Mníšecká pamětnice Helena Taliánová ty Vánoce roku 1937 vidí jako dnes. Může za to příběh, který tehdy jako žákyně páté třídy zdejší školy zažila.

„Mníšek byl tehdy malé městečko kolem náměstí, zámku a kostela bylo pár domků. Na faře se tehdy konaly vánoční besídky, u vchodu do kostela stály velké vánoční stromky a my děti jsme na ně vyráběly papírové ozdoby. Kamarádila jsem s kostelníkovic holkami, které mě do kostela vodily často. Krásně to tam vonělo purpurou, zpívaly se koledy a děti z chudých rodin dostávaly dárky, botky, pletené rukavice, šály. I já jsem tehdy takový dárek dostala a pamatuju se, že maminka tenkrát pana faráře rozzlobila, protože mu ho šla vrátit. Dostala jsem totiž takové ty kostkované bačkory s kovovou sponou, jenže já jsem tentýž Štědrý den dostala bačkůrky taky od tety z Prahy, takže jsem ty kostkované nepotřebovala.  Kromě toho jsem tehdy ale dostala brusle na kličku a z toho dárku jsem byla nadšená.

A pak jsem ty brusle šla vyzkoušet na rybníček u toho starého domu, který stojí  v zatáčce na Pražské (proti novostavbě-pozn.red.) dodnes. To byla totiž hospoda, ke které patřila velká zahrada a ten rybníček tam byl proto, aby hospoda měla v zimě led.

Jako dnes to vidím: Na rybníčku je vysekaný čtvercový otvor kvůli rybám. Učím se bruslit pozpátku na těch nových bruslích od Ježíška. Hezky se odrážím a volám: hele, Míro, podívej, jak mi to už jde! A v tom jsem do toho vysekaného otvoru zahučela. Řezníkův syn, který tam je se mnou, na nic nečeká, popadne hokejku, lehá si na led a podává mi ji. A já se jí chytám oběma rukama, na kterých mám rukavice s bambulkami, které mi jako dárek k Vánocům toho roku 1937 upletla teta z Prahy, vzpomínala Helena Taliánová pro Zpravodaj městečka pod Skalkou.