Štědrovečerní menu si bez klasického kapra v trojobalu představí málokdo. Rybář Martin Lacina nabízí Mníšečákům možnost usmažit si například sumce, jesetera nebo candáta. Nanečisto to můžete zkusit už nyní. Prodává je u příjezdu do města a bude i na Knoflíkovém trhu.
V areálu pneuservisu u vjezdu do města stojí kádě s rybami až do Vánoc každou sobotu od desíti do čtyř. Patří rodinné firmě Sádky Lety Martina Laciny, které najdete na objížďce řevnického železničního přejezdu. „Tak jako někdo chová ryby v akvárku, já je mám v sádkách. Je to můj celoživotní koníček,“ říká tento chovatel 16 druhů ryb, mezi kterými nechybějí pstruzi, siveni, kapři, jeseteři, sumci, sumečci, úhoři, štiky, okouni nebo candáti. Díky tomu, že to dělá jinak, než je obvyklé, jeho ryby chutnají tak, že je může prodávat do nejlepších pražských restaurací a zákazníci si pro ně do Řevnic jezdí klidně i stovky kilometrů.
Rybu posuzujte
nejen podle toho,
že ji chcete sníst.
Musí se vám líbit.
Martin Lacina
Martin Lacina propadl rybám už jako malý kluk. Dnes o nich a jejich přípravě ví všechno a mluví o nich s takovým zápalem, že ochutnat je chce i ten, kdo ryby do té doby „nemusel“. V řevnických sádkách má kusy, které chová v Jeseníkách, v jezerech s přírodní vodou z potoka. Na rozdíl od ryb chovaných v recirkulačních nádržích, kde je jich nasáčkovaných tolik, že pouze stojí na místě a vykrmují se, Lacinovi pstruzi lososovití a siveni jsou celý život venku, obrovské turbíny vhánějí do jezer protiproud, se kterým musejí bojovat jako ve volné přírodě. A to se projeví na kvalitě a chuti jejich masa, které je pevné a přitom pružné. Další druhy ryb vozí odebírá od vyzkoušených, chovatelů z Vysočiny.
V letovsko-řevnických sádkách má mongolské jurty, které v nich vytvářejí takové klima, že voda v zimě nepromrzá a v létě se nepřehřívá. Pomocí obrovské čističky dovezené ryby několikrát pročistí profiltrovanou vodou, i tím, že je nechá vytrávit od rybího krmiva, jehož pach pak proniká i do rybího masa.
Nejen kapr v hlavní, štědrovečerní roli
Martin Lacina rád zákazníkovi poradí, jak poznat dobrého kapra s voňavým masem, a jedním dechem dodává, že ho jen stěží najde v sádkách u supermarketů, kde jsou k vidění tmaví kapři s téměř černými ploutvemi. Správný kapr je podle něj hezká, až dozlatova vybarvená ryba, která má ocasní
i spodní ploutev zbarvenou dočervena. Ti, které chová, takoví jsou i díky tomu, že je ve svých sádkách zhruba měsíc pročišťuje čistou vodou. A jaká je nejlepší kuchyňská úprava? Podle Martina Laciny se kapr, stejně jako jakákoli jiná ryba, klasickým štědrovečerním trojobalem úplně zničí. „Moje rada je neobalovat! Ryba chce jenom sůl a bylinky, žádné koření nebo česnek,“ říká.
Zákazníci prý ale v posledních letech kromě tradičního kapra začínají na Štědrý večer od něj ochutnávat i jiné ryby. Hodně oblíbený je jeseter nebo sumeček africký, protože jsou to ryby bez kostí. Chutím lidí Lacina vychází vstříc i tím, že před Vánocemi prodává „bourané“ ryby, kdy si zákazník může koupit kousky od různých druh. „Někdo to dělá tak, že dětem koupí jesetera, a dospělí si vezmou podkůvku ze sumce, z candáta nebo okouna, udělají mix a pak při štědrovečerní večeři soutěží, zda poznají, jakou rybu právě jedí,“ dodává Martin Lacina.
