Stalo se v květnu 1945

Stalo se v květnu 1945

Příjezd prvního obrněného vozu Rudé armády do Mníšku v roce 1945. Zdroj: Zpravodaj městečka pod Skalkou č. 54/1985.

Zalistovali jsme v mníšecké kronice*, která podává svědectví o tom, jak v našem městě probíhaly první květnové dny roku 1945.
Zápisy v kronice dokumentují tehdejší události a vystihují atmosféru i náladu českého obyvatelstva, jehož strach z ustupujícího německého vojska vystřídalo nadšení nad příjezdem Rudé armády.

5. května
„5. května u nás voláno, že jsme osvobozeni, u všech nás v očích plno záře, hloučky lidí stály na ulicích, prapory naše i ruské se vyvěšovaly, německá jména na obchodech se zamazávala, ale bohužel bylo to předčasné. Velitel německého vojska slíbil kapitulovat, ale slib nesplnil a začal Prahu ostřelovati Staroměstské náměstí a Václavské. Prapory jsme s lítostí a smutkem sundavali. Pojednou rádio hlásí: Německé vojsko táhne na Prahu, dělejte zákopy! Tak všickni mladí muži s páskou na ruce i partyzáni kácí stromy podél silnice a kladou je napříč silnice. Největší překážky byly u Štítku a u Malé Svaté Hory.“

„Již v ranních hodinách 5. května 1945 mládež vyvěšovala státní vlajky“

6. května
„6. května přišli k nám Vlasovci od Řevnic úplně vyzbrojeni dle vzoru německého vojska a také zpočátku za Němce jsme je považovali. Poněvadž silně pršelo, poschovávali se po domech, vyspali se a ráno odcházeli ku Zbraslavi. Zúčastnili se bojů proti Němcům u Hradišťka a zde na hřbitově 2 vojáci jsou pochováni.“

Podle vyprávění pamětníků se „6. května 1945 zastavil na náměstí v Mníšku americký džíp s vojáky generála Pattona, kteří jeli do Prahy prozkoumat možnost pomoci Pražkému povstání.“ **
K této události se také váže vzpomínka jedné z pamětnic: „Byla jsem tehdy děvče a dobře si vzpomínám, že to bylo poprvé, co jsem v životě viděla černocha.“ **

Pamětní deska upomínající na přítomnost amerických vojáků v Mníšku byla na domě č. p. 11 (Velká restaurace) slavnostně odhalena 7.5. 1995

8. a 9. května
„8. května a 9. května utíkají už Němci v plném ozbrojení, tanky a děly z Prahy, kudy táhnou ponechávají za sebou spoušť. U nás drancovali domky a usedlosti nejvíce podél silnice. V noci obyčejně vnikli do dvora a s napřaženou zbraní vynutili si koně, postroje, pánská kola, povozy, vnikli do spíže a sebrali co se dalo odnésti, jako u pekaře p. Krisla u Pražské silnice. Nejvíce postižen byl nájemce dvora Ant. Durda, jedni přišli, druzí odešli a sebrali mu pár koní, jalovici a vepře. Nejzuřivěji německé vojsko si počínalo, kde viděli předčasně vyvěšené prapory naše nebo ruské, tu stříleli, prapor roztrhali a rozšlapali. My všickni byli doma v úkrytu, ani ven jsme se neukázali, ač do dvorů a zahrad stříleli. Ale přes všechny tyto strasti a hmotné ztráty neutrpělo naše městečko na lidských životech žádné ztráty, ani jediný lidský život nepřišel na zmar jako se to stalo v nešťastných Lahovičkách a Zbraslavi.“

„Motorisované řady germánských okupantů prchaly v panickém strachu směrem na západ“

11. května
„Konečně 11. května přišli k nám Rusové, armáda Koněvova, vítáme je s nadšením, není domu, aby nevlál tam prapor náš a ruský, není místa, kde by nestál náš lid, nemával radostí vstříc ruskému vojsku, které přijíždí v obrněných, ověnčených vozech. Lid jásá, až do ochrapění. Ubytováni jsou po domech, v hostincích a okolních vilách, stany mají postaveny v Bažantnici, kde jich je několik set, mají tam svou hudbu a svou ošetřovnu. Pod Skalkou vystavěli si dřevěné baráky. Jejich velitel ubytován je v zámku, který udržuje přísnou kázeň ve svém vojsku, je to Kozák. V zámku byl také lazaret vojenský a ubytováno tam asi 30 vojáků. Na Rusy jsme si zvykli, máme je rádi, jsou milí, upřímní, dovedou si s dětmi vyhráti po celé hodiny. Házejí granáty do rybníka a mají velikou radosť, když po ohlušující ráně voda vysoko stříká, jsou to veliké děti a my se těšíme, že jsou mezi námi.“

„A konečně uvítání našich hrdinných osvoboditelů – SLAVNÉ RUDÉ ARMÁDY“

16. května
„Od Dobříše dne 16. května přecházely městem dlouhé transporty odzbrojených zajatých německých vojáků, někteří bosí, ubozí, sotva chodili s hlavami hluboce skloněnými, kde je ten stále hlášený „Herrenvolk“. Zajatci soustřeďováni do sběrného tábora na Zbraslavi.“

„Také po celé dni projíždějí všecka ruská vojenská vozidla městem ku Praze. Je to ohlušující rámus při přejížce těžkých děl a tanků, díváme se na ně a je nám dobře, vždyť jsou to naše přátelská vozidla.“

Zajímavé informace o přítomnosti sovětských vojáků v okolí Mníšku podává regionální historik a pamětník tehdejších událostí Jan Štastný, podle jehož odhadu bylo mezi obcemi Řitkou, Čisovicemi, Rymaní a Mníškem umístěno 10 tisíc kozáků s 5 tisíci koňmi. Poukazuje na jejich kulturní aktivity a zmiňuje především jejich kozáckou kapelu, která „svými říznými a veselými pochody obyvatelstvo vzrušovala.„***
V prostoru tzv. Bažantnice vedle Luckého mlýna (stojí pod hrází rybníku Sýkorník) postavili vojáci jeviště s nápisem: „Ať žije maršál Stalin“, na němž pořádala kozácká kapela denně koncerty a se svými písněmi a tanci v lidových krojích sem dokonce zajely z Prahy i sovětské umělkyně.
„Místní i okolní obyvatelstvo navázalo s ruskými bratry nejkrásnější přátelské styky a nebylo divu, že při pozdějším odchodu vojska se v mnohých očích zaleskly slzy.“ ***

————————————————————————————————————————————————-
Unikátní šestiminutový film z květnových dnů v Mníšku najdete na YOUTUBE
Zajímavý příspěvek z konce války o tragickém osudu mníšeckého občana Jaroslava Drábka najdete ZDE

V článku jsou použity snímky z filmu „Květen 1945 Mníšek pod Brdy“ na YOUTUBE (není-li uvedeno jinak)

* Pamětní kniha obce Mníšek, s. 38, SOA Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích
** Zpravodaj městečka pod Skalkou č. 96/1994, s.14
*** Jan Šťastný, Městečko pod Skalkou, Řevnice 1948, s. 99

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se