Vyjádření místostarosty Ing. Radko Sáblíka ke stravování v základní škole.
Jelikož se v poslední době rozpoutala především na sociálních sítích diskuse kolem stravování ve školní jídelně ZŠ Komenského 420, považuji za nutné k tomu sdělit své osobní stanovisko.
Nejprve fakta
Dle vedoucího školní jídelny legislativa uvádí, že počet strávníků pro dodržení kapacity jídelny se počítá podle toho, kolik jich je celkem přihlášeno ke stravování, nikoli podle toho, kolik se jich reálně v daný den stravuje.
Po rozhodnutí o navýšení kapacity školy bylo pravděpodobné, že nebude kapacita jídelny dostačovat, ale nebylo jasné, o kolik by mohla být překročena. Teoreticky mohlo jít až o sto strávníků, prakticky se odhadoval nedostatek na padesát až osmdesát osob.
Informace o tom, že by pro školní rok 2021/2022 stačilo pro zajištění obědů pro všechny přihlášené učitele základní školy, kdyby se nestravovaly ve školní jídelně děti ze speciální základní školy, se poprvé objevila na začátku září 2021.
A proč absurdní divadlo? Fakticky se žádný den nepřekračuje kapacita jídelny, dokonce se vydává o desítky či dokonce stovky obědů méně, v souvislosti s reálnými strávníky v daný den, s nemocemi, karanténou. Přesto by stravování všech skutečných zájemců nebylo legislativně v pořádku.
Odpudivá lež
Je ubohé, když se pokusí někdo z nepříjemné situace kolem stravování ve školní jídelně vytlouci politické body, a je opravdu velmi odporné, když k tomu použije odpudivou lež. Třeba takovou, že stojím za tím, že se nemohou ve školní jídelně nadále stravovat děti ze speciální základní školy.
Při všech jednáních s vedením základní školy i učiteli jsem vždy říkal všem přímo do očí, že v případě více přihlášených strávníků, než je kapacita jídelny, musí mít přednost děti. Dokonce jsem nesouhlasil ani s tím, aby se děti ze speciální školy stravovaly v kavárně, neboť jsem upozorňoval na skutečnost, že některým z nich trvá dlouho se adaptovat na nové prostředí a vytržení z toho starého, by u nich mohlo vyvolat nežádoucí reakce. Ze všech jednání se pořizovaly záznamy a některá dokonce byla nahrávána, proto lze toto mé tvrzení lehce ověřit. Navíc nepochybuji, že ho podpoří i mnoho očitých svědků.
O tom, že se již nemají děti ze speciální základní školy stravovat ve školní jídelně, jsem nebyl nikým dopředu informován, tato zpráva mě velmi zaskočila a šokovala.
Je to věc osobního postoje
Je naprosto nepodstatné, kdo co kdy řekl, kdo co kdy udělal, zda se mohlo postupovat v něčem rychleji. Podstatné je, že při dodržení legislativy není možné stravovat všechny zájemce v tomto školním roce.
Pokud bych byl sám učitelem na základní škole, zašel bych za paní ředitelkou a řekl jí toto: „Mám obrovské štěstí, že jsem se narodil zdravý a nejsem zatížen žádným handicapem. Bylo by pro mě komfortnější využívat školní jídelnu, ale pokud by se proto již nemohly stravovat děti ze speciální školy, tak se této možnosti v jejich prospěch vzdávám. Proto vás žádám o přehodnocení přijatého řešení, neboť tyto děti mají díky svému handicapu již tak těžký život a oběd by mi nemohl ani chutnat, protože bych při jeho konzumaci musel na ně myslet.“
A zároveň bych se pokusil přesvědčit další své kolegyně a kolegy, aby se v této situaci zachovali stejně.
