Dne 13. prosince slaví svátek všechny Lucie a Lucinky. K tomutu svátku se váže několik lidových obyčejů, ale i hrůzostrašná legenda o křesťanské mučednici.
Dodnes se ale traduje, že by hospodyňky neměly tento den prát prádlo ani uklízet.
Pranostika
Kdo by neznal pranostiku: Lucie noci upije a dne nepřidá.
Toto rčení už ale čtyři století tak doslova neplatí. Pochází totiž ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. Koncem 16. století se začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se o několik dní posunul.
Přesto je na rčení mnoho pravdy, což můžeme pozorovat na východech slunce. Do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer pak zapadá dříve než předchozí den, takže noci se prodlužují. Ale poté začíná slunce zapadat později, takže je odpoledne déle vidět. Přitom však až do slunovratu je východ slunce čím dál později, takže noci se nezkracují.
A že Lucie slaví svátek právě v tomto období, není žádná náhoda, jak by se mohlo zdát. Jméno Lucie má totiž původ v latinském slově lux, což znamená světlo.
LIDOVÉ ZVYKY
V předvečer svátku sv. Lucie chodívaly Lucky kolem stavení. Postavou velká, bíle oděná Lucka chodila s nožem a dětem, které se o adventu nepostily, prý chtěla rozpárat břicha.
Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se dokázaly hezky pomodlit, obdarovávali, ostatním hrozily metlou.
Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, které tento den nesměly drát peří ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem celou světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst. Někdy se za Lucky převlékaly sousedky a chodily kontrolovat ostatní, zda nepředou nebo nederou peří. Těm, které přistihly při draní rozfoukal peří po světnici a těm, které předly, rozmotaly napředené nitě.
SVATÁ LUCIE
Pocházela ze sicilských Syrakus, z dobře situované rodiny, ale všechen svůj majetek i plánované věno rozdala chudým. Podle legendy odmítla, v obě velkého pronásledování křesťanů za vlády císře Diokleciána, ruku pohanského aristokrata. Místo něho chtěla zachovat mravní čistotu po svém rozhodnutí pro Ducha svatého. Byla proto pohnána před místní úřady v Syrakusách. Od správce města se dozvěděla, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, aby je tedy šlechtici předal. Do druhého dne se jí však zázrakem opět vrátil zrak – Panna Maria ji obdařila ještě krásnějšíma očima.
Když pobouřený správce zjistil, že je prostoupena Duchem svatým, rozhodl se ji nechat zneuctít. Rozkázal, aby byla poslána do nevěstince. Bláhově si totiž myslel, že ji tak Duch svatý opustí. Přišli vojáci, aby Lucii odvedli. Nedokázali s ní však pohnout. Stejně tak neúspěšný byl i pár volů. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Než jí nakonec prokláli krk mečem (v roce 304, kdy jí bylo zřejmě 20 let), předpověděla pád císaře Diokleciána a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství.
Úcta ke svaté Lucii a její atributy
Uctívají ji (jako jediného svatého) i luteránští Švédi a Norové. Je především patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. Je ale také patronkou optiků, gondoliérů a města Syrakus.
Na připomenutí událostí, jimiž vyvrcholil její pozemský život, je zobrazována s vlastníma očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. Často bývá přidán také meč, kterým jí byl proklát krk, provaz, kterým byla svázána, a volové, kteří jí měli pohnout z místa.
V České republice je sv. Lucii zasvěcen jediný kostel, a to v Ježově u Humpolce.
Putování ostatků svaté Lucie
Její ostatky byly nejprve přeneseny do Konstantinopole, hlavního města Východořímské/Byzantské říše. Během IV. křížové výpravy, kdy byla křižáky a Benátčany Konstantinopol vyrabována, byly ostatky roku 1204 převezeny do Benátek a pohřbeny v kostele sv. Lucie.
V roce 1861 byl ale chrám zbořen, aby uvolnil místo pro stavbu benátského hlavního nádraží. To nese dodnes její jméno: Stazione di Venezia Santa Lucia.
Relikvie byly proto přeneseny do blízkého kostela San Geremia. V roce 1955 nechal tehdejší patriarcha benátský Angelo Roncalli (pozdější papež Jan XXIII.) obličej světice pokrýt stříbrnou maskou.
Na venkovní fasádě kostela lze číst italský nápis: Lucia Vergine di Syracusa in questo tempio riposa. All‘ Italia e al Mondo ispiri luce e pace (V tomto chrámu spočívá panna Lucie Syrakuská. Nechť přinese Itálii a světu světlo a mír).
