V jednom z pokojů pod střechou strávil Bondy s Krejcarovou několik týdnů roku 1949.

Přesně před 90 lety se v Praze narodil básník, prozaik a filozof Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer. Řada z nás ho zná jako umělce, který výrazně inspiroval český underground. Málokdo už ale ví, že krátkou část svého pestrého života prožil v Mníšku.

Pocházel z tzv. dobré rodiny, jeho otec byl bývalým legionářem a generálem prvorepublikové Československé armády.
V roce 1947 sedmnáctiletý Zbyněk přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve svém autobiografické knize „Prvních deset let“, která líčí jeho bouřlivé životní období z let 1947-1957, žil „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“. Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let si zvolil, na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Československu, svůj židovsky znějící pseudonym Egon Bondy.

Tehdy navázal bouřlivý intimní vztah s nonkonformní literátkou Janou „Honzou“ Krejcarovou, dcerou spisovatelky Mileny Jesenské (platonická láska Franze Kafky).
Na podzim roku 1949 spolu pár týdnů bydleli v Mníšku v Sokolovně v pokoji pod střechou. Bondy píše, že už si nepamatuje, jak a proč se právě v Mníšku ocitli, v Praze už neměli u koho přespávat, museli se zdejchnout někam na venkov, padlo to na Mníšek. Neměli korunu v kapse, museli tedy jezdit do Prahy, kde se nejdřív snažili pumpnout všechny známé, a když už to u nich nešlo, začali žebrat čili somrovat po obchodech, pak po ulicích. Večer se stopem nebo autobusem vraceli sem, „utahaní a vyplivnutí, s hrůzou z příštího dne“.  Sebe a Honzu popisuje Bondy jako „dva šílence, živící se žebrotou, žijící tak, že o málo pozdější američtí beatníci by hrůzou utekli.“ Koncem října 1949 je ze Sokolovny vyhodili, a tak se přemístili do Dobříše.

 

Krejcarová s Bondym v říjnu 1949. Foto: Profimedia.cz

Po deseti letech bohémského života ho zájem o filozofii přiměl k návratu ke studiu a v roce 1957 odmaturoval na gymnáziu. V roce 1961 absolvoval dálkové studium filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté byl zaměstnán ve Státní knihovně ČSSR. Od roku 1967 byl PhDr. Zbyněk Fišer, CSc. v invalidním důchodu.

Známé je jeho přátelství s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem, které bylo ztvárněno ve filmu Něžný barbar. V 70. letech se seznámil s Ivanem Martinem Jirousem, manažerem hudební skupiny Plastic People of the Universe, která zhudebnila část jeho textů (např. Podivuhodný mandarín, Muchomůrky bílé, Francovka, Magické noci atd.). Bondyho dílo je obsáhlé a zahrnuje čtyřicet básnických sbírek, množství próz, článků, filozofických textů a esejů. Paradoxně nejvíc ale možná Bondyho proslavily knihy, které sám nenapsal. Širší veřejnost ho zná především z Hrabalových knih Něžný barbar a Morytáty a legendy. K jeho temným stránkách patřila několikaletá spolupráce s STB.

V devadesátých letech přesídlil do Bratislavy a na protest proti rozdělení Československa přijal slovenské občanství. V roce 2007 zde zemřel na následky těžkých popálenin, poté co mu vzplálo pyžamo od vlastní hořící cigarety.

O dva roky později byl natočen film 3 SEZÓNY V PEKLE, který byl volně inspirován Bondyho autobiografickými vzpomínkami.

Více informací o Egonu Bondym najdete ZDE