Dárce by se měl cítit dobře

Dárce by se měl cítit dobře

Hana Potměšilová

Hana Potměšilová je deset let ředitelkou Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Je Ženou středočeského regionu roku 2015 a také Mníšečankou. A právě nyní vrcholí „její“ kampaň Srdcerváči, která je jednou z mnoha aktivit fondu. Každý rok přibývá dárců, jež si za svůj příspěvek vyberou něco z katalogu zážitků a dárků. A výtěžek putuje přímo do grantového řízení, v němž budou počátkem příštího roku rozděleny finance, které pomohou vytvořit nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením a rozvíjet jejich podnikatelské plány.

Jaký je zájem o příspěvek formou srdcerváčského katalogu zážitků a dárků?
V prvním roce jsme měli přibližně 1 100 dárců, za 4 roky jsme na čísle 3 500 dárců, o kterých navíc víme, že k nám přijdou častěji než jedenkrát za rok a za svůj finanční dar si vyberou buď zážitek, dárek, nebo tak zvaný Dobrý pocit. Rozhodli se, že by třeba část finanční prémie od svého zaměstnavatele chtěli věnovat nějakému dobru. A jako to dobro si vybrali právě Srdcerváče. A když je nic nezaujme v našich odměnách, kterých je v katalogu pravidelně kolem dvou tří set, mohou si zvolit Dobrý pocit – certifikát, který si vytisknou nebo jej nosí v duši. Mám ráda win-win princip, chci, aby se ten člověk, dárce, cítil opravdu dobře. A právě onen dobrý pocit je to dobro, které se snažíme šířit.

Čím více u nás lidé utratí, tím více rozdělíme na podporu práce postižených

Výtěžek z darů jsme se rozhodli dát do grantového řízení pro podporu malého a drobného podnikání lidí se zdravotním postižením. To je škatulka, která je státem minimálně podporovaná. Stát dává příspěvky na mzdu zaměstnanců se zdravotním postižením, na vybavení pracovišť, ale pokud se člověk rozhodne jít všanc se svým zdravím a svým majetkem do podnikání jako OSVČ, nemá na žádné příspěvky nárok. V minulých ročnících jsme podpořili rozjezdy lidí se zdravotním postižením, kteří se rok dva poté natolik stabilizovali ve svém podnikání, že se rozhodli dát práci dalším lidem s postižením. Což je to nejlepší, co může být. Člověk, kterého na začátku podpoříme, si sám na sobě vyzkouší, jestli to zvládne a uspěje na trhu práce. A po určité době je skvělým motivačním příkladem pro lidi s postižením, kteří by se podnikat báli.

Dokážete vyčíslit, kolik pracovních míst jste za dobu své činnosti pomohli vytvořit?
Vlastně každá pracovní pozice zveřejněná na portálu práce.cz (jehož jsem odborným garantem), u které je uvedeno, že je vhodná pro člověka s postižením, je tam díky naší práci. I zaměstnavatele nutíme při zadávání inzerátu přemýšlet, aby neuvedli jen, že pozice je vhodná pro osoby se zdravotním postižením, ale aby se zamysleli: Je vhodná pro vozíčkáře? Je vhodná pro někoho s vadou zraku? Můžu s čistým svědomím říct, že za deset let naší činnosti jsme pomohli najít práci dvěma stům tisícům lidí, protože portálem prošlo přes dvě stě tisíc nabídek pro lidi s postižením. Díky našemu projektu ochranné známky Práce postižených zase vím, že ve firmách a organizacích, které jsou jejich držiteli, pracuje 8 000 lidí.

Hana Potměšilová u plakátu s podobenkami letošních Srdcerváčů

Přispět penězi ale není jediný způsob, jak lidé mohou pomoci vytvářet nová pracovní místa pro postižené. Letošní novinkou je nabídka expertních dobrovolníků. Co je motivem této nabídky?
Nadační fond vedu celých deset let jako dobrovolnická ředitelka (bez nároku na mzdu), a přitom si nemyslím, že bych patřila mezi prosté nadšence. Fond funguje jako běžná komerční firma s pevně danou hierarchií a strategií a plánováním. A obracejí se nás lidé, kteří nechtějí pomáhat tak, že budou někde hrabat listí nebo malovat, protože je to prostě nebaví nebo nejsou manuálně zruční. Chtěli by pomáhat ve své profesi, v tom, v čem jsou dobří. Proto jsme rozjeli expertní dobrovolnictví, které je určeno každému, kdo chce něco ze svého času věnovat zdravotně postiženým nebo zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají lidi se zdravotním postižením. Mezi expertními dobrovolníky jsou například jak specialisté na účetnictví či strategii, tak i na manuální práce.

umíte něco? Staňte se expertním dobrovolníkem

Člověk s postižením nemusí chtít být dokonalý účetní, ale chce třeba umět plést košíky a tím si na sebe vydělávat. A tudíž i moje výzva vůči veřejnosti je: Umíte něco? Chcete pomoct a nevíte jak? Staňte se expertními dobrovolníky a přihlaste se k nám do Srdcerváčů. Z příkladů dvojic, které se mezi sebou potkaly, je vidět, že to táhne jak lidi, kteří chtějí ze sebe něco dát, tak lidi se zdravotním postižením. Nebo jejich zaměstnavatele, které do té doby nenapadlo, že by jim chtěl někdo zadarmo pomoci a ztrácel s nimi čas, protože jsou to „jen“ malí drobní zaměstnavatelé.

Každý rok také vyhlašujete Zdravotně postiženého zaměstnance roku. Co je jejím smyslem?
Díky Srdcerváčům a projektům, jako je tato soutěž, rozbíjíme u zaměstnavatelů a u veřejnosti klišé, že člověk s postižením je ten, který může dělat maximálně juniorskou nebo asistentskou pozici. Pětici letošních Srdcerváčů, kteří kampaň zaštiťují, spojuje to, že jsou z tzv. pomáhajících profesí: lékař se syndromem vyhoření, státní náměstek na ministerstvu práce a sociálních věcí s těžkou formou lupénky a závažně postiženým dítětem, voják s rakovinou, kriminalista, který je na vozíku, a psycholožka s dětskou mozkovou obrnou. Pomáhají nám zdravým. Zdravotně postižený člověk nemusí pracovat jen jako recepční nebo zametač ulic. Anebo nemusí jít vždy jen o viditelné postižení. V nadačním fondu zaměstnáváme zdravotně postižené, mám kolegyni, která má dvě vysoké školy a na poloviční úvazek pracuje v komerční firmě, kolegy, kteří přišli z velkých komerčních firem k nám jen proto, aby si odpočinuli. A teprve v tu chvíli nahlas přiznali, že mají nějaké zdravotní postižení. Do té doby to třeba nikde neříkali a okolí to nevědělo.

Na většině z milionu postižených není jejich handicap vidět

A právě tito „skrytí“ zdravotně postižení mi dali svými příběhy před 8 lety podnět, abychom začali upozorňovat na příklady dobré praxe. Začali upozorňovat na příběhy těch, kteří pracují, naší společnosti něco přináší a třeba se i mnoho let prali s tím, zda přiznat či nepřiznat, že mají nějaké postižení, nemoc. Možná by Vás to nenapadlo, ale většina lidí s postižením nezapadá do škatulky vozíčkář, nevidomý, neslyšící, mentálně postižený. V Česku máme milion lidí s postižením. A na většině jejich postižení není vidět. Neboť mají alergii, lupénku, Crohna, prodělali onkologickou léčbu…

Nominace do soutěže jsou z celé České republiky a napříč různými firmami: od malých rodinných firem přes státní správu a samosprávu po velké firmy. Mám radost, že už ubývá nominací, v nichž by se firmy chtěly především zviditelnit jako společensky odpovědné, ale posouváme se do kolonky „přihlašuji kolegu proto, že on za to stojí“.

Kdo rozhoduje?
Nehlasuje se v kolektivu, ale každý zvlášť prostřednictvím e-mailu. Celkově vybírá zdravotně postiženého zaměstnance mezi 20 a 25 lidí, kteří se ale navzájem nevidí, nemluví spolu. Jsou to jak partneři nadačního fondu, tak lidé se zdravotním postižením, pro nás blízcí zástupci státní správy a samosprávy i lidé, kteří reálně se zaměstnáváním zdravotně postižených nemají žádnou zkušenost, jednoho hlasujícího má nadační fond. Z hlasování vyjdou dva vítězové – zaměstnanci na otevřeném a na chráněném trhu práce. Zpočátku jsme měli daleko více lidí z chráněného trhu práce, zhruba před dvěma lety se to otočilo a chodí nám více nominací z otevřeného trhu.

Letošní kampaň Srdcerváči byla zahájena v září akcí Piána na Hlavním nádraží ve Fantově kavárně

Co Vás v letošním ročníku překvapilo?
Letos mě potěšilo, že některé obce nominovaly své zdravotně postižené kolegy, kteří jsou hodně dobří a kteří obecní úřad posunuli dál.

Na začátku prosince jsem měla na konferenci Jihomoravského kraje příspěvek o společenské odpovědnosti. Nikoli ale o té zkratce CSR, kterou používají velké firmy, případně státní správa a samospráva, ale o tom, co bychom měli dělat. Překvapilo mě, že v Jihomoravském kraji je mnoho malých vesnic, které úžasně fungují s malými místními podnikateli, navzájem se doplňují a rozvíjejí. Fascinovaly mne dobré příklady otevřenosti tamních měst a obcí vůči veřejnosti. Týkalo se to nejen facebookových profilů, diskusí a veřejných slyšení, ale také hlasování o drobnostech, jako jsou veřejné lavičky nebo houpačky pro děti. Veřejnost se o to zajímá, veřejně se o tom diskutuje, veřejně se o tom hlasuje. Zarazilo mne, že ve Středočeském kraji, ve kterém bydlím, nevím o tom, že by to někde takhle fungovalo. Že by se lidé navzájem doplňovali a že by obec šla příkladem v tom, že se člověk, organizace nebo firma nemusí bát přijít s nápadem či názorem, který třeba ze začátku může vypadat trochu kontroverzně, ale ve výsledku všem pomůže.

A co Vám osobně dělá radost?
Na základě nejen činnosti nadačního fondu, ale i mé práce mi dělá každý den největší radost, že ráno sama vstanu a dojdu si sama, bez pomoci druhých, na toaletu… I když to asi není pro tento adventní čas úplně ten nejpoetičtější závěr našeho rozhovoru.

Chcete vědět více o Srdcerváčích a Nadačním fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením?
www.srdcervaci.cz
www.nfozp.cz

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se