Mníšek byl při vzniku nového obecního zřízení v roce 1867 samostatnou katastrální a politickou obcí. Spadal pod smíšený okresní úřad na Zbraslavi. Po odloučení správy soudní od politické, ke kterému došlo v roce 1868, se stal součástí okresního hejtmanství Smíchovského, koncem roku 1893 podpořilo obecní zastupitelstvo neúspěšnou žádost občanů městečka o připojení k Dobříši. Po reorganizaci v roce 1927 náležela obec k politickému okresu Praha-venkov.
Představitelé obce nejednali vždy v souladu se soudobými právními normami a ve vzájemné shodě, takže již 25. listopadu 1894 se konala 1. schůze 3členné správní komise, která se ujala správy obce a až po nových volbách obecních orgánů se 15. května 1895 konala schůze řádného obecního zastupitelstva městyse. Obecní úřad měl zpočátku pouze základní správní orgány, včetně finanční komise. Výjimku tvořila už v roce 1912 působící komise jateční, trhová a pivní, která řešila pronájmy těchto činností. K nim v období 1. světové války přibyly rozličné, především kontrolní komise, vztahující se k válečnému hospodářství a zásobování vojska a obyvatel.
Čekání na zastupitelstvo
Republika přinesla změnu ve vedení samosprávy a spolu s nárůstem počtu obyvatel muselo dojít k rozdělení kompetencí v obecní správě. Je zajímavé, že dle mníšecké kroniky se obecní zastupitelstvo sešlo až 9. listopadu 1918, tedy řadu dní po vyhlášení nového státu. Můžeme jen spekulovat, proč tak dlouhá proluka?
V roce 1919 přibyly k finanční komisi další, např. hospodářská, stavební a dávková, vedle nich byli zvoleni členové Místní školní rady. 22. června 1931 převzal správu obce vládní komisař, který byl až 18. června 1932 vystřídán nově zvoleným zastupitelstvem.
Časté nepřízně přírody, především povodně a sucha, podnítily ustavení komise pro živelné pohromy, účelem bylo především zpracování náhrad v případě živelní pohromy v zemědělství. Nárůst komisí způsobený válečnými událostmi, především zásobovacími potížemi vojska, průmyslu a civilního obyvatelstva, narážel na nedostatek způsobilých občanů. K tomuto boomu náležela od roku 1941 mléčná komise, místní lnářská komise, komise pro zjišťování sklizně obilí, ovocnický poradní výbor, výbor pro povinné dodávky jatečného dobytka, od roku 1943 komise pro sběr odpadků. Z této řady se vymyká letopisecká komise zřízená počátkem roku 1943.
Škola postavená v roce 1860, když stará už byla na spadnutí, byla příslušná pro Kytín, Lišnici, Novou Ves, Rymáň, Řitku, Stříbrnou Lhotu, Zahořany. Původně byla dvoutřídní, od roku 1871 trojtřídní, od roku 1878 čtyřtřídní, od roku 1890 pětitřídní, v oddělených budovách (celkem 380 žáků). Počátkem roku 1920 byla zřízena obvodová měšťanská škola, zprvu dvoutřídní, posléze vytlačila třídy obecné školy do pronajatých prostor v různých objektech. V roce 1941 došlo ke změně názvu na újezdní hlavní školu smíšenou, měšťanská škola jako taková se stala školou výběrovou. Byla zde od roku 1905 pokračovací průmyslová škola, později živnostenská pokračovací škola, v roce 1939 byla zřízena lidová škola hospodářská (lidová škola zemědělská). V témže roce žádá místní školní rada o zřízení mateřské školy. V roce 1943 byl otevřen dětský útulek. Koncem 19. století zde působila jedna třída soukromé židovské školy.
Mníšek, město spolků
Kulturní a osvětový život v obci se odvíjel pod patronací místní osvětové komise, která ovšem nebyla vždy funkční, např. v letech 1930-1937 nebyla vůbec jmenována. Do oblasti jejího zájmu vedle obecní knihovny náležela organizace různých slavnostních a osvětových akcí a případně dohled nad akcemi pořádanými spolky.
Spolků založených na základě zákona z roku 1867 o právu spolčovacím byl v Mníšku velký počet, jejich zaměření bylo velmi pestré (Tělocvičná jednota Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Čtenářsko-ochotnický spolek a následně Ochotnické divadlo aj.). Knihovna Hasičského sboru se spolu s knihovnou Katolicko-občanské besedy stala základem Obecní knihovny besední působící od roku 1920 jako veřejná obecní knihovna.
Především propagaci vzhledu městečka a zvyšování jeho atraktivnosti pro návštěvníky sloužil Okrašlovací spolek, který inicioval v Praze Spolek rodáků a přátel města Mníšku, měl být morální i hmotnou podporou rodného kraje. Humanitární a zdravotní náplň měl Spolek Československého červeného kříže, který byl součástí zdejšího spolkového života na základě výnosu z 19. prosince 1930 a v březnu 1936 založený odbor Ochrany matek a dětí podléhající Okresní péči o mládež na Zbraslavi.
V roce 1919 se aktivovaly i místní organizace politických stran – Československé sociální demokracie, Republikánské strany, Československé strany socialistické.
Obyvatelé městečka se sdružovali i po profesní linii (Republikánské sdružení malých zemědělců, k národním socialistům příslušející Místní Jednota československých malozemědělců, domkářů a živnostníků, odbočka Ústředního československého svazu zemědělských a lesních dělníků, místní skupina Ústředního svazu stavebních dělníků v Československé republice, Kroužek železničářů československých Státních drah v Mníšku a okolí, v roce 1937 zde působila odborová skupina Svazu dělnictva stavebního, kameno- a keramického průmyslu v Československé republice. V září 1934 byla povolena činnost Farního odboru charity a Jednota Československého Orla, ustavena byla rovněž odbočka Svazu katolických žen a dívek.
Dělnická tělocvičná jednota (povolena v roce 1913) se od počátku věnovala kopané a v roce 1933 v nově postaveném sále zřídila Bio Koruna, které ovšem pro ztrátovost byla nucena od roku 1936 pronajímat. Zájem o cyklistiku ve větších aglomeracích byl podnětem k založení místního odboru Českého klubu Velocipedistů „Vpřed“ (1925). V roce 1938 byl založen sportovní klub S. K. Mníšek, když již v roce 1936 vyvíjel činnost místní klub SK Sparta. Osada Red River, tehdy tvořená asi 10 chatami, pořádala spolu s Okrašlovacím spolkem od roku 1936 hokejové turnaje.
Většina obyvatel vyslyšela v roce 1939 výzvu ke vstupu do Národního souručenství, jediné politické strany povolené za Protektorátu. Po okupaci 15. března 1939 začalo i v místní správě zavádění němčiny a německých zákonů.
Při čtení mníšecké kroniky je zřejmé, že některé události v životě se stále opakují.
