Brdský kos, dětská pěvecká soutěž, se letos bude konat už podevatenácté. Při této příležitosti přinášíme rozhovor s její zakladatelkou, Jaroslavou Křížovou.
Jak jste přišla na nápad založit soutěž Brdský kos?
Měla jsem pocit, že tady chybějí soutěže spojené se zpěvem. Původně nemělo jít výhradně o dětskou pěveckou soutěž. Představa byla, že by si mohl zazpívat před publikem a porotou kdokoli z Mníšku. V té době jsem spolupracovala s paní Henrietou Votíkovou, která měla v Mníšku malé nakladatelství, a ta pomohla vymyslet vzhled loga soutěže a další organizační věci. Požádali jsme o spolupráci i Jarmilu Balkovou, tehdejší kulturní referentku MÚ, a tak jsme my tři začaly v roce 1999 tvořit Brdského kosa. Poprvé se konal 17. dubna 1999. Nevyhlásily jsme ho jako vysloveně dětskou soutěž, ale když jsme zjistily, že se přihlásily samé děti, tak jsme to jako dětskou pěveckou soutěž vymezily
a už to tak zůstalo. V porotě vždy seděl nějaký odborník z uměleckého prostředí a od 8. ročníku s námi spolupracuje kromě ostatních i Zora Jandová. Je skvělá nejen jako zpěvačka, ale i jako porotkyně, umí dětem pomoci tím, že jim říká, co by měly zlepšit a na co si dát pozor i v budoucnosti.
Jak jste přišly na název soutěže?
Chtěly jsme zvolit symbol ptáka, který je dobrý pěvec a slavík už byl obsazený. Pak nás napadlo, že v brdských lesích je nejvíc zastoupený kos a ten také krásně zpívá…
Měla jste vizi, jak by ta soutěž měla vypadat za pár let?
V době, kdy jsme začínali, soutěžící zpívali buď úplně bez doprovodu, nebo za doprovodu klavíru či jiného nástroje, tehdy ještě neexistovala možnost mít hudební podklad na CD. Také díky tomu soutěžící zpívali většinou lidové písně. Na druhou stranu ale bylo víc znát, jestli to dobře umí. Musím říct, že každým rokem se kvalita zpěváků zvyšovala, a i když to původně začalo jako ryze mníšecká soutěž, nakonec se do ní hlásí děti z celé republiky. Faktem je, že tím, jak jsme ji původně dělaly více méně „na koleni“, po zhruba deseti letech začala ztrácet dech a uvadat. Chyběla jí možnost větší propagace. Oživit se ji podařilo tím, že si ji vzalo v roce 2010 pod svá pořadatelská křídla město, vznikl videoklip, který byl umístěn na youtoobe a hlavně byly větší možnosti reklamy.
Utkvěl vám za ty roky nějaký soutěžící víc, než ti ostatní?
Hodně se mi líbila mníšecká Michaela Volfová, kterou doprovázel otec na kytaru. Měla zpěv asi v genech, její příbuzný byl Jiří Vašíček, který kdysi zpíval v televizi. A pak taky byla dost dobrá Adéla Mašková ze Řitky. Byly věkově trošku rivalky, každopádně obě měly krásné hlasy. Kromě toho i bratři Veselí z Prahy, Zuzana Valešová z Čísovic či Annamária Almeida z Prahy,v posledních letech Natálie Frintová z Mníšku… všichni tito nás provázeli několik ročníků a vždy byli na předních místech. Kolikrát si říkám, že ani na Super Star nebývají tak dobří zpěváci jako na té naší, docela obyčejné soutěži.
Porotce Milan Herman si v rozhovoru pro tento časopis posteskl, že se do Kosa hlásí málo děti z místní základní školy…
To byl právě i důvod, proč kdysi soutěž začala skomírat, než se nám podařilo rozkřiknout, aby se do ní hlásily i děti z jiných měst nebo dokonce regionů. Upřímně, mám pocit, že děti z naší školy nejsou příliš „ hecovány“ na podobné soutěže, spíše na ty sportovní, kde mají úžasný úspěch. Ale občas se i v Kosovi objeví a prosadí někdo šikovný z Mníšku, naposled to bylo vloni, kdy jednu z kategorií vyhrála Aneta Kalertová.
Jaký máte osobně vztah ke zpěvu?
Hraju na klavír, ještě donedávna jsem na něj i vyučovala, a jako malá jsem chtěla být zpěvačkou. Zpěv je součástí mého života, vždycky jsme doma hodně zpívali a pořád běžela nějaká česká písnička. Pro mě je zpěv vyjádřením osobní pohody. Mám pocit, že když má někdo chuť si zazpívat, tak je mu dobře. Dnes je víc stresu a honičky, tak je ta chuť zpívat si u lidí možná všeobecně menší.
Co byste soutěži do dalších ročníků popřála?
Hlavně hezké místo, kde by se mohla pořádat. Bylo úžasné, když jsme ji při hezkém počasí mohli pořádat v zámecké zahradě. Tělocvična základní školy, kde se v současnosti pořádá, je sice o dost lepší než prostory městského kulturního střediska, kde bývala dříve, ale není ideální. A pokud chybí kvalitní zázemí, znamená to pro soutěž hodně bodů dolů.
——————————————-
Jaroslava Křížová
65 let, zdravotní sestra, má syna a dvě dcery (jedna z nich se účastnila také soutěže Brdský Kos v jejích začátcích). Jejími koníčky je kromě hudby turistika, četba a vše, co souvisí s přírodou, kulturou, dětmi a zvířátky.
foto: Petr Marhoul
