky jsme zajišťovali pro uživatele a zaměstnance, jak se dalo. Pomoc nám přicházela vstříc, snad bedlivé oko pana pátera Jana Dlouhého, který se za nás modlil, jako za všechny v regionu. Nutno říct, že velkou pomocí byli zaměstnanci lékárny Bellis pod vedením Mgr. Jany Pilecké. Děvčata, šičky roušek, rodiny našich uživatelů, přátelé Domečku, moji kamarádi, pracovníci hygieny, SynLab odběrové centrum, nadace Život 90 přispěla finančně na odběry uživatelů a zaměstnanců, pracovníci Krajského úřadu a APSS ČR. O ostatních se již hovořilo v minulém čísle Zpravodaje, ale toto byli naši parťáci. Děkujeme, děkujeme všem, není možné zmínit všechny, neboť nebylo možné si zaznamenávat každého jednotlivě.

Na straně druhé, nutnost reagovat na situaci vládních změn, nařízení, a to nutnost Dobrovolné karantény v Domečku, abychom zabránili přenosu nemoci na naše uživatele od zaměstnanců, kteří dojíždějí do zaměstnání. Bylo to náročné období, ale zároveň poučné. Tým byl sestaven, ale provázely nás administrativní problémy. Domnívám se, že v tuto chvíli mají být jasné priority. Všichni v celém období, jsme byli na hraně, ale ten krok Dobrovolné karantény byl prioritní. Vyplatil se, uživatele jsme ochránili, měli jsme prostě štěstí a obětavé naše zaměstnance. Na straně třetí nás provázely technické problémy v Domečku. Havarijní stav odpadů v kuchyni, Velikonoce před námi. Nebyl, kdo by vyvezl odpadní jímku, jak už to bývá, naše kotelna si postavila hlavu. No a do třetice, ještě že nám pomohli ve školní jídelně a s návozem obědů, tímto jim chci poděkovat, a hlavně chlapíkům z údržby města, že nám byli ochotni obědy dovážet mnoho dní. Nad vším dohlížela naše paní starostka.

Když nám skončilo období karantény a zazněl verdikt zdraví, náš tým se vydal domů a naši kolegové převzali pomyslnou štafetu. Co jsme však nečekali, bylo poděkování a kytička se sladkým dárkem od našich uživatelů. Děkovali nám od srdíčka, slzy střídal smích, pár fotek a hlavně ten pocit sounáležitosti nám dal mnoho. Nelze popsat den po dni, to by na to nestačil Zpravodaj, ale naši uživatelé se jistě rádi podělí o zážitky z Dobrovolné karantény.

Co dál?
Domeček doznívá ještě v režimu různých hygienických opatření. Tato opatření se moc nelíbí, ale jsou nutná. V současné době naši uživatelé mají návštěvy, ale musí dodržovat určitá pravidla, mohou dostávat dobroty, ale i tak je hygienicky ošetřujeme, začali se společně stravovat v jídelně a setkávat. Připravujeme, za hygienických opatření, i návrat do oblíbené Ergoterapie. Kadeřnice a pedikúra běží na plné otáčky. V plánu máme též výlety naším bezbariérovým autem „Mandarinkou“, třeba do přírody. Poděkování se dostalo i našim zaměstnancům formou odměn a příspěvku na dovolenou a zaslouženého odpočinku. Všichni dohromady plánujeme velkolepou oslavu. Mnoho narozenin jsme nemohli oslavit, narození vnoučků a pravnoučků, můj krokoměr už píše 15 let v Domečku, čekají nás oslavy 102. narozenin, 101. narozeniny a další 100. narozeniny. A kdyby toho nebylo, oslavíme jen to, že jsme zdraví a tu. Budeme jen volit vhodný čas.

Závěrem
Nemocí Covid-19 onemocněl jeden zaměstnanec, byl včas postaven mimo službu a do karantény zaměstnavatelem, než došlo k projevu a potvrzení nákazy.
Jeden zaměstnanec se setkal s onemocněním v lednu, v chřipkovém onemocnění v rodině, má protilátky, ale není přenašečem nemoci. Oba zaměstnanci mají štěstí v neštěstí. Jsou zárukou, snad, že druhé kolo nemusí u nich nastat, a tak budou moci dlouhá léta pracovat.
Nejlepší imunitu ze všech v Domečku má zmíněná skoro 102letá uživatelka.

V této nelehké době, od 1.1. 2020 do 31.5. 2020, jsme se museli rozloučit s pěti uživateli, kteří zemřeli, až na jednu uživatelku, ve zdravotnickém zařízení. Ani jeden však neměl spojitost s onemocněním Covid-19. Poslední rozloučení proběhne v našem Domečku, nebudou zapomenuti.
Bránili jsme Domeček a neznali jsme tvář Covidu-19. Ač se to zdá již dávno, pouze 10 sociálních zařízení v naší republice našlo odvahu, jako naši zaměstnanci, vstoupit do dobrovolné karantény.

Znovu všem upřímně děkuji. Jsme tady, jsme tady pro Vás.