„Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele,“ řekl Sokrates zhruba 400 let před naším letopočtem. Co se od těch dob změnilo? A jak je tomu v mníšecké škole, která má skoro stovku učitelů a osm set žáků?

Někdy se vše může na první pohled zdát marné. Upřímně se snažíme vybavit děti vším, co potřebují k tomu, aby byly v životě spokojené a poctivé k sobě i okolnímu světu. V rámci etické výchovy a třídnických hodin je vedeme k vědomí vlastní hodnoty, ke slušnosti ve vztazích, k úctě k druhým, k týmové spolupráci a účinnému řešení problémů.
Děti učíme vyhledávat informace, vyhodnocovat situace, samostatně se rozhodovat a hodnotit sebe i druhé. Rozvíjíme u dětí pocit odpovědnosti a snažíme se, aby si uvědomily, že člověk se nemůže jen bavit tím, co ho těší, ale že pro sebe i své okolí občas něco udělat musí.

Propojujeme výuku s reálným životem, aby učení dětem dávalo smysl, máme tematické projekty, jako například Stromy nebo Týden národních kuchyní. Rozvíjíme jejich schopnost exaktního logického myšlení, žáci se úspěšně účastní řady soutěží a odborných olympiád.

Vzdělání je to, co zůstane
Pěstujeme jejich vztah ke kultuře a kulturní rozhled. Na okenních parapetech ve škole si mohou vypůjčit kvalitní knížky, chodí společně do divadla, navštěvují kulturní památky. Na každoročních výjezdech do zahraničí vidí, jak se žije v jiných zemích. Prostřednictvím třídních samospráv, školního parlamentu a v občanské výchově se seznamují s principy demokracie a jejím významem pro společnost, navštěvují i Parlament ČR.
Na školní akademii a při recitační soutěži podněcujeme jejich tvořivost a schopnost sebevyjádření. Na sportovních dnech, vodáckých, lyžařských a cyklistických kurzech budujeme jejich fyzickou zdatnost a smysl pro fair play. V rámci Dne Země a Knoflíkového trhu posilujeme jejich sounáležitost s místem, kde žijí.

Věnujeme výchově a výuce maximum, ale děti stále „odmlouvají… srkají…“ Spisovatel Karel Čapek kdysi řekl: Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole. Věříme, že naši žáci si odnesou dobrý a poctivý základ, i když řečeno slovy klasika „stále odmlouvají a srkají“. Mnozí si po celý život uchováváme v srdci vzpomínku na svého pana učitele nebo paní učitelku, kteří jsou pro nás vzorem životní moudrosti a čestnosti. A i kdybychom zapomněli všechno, co jsme se ve škole učili, nikdy nepřijdeme o to, co nám předali.

Táňa Chudáčková, Dagmar Kubová
učitelky 2. stupně ZŠ Mníšek pod Brdy