Podle křesťanské tradice je dnes Popeleční středa, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Končí nevázané masopustní veselí a lidé mají obrátit své myšlenky k vnitřní kázni, k duchovní i tělesné očistě.
Popeleční středa představuje v liturgickém kalendáři první den postní doby. Noc, která jí předchází, ukončuje masopust (začíná na Tři krále 6. 1.). Následovat má čtyřicetidenní půst (spolu se šesti nedělemi, které se do něj nezapočítávají), který končí oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí (letos připadá na 4. dubna). Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.
KŘESŤANSKÁ TRADICE
Na Popeleční středu žehná kněz při bohoslužbě popel připravený z jívových ratolestí požehnaných v předchozím roce při obřadech Květné neděle.
Tento popel se dřív sypal věřícím na hlavu se slovy: „Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!“, dnes už stačí jen klasické symbolické znamení křížku (tzv. popelec) na čele se slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“.
Lidé věřili, že takto vysvěcený křížek je bude po celý rok chránit od nemocí.
LIDOVÉ ZVYKY
Ale Popeleční středa měla i své lidové zvyky a bylo by škoda na ně úplně zapomenout.
Většinou se vázaly k určitému kraji a do dnešních dnů se zachovaly jen díky knihám sběratelů lidových tradic a zvyků.
Uvolněná atmosféra tradičního masopustu sváděla obě pohlaví ke hrám, v nichž vesele soupeří a současně se k sobě dostanou blíž. Takovým zvykem bylo například žertovné holení mužů ženami. Na východní Moravě, v oblasti kolem města Klobouky, se tento zvyk protáhl až do Popeleční středy.
Vlastně měl ráz „trestné výpravy“. Ženy, vybavené židlí, ubrusem, zpěněným bílkem z vajíčka namísto holičského mýdla, přiostřenou dřevěnou třískou místo břitvy, naříznutou červenou řepou a starými děravými dvířky od kamen, vyrazily po místních hospodách, a hledaly muže, kteří se za hospodským stolem ještě nezmátořili z masopustního reje. Když takového našly, patřičně ho svými ingrediancemi okrášlily – natřely bílkem, řepou naimitovaly tekoucí krev, třískou odřely.
Co bylo naopak o Popeleční středě tradičně zcela zapovězeno, bylo šití, a to na základě lidové pověry, že by se tím slepicím „zašily ďupky“ a nenesly by.
Dále se říkávalo, že v tento den není radno prát prádlo, neboť by mu nic nepomohlo a prádlo by zůstalo špinavé po celý rok.
PRANOSTIKY
K Popeleční středě se také váže několik pranostik, které předpovídají počasí a hojnost úrody:
Na Popeleční středu fouká-li vítr svěží, úrodný rok nato běží.
Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.
Ve druhé polovině 17. století byla zaznamenána tato veršovaná pranostika, která plně vystihuje masopust a následný půst:
„Svatí milí Tři králi
Jsou hodní vší cti, chvály…
Masopustní chvíli se přiblížila,
Mnohá by ráda nevěstou byla…
Potom po takovém veselí
Půst nám zelí jísti velí.
Hned v středu stroj na Popelec
A v smutné roucho se obleč.
Trap své tělo kyselým a jez zelí.
Kaši, kroupy nám Písmo velí.
Hleď potom se zpovídati.
A z hříchů svých počet dáti.“
