Je sucho, horko a když prší, tak jen někde a zprudka. Hydrometeorologové se shodují na tom, že prožíváme jedno z nejsušších období za stovky let. Voda chybí jak v přírodě, tak ve studnách. Jaká je situace v Mníšku?

Sucho v Česku panuje už od roku 2014, nedostatek vody se nastřádal a ani zimy bohatší na sníh to nedokázaly zmírnit. Odborníci se shodnou, že neznají detaily toho, jak a proč sucho vzniká. Vědí ale, že má velkou setrvačnost a dlouhodobou paměť, a i když se srážky třeba vrátí k normálu, deficit přetrvává ve zdrojích podzemních vod. Letošní jaro bylo hodně výjimečné: pršelo podprůměrně a teploty byly nadprůměrné.

Středočeský kraj na tom ale stále ještě není tak zle, jako například Královéhradecký, Pardubický nebo Liberecký, kde chybí tolik vody, která by napršela v úhrnu za více než dvě stovku dnů.  Na otázku, jak je na tom konkrétně Mníšek pod Brdy, odpověděl za Český hydrometeorologický ústav Jan Daňhelka, náměstek ředitele pro hydrologii. „Mníšek leží přesně na hranici mezi západem Čech, kde od počátku roku napršelo stejně nebo více, než je normál, a východem, kde napršelo méně. Velkou zásluhu na tom mají deště z počátku června, které právě na Brdech byly velmi intenzivní a situaci sucha, alespoň v půdě zde poněkud zlepšily,“ říká. Podle jeho slov je aktuální situaci obtížné popsat, protože přímo v okolí hydrometeorologové nemají objekty, které by pozorovali a operativně vyhodnocovali jak pro povrchové, tak i pro podzemní vody.

Život ve vodním blahobytu
zkresluje nebezpečí,
které hrozí

Díky připojení na městský vodovod většina lidí podle odborníků tolik nepociťuje, jak naléhavá a silná je hrozba sucha i do budoucna. Mníšek pod Brdy je už druhým rokem připojený na vodovodní přivaděč Baně, a ti, kteří ho využívají, se nedostatku pitné vody obávat nemusí.  „Díky napojení města na přivaděč z vodárenské soustavy Želivka realizovanému je k dispozici dostatečné množství kvalitní pitné vody. Není proto třeba přijímat žádná zvláštní úsporná či regulační opatření pro hospodaření s pitnou vodou,“ uvedla za vodárenskou společnost 1. SčV Kristina Blaszczyková.

Podle vodohospodářů dokázala vodohospodářská a vodárenská soustava pomoci se vypořádat se suchem i v minulých letech. „Bohužel možná proto veřejnost nemůže dobře vnímat naléhavost a hrozbu sucha do budoucna,“ říká Petr Kubala, generální ředitel státního podniku Povodí Vltavy a předseda Svazu vodního hospodářství.

Jan Daňhelka říká, že žijeme ve vodním blahobytu, který nedovoluje vidět v jasných rysech nebezpečí, které dlouhotrvající sucho znamená. „Život ve vodním blahobytu nás může vést
k podceňování rizika extrémních událostí. Naučíme se dobře čelit běžným událostem, ale protože je dobře zvládáme, zapomínáme se zlepšovat a stáváme se zranitelnými skutečným extrémem. Ověřili jsme si to už v případě povodní.“

Stejně jako neexistuje jen jeden projev sucha, neexistuje ani jedno kouzelné opatření pro jeho zmírnění. Proto i přijatá koncepce pro zvládání sucha a nedostatku vody uvažuje kombinaci opatření v krajině, zadržování vody v nádržích, systémy distribuce vody i opatření na straně spotřeby vody. „Sucho zkrátka není vyřešený problém, naopak do budoucna bude nejspíše jeho význam dále sílit,” konstatuje Mark Rieder, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu.

Jak jsou na ti, kteří jsou odkázáni na svoje studny?

V některých lokalitách Mníšku se liší situace u lidí, kteří mají kopané studny a těch, kteří čerpají vodu z vrtaných studní. Docela názorně to ukazuje situace Tomáše Turka, který bydlí na Kvíkalce. Na pozemku u svého domu má kopanou, 8 metrů hlubokou, vrtanou studnu zhruba do 30 metrů a ještě je napojený na městský vodovod. Ten mu ale slouží pouze jako záloha pro případ, že by v obou voda došla. Vedle toho využívá, stejně jako řada dalších lidí, i zásobníky, do kterých svádí dešťovou vodu. „Prozatím se potvrzuje, že zdroj podzemní vody pro vrtanou studnu je tak vydatný, že můžu nechat šplíchat i několik hodin bez problémů. Kromě studní máme i zásobník a šest velkých 300 litrových kádí na dešťovou vodu. Jediný problém s tou podzemní spodní vodou může být ten, abychom si se sousedy, kteří mají také vrtané studny, ty podzemní zdroje navzájem nestrhávali,“ říká pan Turek.


Jak to vidí Magdalena Davis
zastupitelka
místopředsedkyně SZ

Voda se v blízké budoucnosti zřejmě stane na mnoha místech v Česku velmi ceněnou komoditou. Sucho je sice pouze jedním z mnoha projevů globální klimatické změny, pro kterou jsou typické velké výkyvy počasí, podle některých odborníků z Univerzity Karlovy i Akademie věd ČR stojíme na prahu globální éry vysušování. To potvrzuje
i výzkum kolektivu autorů z Masarykovy University vedený prof. Rudolfem Brázdilem, který do budoucna předpovídá nárůst delších období bez srážek (viz obrázek). To je pro Českou republiku špatná zpráva, protože je závislá na vlastních srážkách, žádný vodní tok z jiné oblasti k nám totiž nepřitéká. Pokud si tedy budeme chtít do budoucna zachovat stejný vodní komfort, musíme začít s vodou lépe hospodařit a efektivněji ji využívat.

Jedním z opatření, které brzy bude potřeba i v Mníšku, je systém efektivního zadržování srážkové vody v krajině a městské zástavbě. Jedná se například
o vsakovací strouhy na svahu brdského hřebene, které by zadržely vodu v lese a tím zamezily vyplavování polí i domů při přívalových srážkách. V centru města pak jde zejména o oddělení splaškové a dešťové kanalizace a efektivnější využití dešťové vody.

Jsem přesvědčená o tom, že naše děti a vnoučata už nebudou schopné pochopit, například proč jsme záchody splachovali pitnou vodou, protože ony to budou dělat vodou dešťovou a recyklovanou (tzn. vodu z umyvadel, dřezů, praček atd.). Věřím, že budou i důsledně zadržovat vodu v krajině formou mokřadů, tůní nebo meandrů potoků. Zemědělci budou hospodařit na menších polích, důsledně rozdělených mezemi, remízky a pásy zeleně, které budou zabraňovat erozi a tím i rychlému odtoku vody ze zemědělské půdy. A že pesticidy budou používány pouze za mimořádných okolností, takže v půdě budou organizmy, které přispívají k tomu, že zemědělská půda váže vodu.

Pokud již dnes budeme dělat ta správná rozhodnutí, můžeme takovou budoucnost svým dětem zajistit. V opačném případě je budeme muset připravit na velmi suchou alternativu.

 

 

 

3 KOMENTÁŘE

  1. Tendenční článek o suchu, který popisuje již mnohokrát pojmenovaný stav, ale nenabízí kroky, jak které v Mníšku a okolí realizovat, aby se stav vody v krajině trochu zlepšil.
    Nabídl jsem redakci, že článek o vodě a suchu napíši, ale opět jsme se neshodli na tom, že redakce chtěla z mého textu použít to co by se jí líbilo pro svůj článek. A na vytrhávání části textu nepřistupuji.
    Opatření na zlepšení vodního hospodářství v krajině a obcích je totiž velmi složité, nelze čekat, že pokud stát nenařídí tvrdá opatření, že se v dohledných letech něco zlepší.
    Už jen skutečnost, že v Mníšku je skupina lidí, která chce asfaltovat Pivovárku, byť dle ní malý kousek, že opatření na zadržení srážkové vody z Pavilonu, město částečně začalo řešit až když dostalo strach z odvolání, signalizuje, že si ještě plně neuvědomujeme, jaký stav je naší krajiny. Mám to štěstí, že si ještě pamatují mnohé lesní a luční potůčky, které v běžném létě mého dětství nevysychaly. Dnes je v nich voda několik dní po deštích, chvíli na jaře po tání sněhu.
    Musíme ještě nějaké desetiletí počkat, než hodnota vody, respektive krajiny jako nejdůležitějšího přírodního prvku zadržení vody pro nasycení podzemních a povrchových zdrojů je důležitější, než chvilková potěšení a zisky z degradace zejména lesní a zemědělské půdy.

    Docela se i usměji, když si vzpomenu, jak redakce Zpravodaje komentovala návrh na střešní zahradu na Pavilonu, aniž by se skutečně zeptala co by takové opatření přineslo, a za několik měsíců píše o suchu.

    • Dobrý den, pane Jeřábku, opět nepíšete pravdu. Nabídla jsem Vám naprosto stejnou možnost, jako Vaší opoziční kolegyni – zastupitelce Magdaleně Davis – napsat vlastní text do sloupku Jak to vidí….Než tady budete zase šířit ty své mýty, které se naprosto rozcházejí s realitou, zeptejte se jí, jestli jsem jí text proti její vůli upravovala nebo ho podmiňovala tím, že musí být upravovaný tak, aby se mi to líbilo…

      • Paní Hrdličková – napsali jsme si teď několik mailů.
        My dva se neshodneme, musel bych do mailové korespondence, kde jste si z jednoho mého mailu vytáhla část, kterou jste chtěla otisknout a následně jsme se o tom nedohodli, protože jsem s tím vytažením nesouhlasil, protože problém sucha je velmi široký. A můj pohled na sucho (povodně) je na samostatný článek.
        Že z mých textů, které jsem Vám dříve poslal si vyberete co chcete, s tím, že pracujete redakčním způsobem a proto máte na ty výtahy právo, se dohadujeme víc jak rok. To, že mi to dáte k ověření je pravda, ale například když s úpravou nesouhlasím, napíšete mi, že zveřejníte, že jsme nevyužili možnost se vyjádřit.

        My dva se neshodneme – Zpravodaj dřív byl o tom, že redaktor došlé příspěvky shromáždil, texty, které mohly být problematické předložil redakční radě k posouzení. A autora vyzvali k opravě, či že byl text zamítnut a proč. Redaktor ještě udělal zpravidla textovou korekturu, a redakční rada číslo odsouhlasila.

        Dnes se Zpravodaj změnil, texty jsou zahrnovány do bloků, kde autoři jsou jen částečně citováni, redakční rada si vše zjednodušila, hodnotí co se vytisklo a to ještě se schází podle zápisů jednou za několik měsíců.

        Je to velmi dobrá metoda, jak omezit názory opozice v místním periodiky. Jistě – veřejnost je spokojena, protože se tak omezí střety názorů, a ve své podstatě Zpravodaj jako radniční periodiku plni volební slib – aby v Mníšku byla pohoda.

        Místní periodikum není časopis.

        To, že otisknete názor paní Davis neznamená, že byste můj článek zas neupravovala. Když budete jen trochu soudná, víte, že o zásazích a vytržení textů jsme se spolu dohadovali již mnohokrát.

        Do Zpravodaje přispívám snad od roku 1980. Nepamatuji se, že by mi někdo z dřívějších redaktorů předělával texty jako to děláte v posledním roce. Je to třeba jiný způsob vedení Zpravodaje, ale na něj asi nepřistoupím. To raději budu spolupracovat s Bleskem.