Paní Marie Janů dodala redakci materiál pocházející z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který se týká období konce 2. světové války a času těsně po ní. Věnuje se příběhu Jaroslava Drábka, který je spojen s činností sovětských partyzánů, s exekucemi majetku mníšeckých občanů údajně spolupracujících s Němci a také vyšetřování po válce. Níže uvedený text vychází ze zmíněného materiálu.
Jaroslav Drábek se narodil 13. srpna 1922 v Mníšku pod Brdy jako jediné dítě hospodářského správce velkostatku v Mníšku. Během války se snažil vyhnout totálnímu nasazení v Německu a vstoupil do Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které českou mládež indoktrinovalo k věrnosti Adolfu Hitlerovi. Patrně koncem roku 1944 se zapojil do odbojové skupiny Hnutí za svobodu a později zajišťoval kontakt se sovětskými partyzány. Z jich podnětu shromažďoval informace o místní situaci a o občanech, kteří si „zadali“ s Němci. Působil ve skupině vedené Václavem Kuncem
Rekvírování zásob pro sovětské partyzány
Hnutí za svobodu a odbojová Skupina R 37 Brdy se dostaly do kontaktu se sovětskými výsadky vysazenými v březnu 1945 do Brd. Tyto sovětské partyzánské skupiny měly primárně za úkol najít a zatknout nebo zlikvidovat genpor. Andreje A. Vlasova, velitele Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovců). Na základě zpráv od Drábka a dalších byli vytipováni občané, u nichž v noci z 5. na 6. května 1945 proběhla tzv. exekuce či přesněji rekvírování zásob a materiálu pro sovětské partyzány. Rekvírování postihlo Františka Krutského (zabavení tabákových výrobků), Jana Sodomu (jako obuvník přišel o vyrobené boty), Bohumila Kocourka (z jeho restaurace byly odneseny potraviny) a Richarda Kursu (penzista). Uvedení přišli také o prádlo, šatstvo a cennosti. Po válce byl především B. Kocourek prošetřován kvůli spolupráci s Němci, ale soud ho vždy zprostil viny.
Závěr války: násilí při výsleších, skrývání v lese, duševní nemoc
Po osvobození vstoupil J. Drábek do Revolučních gard. Mjr. Augustin Schramm, po osvobození vedoucí partyzánského oddělení ÚV KSČ, jej vybavil pravomocemi k provádění výslechů podezřelých. Konkrétně šlo také o baronku Charlottu Kastovou, kterou při výslechu údajně několikrát udeřil do hlavy. V té době se podle svědků začaly u Drábka objevovat příznaky duševní choroby. Kromě toho, že chtěl podezřelé bít, tak se například podepisoval jako Lev Valsorajevič nebo Valsoraj (pozpátku Jaroslav) a některé doklady naznačují konflikt mezi Drábkovou osobností a jeho alter egem Lvem Valsorajevičem.
17. května 1945 požádalo Zemské četnické velitelství okresní četníky, aby prověřili sdělení, že v okolí Mníšku řádí pětičlenná tlupa pod vedením jistého Václava Kunce (z následujícího popisu událostí vyplývá, že se jedná o stejnou skupinu, která spolupracovala se sovětskými partyzány a jejímž členem byl i Drábek). Druhý den k tomu pražské velitelství oznámilo, že dotyční po odchodu sovětských partyzánů zůstali ozbrojeni v lese (ačkoliv rozhlas tehdy vysílal výzvu k odevzdání zbraní), odkud podnikají různé výpady, zneklidňují obyvatelstvo, odmítli se účastnit Pražského povstání a místo toho vyloupili místní obchody a restauraci. Návrh pražského vrchního strážmistra na zásah početnější vojenské jednotky však tehdy zůstal bez výsledku.
Až když si na konci května B. Kocourek (postižený exekucí viz výše) stěžoval na to, že velitel skupiny Václav Kunc odvezl ukradené věci k sobě domů, došlo k zatčení Drábka a dalších. Příslušníci Revolučních gard a zástupce četníků je odvezli k výslechu do Prahy na Policejní ředitelství v Bartolomějské ulici a posléze do vazby na Zbraslav. Zde se 31. května Drábek dostal, zřejmě i z důvodu své postupující psychické nemoci, do sporu s dalšími 13 vězni a ve rvačce utrpěl podlitiny a odřeniny. Dozorci mu nasadili svěrací kazajku a svázali nohy. Následující den byl Drábek spolu s dalšími podezřelými propuštěn a den na to přijat na psychiatrickou kliniku, kde 14. června 1945 zemřel. Jako příčina smrti byl uveden amentní stav (zmatení), vyčerpání a obrna dýchacího centra.
Konec „slušného mladíka“
Podle závěru Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se tak „uzavřel životní osud slušného mladíka romantického založení“, který neunesl tíhu toho, že jako příslušník místní smetánky je obviněn z krádeže a rabování. Po opakované žádosti jeho matky mu byl sice přiznán charakter čs. partyzána, ale stalo se tak na základě svědectví, která lze označit přinejmenším za zmatečná (navíc tehdejší pracovník MNO vydal neoprávněně tisíce osvědčení). S největší pravděpodobnosti Drábek podmínky pro přiznání charakteru čs. partyzána zcela nesplňuje.
Vzpomínáte si na období konce 2. světové války
nebo Vám o něm vyprávěli příbuzní?
Našli jste dobové dokumenty, fotografie či záznamy?
Podělte se o ně s námi v diskusi pod článkem.
Děkujeme.
