Na konci července 2018 jsem onemocněl. Nechutenství, nespavost a další problémy. Zkolaboval jsem. A pak jsem potřeboval zrehabilitovat. Pomohli mi v Domečku.
Jan Krahulík, 82 let
Uživatel z Domova pro seniory pod Skalkou
Dcera se synem věděli o Domově pro seniory Pod Skalkou. Zavolali tedy panu řediteli Janu Danielovi, zda by mě v Domově dali dohromady. Souhlasil. Octnul jsem se na pokoji se zvýšenou péčí, kde se o mne staraly zdravotní sestřičky a pečovatelky. Učil jsem se chodit s chodítkem. Pomáhala mi rehabilitační paní Saša. Koncem září jsem už chodil sám s chodítkem. Začal jsem jíst v jídelně. A co šlo, jsem dělal sám. Protože rehabilitace byla úspěšná, požádal jsem pana ředitele, zda mohu v Domečku zůstat. Odpověď zněla ANO.
Nyní jsem na běžném pokoji, kde mohu mít svoje věci: televizor, radio, mikrovlnku. Na stěnách mám vlastní výzdobu. Začal jsem se zajímat o dění v Domečku. Navštívil jsem ergodílnu a zjistil, co všechno tam mohu dělat. Pomohl jsem vyrábět na Knoflíkový trh diskokoule, textilní ozdoby na stromek, nebo plést papírové stromky. Tato činnost mne stále baví a mohu se tak odvděčit za péči, které se mi stále dostává. Využívám možnosti dvakrát týdně cvičit na židlích i trénovat třeba paměť.
Dokud budu moct,
chci pracovat
v ergodílně
Máme zde dvě paní pradlenky, které nám krásně vyperou a vyžehlí naše věci, že jsou jako od maminky. Vaří se tu velmi dobře. Nezapomíná se ani na mléčné výrobky a čerstvé ovoce
a zeleninu. Na recepci si můžeme koupit dobroty, slané i sladké. A ještě něco, pokud si chceme vypít kávu s návštěvou nebo i sami, můžeme do kavárny.
Jsou tu i kulturní akce. Měli jsme rozloučení s létem – hudba, zpěv a pečené buřty. K 25. výročí Domečku byl ples se vším všudy. Zábavné vystoupení, bohatá tombola, prima občerstvení. Na benefičním koncertu jsem trochu přispěl hrou na klavír. Krásné bylo vystoupení žen i dětí z mateřské školy. Hrajeme si s dětmi z Fabiánku i z mateřské školy. Krásný byl začátek adventu v nádherně vyzdobeném Domečku. Nezapomněl na nás ani Mikuláš. Na Štědrý den jsme měli všichni společný oběd i s pracovnicemi, které ten den měly službu. Přišly nám také koledovat děti z mateřské školy a ze sdružení Oáza.
Jsem tady tak rád, že jsem požádal pana ředitele, zda zde mohu být trvale. Tak jsem nyní občanem Mníšku pod Brdy a Domova pro seniory Pod Skalkou. Dokud budu moct, chci pracovat v ergodílně pro Domeček. A co napsat závěrem: Pane řediteli Jene Danieli, jsme rádi, že Vás máme a díky Vám a Vašim podřízeným se dobře máme.
