Obrázek Josefa Lady, který se váže k nemotornému koledníkovi

Svátkem svatého Štěpána vrcholí Vánoce. I s tímto dnem jsou spojené některé lidové tradice. Děti chodily koledovat, chasa mohla odejít ze služby a na světcovu počest se pekla pernatá drůbež.

Zvyk péct pernatou drůběž zřejmě pochází z dob, kdy na každém dvorku pobíhaly kachny nebo husy, které si lidé vykrmovali na sváteční příležitost.

Lidové zvyky a tradice
Tento den má řada nás spojený se známou koledou “Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně…” Na koledu vyrážely po bohatších staveních děti, chasa (čeledíni a děvečky) nebo chudší rodiny, pro které byla odměna za koledování vítaným zpestřením jejich jídelníčku.

Koleda, koleda, Štěpáne,
co to neseš ve džbáně,
nesu, nesu koledu,
upad’ jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Já jsem malý koledníček,
přišel jsem k vám pro pětníček,
pětníček mi dejte,
nic se mi nesmějte,
však já jsem se najedl,
suché řepy neberu.

Co mně dáte to vezmu,
třeba trochu kaše,
vždyť je všechna vaše,
třeba starou krávu,
vezmu ji na kávu,
třeba zlatý tele,
vezmu do kabele.

Třeba malý rohlíček,
mám tu na něj pytlíček,
a to že mi nic nedáte,
hlavně si mě nahněváte,
otluču vám všechny hrnce,
co v polici máte.

Také se říkáválo, že „na Štěpána není pána“. V tento den chase končila celoroční služba a mohla odejít k jinému hospodáři. Nová práce pro ně začínala až po Novém roce. Ale neodcházela s prázdnou. Dostávala nějakou výslužku, často vánočku, drobný peníz nebo nějaké oblečení.
Na Štěpána se také světilo osivo, aby byla dobrá úroda.

K dnešnímu dni se vztahují i zajímavé pranostiky:
Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce
Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí
Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato

 

Křesťanská tradice

SVATÝ ŠTĚPÁN

O Štěpánově životě se dochoval pouze jediný dobový pramen, Skutky apoštolů, a ten si všímá jen vrcholu Štěpánova života. Neví se tedy nic o Štěpánově mládí, povolání ani rodině.
Byl to řecky mluvící Žid, který se stal diakonem a kázal křesťanství v Jeruzalémě. Neohroženě tvrdil, že Ježíš je roven Bohu, za což si vysloužil velkou kritiku vyznavačů judaismu.

Mučednická smrt
Předvedli jej před židovskou radu, která měla soudní pravomoc, křivě obvinili, a kolem roku 36 ukamenovali před Damašskou bránou do Jeruzaléma. Štěpán podle Bible zemřel s Ježíšovými slovy: „Pane, odpusť jim tento hřích!“
Stal se prvním křesťanským mučedníkem.

Štěpánova umučení se podle Skutků apoštolů účastnil i Saul, později po obrácení na křesťanskou víru známý jako apoštol Pavel, který je právě v této souvislosti uveden jako horlivý pronásledovatel křesťanů. Po Štěpánově smrti začalo první pronásledování křesťanů,

 

Giorgio Vasari: Umučení svatého Štěpána (obraz vznikl v letech 1569 -1571). Kostel sv. Štěpána, Pisa

Úcta ke svatému Štěpánovi
Štěpán byl jako prvomučedník odedávna považován za mimořádně významného světce. Jeho ostatky byly kolem roku 585 převezeny do Říma a zde uloženy v kryptě kostela San Lorenzo fuori le Mura (v českém přkladu: Bazilika svatého Vavřince za hradbami).
Ve středověku patřil k nejuctívanějším světcům. Měli ho v oblibě němečtí králové i císaři. Uherští panovníci ho začali považovat za národního světce a patrona (můžeme tak Štěpána přirovnat k našemu svatému Václavovi). Ne náhodou nese Svatoštěpánská koruna Uherského království své pojmenování.

V Bazlice svatého Vavřince za hrabami jsou pohřbeny ostatky dvou významných křesťanských mučedníků: Štěpána a Vavřince

Atributy svatého Štěpána
Světec bývá zobrazován s jáhenskými atributy: dalmatikou (liturgické roucho), tonzurou a evangeliářem, a také mučednickými atributy – kameny jako znakem způsobu jeho umučení.
Svatý Štěpán je patronem jáhnů, koní a kočí, pacholků u koní, kameníků a zedníků, krejčích, tkalců, tesařů, bednářů, pomocník proti bolestem hlavy, píchání v boku a proti posedlosti. Je také patronem Říma.

Giotto di Bondone (1267 – 1337): Svatý Štěpán. Museo Horne, Florencie