Skautské tábory bývají svým způsobem únikem od každodenní reality samy o sobě. Čas jakoby se vždy na zelené louce na čtrnáct dní zastavil. Tento rok jsme toto odříznutí od světa pojali ovšem docela doslovně.
Jak už název napovídá, izolovat se na táboře nebyl jen náš podivný nápad, jak letos tábor ozvláštnit. Zatímco se po republice uvolňovala mimořádná opatření proti šíření nového koronaviru, všichni, nejen skautští vedoucí, měli naopak s blížícími se prázdninami hlavy plné dezinfekcí, gumových rukavic a příkazů, které se týkají letních zotavovacích akcí. Některé z nich byly skutečně důležité, jiné preventivní a jiné zase úsměvné – protože plakat nemá cenu. Vyrovnat jsme se s nimi ale nějak po svém museli, stejně jako jsme museli udělat určité změny v programu.
Už příjezd dětí na tábor se zdál být netradiční. S rodiči se musely rozloučit už na hrázi nad
táborem. Podmínkou jejich vstupu dále byla naměřená normální tělesná teplota
a bezinfekčnost podepsaná až na místě. Čím čerstvější, tím lepší. Až když měly toto za
sebou, mohly se ratolesti rozloučit a už samy krokem jistým i méně jistým (podle počtu již
absolvovaných táborů) vstoupit do našeho malého izolovaného království blízko Královek, uprostřed lesů a luk. Od té chvíle nám bylo zapovězeno jít do města a s veřejností se během nákupů směl kontaktovat pouze jeden statečný. Někteří z účastníků se však paradoxně – a smutně – letos s civilizací v průběhu tábora setkali důkladněji než jiné roky. Jen těžko si ve středisku za poslední roky vybavíme tábor, kde se častěji jezdilo na pohotovost s nejrůznějšími zraněními.
Nebudu lhát, fungovat dva týdny na tom, co si s pilami a kladivy sami připravíme
a postavíme, mělo svoje kouzlo. Nezapomínejme na jednu věc: poradit si sám v přírodě
s nástroji uměl už člověk v době železné. Můžeme tedy vlastně říct, že jsme se jako skauti
s dobou covidovou vrátili zcela ke kořenům. I když v době covidové je více než kdy jindy
potřeba přidat k používaným nástrojům také ten, co máme v hlavě. Díky němu jsme se
dokázali ubránit tomu, abychom se na táboře neustále jen izolovali ve strachu a mohli jsme
ho plnohodnotně prožít i za zvláštních okolností.
Použitá foto: autorka článku
