V sobotu 7. září přivítá mníšecké Divadélko K zajímavého hosta. Do pořadu Na skleničku s…? přijal pozvání známý český režisér Jiří Adamec, který stojí za úspěšnými seriály jako jsou Sanitka, Pojišťovna štěstí nebo Dlouhá míle. Nejen o filmování, ale také o jeho vztahu k Mníšku a jeho okolí je následující rozhovor.
Natáčel jste někdy v Mníšku nebo v jeho okolí?
Natáčel, ale je to už dávno, někdy v letech 1987-1988. Bylo to několik scén do seriálu „Rodáci“, ale významné to nebylo. Ani pro mě, ani pro seriál ani pro Mníšek pod Brdy. V Mníšku jsem se jednou velmi krásně pobavil, a to až do noci. Kamarád Honza Rosák tam u vás bydlí, má tam hezký dům a senzační, dobře zásobený vinný sklípek…bylo to velmi příjemné posezení.
Máte na naše město i jiné vzpomínky?
v Mnišku má také svůj nový domov zahradní automobil na elektriku. Když můj syn Daniel povyrostl a tohle milované auto pro něho na naší zahradě ztratilo svoji cenu, prodal jsem ho jednomu sympaťákovi, který ho věnoval svým vnukům. Možná je tam ještě někde před jejich domem můžete potkávat.
Pojišťovnu štěstí jste točil na Příbrami a jejím okolí. Když tam opět zavítáte, vzpomenete si, nebo už ta místa nevnímáte?
Minulé léto jsem na druhé straně dálnice u Příbrami ve vesnici Zduchovice a nad Kamýkem točil svůj první celovečerní kinofilm Léto s gentlemanem. Hned první den ve Zduchovicích, to se ještě netočilo, jsem si s mou asistentkou, která se mnou točila v Příbrami a na nedalekém zámku Hluboš zmíněnou Pojišťovnu štěstí, sedli do auta a jeli jsme se na známá místa podívat. Byly to moc hezké vzpomínky na velmi příjemná místa a na skvělé místní lidi.
V září vychází film Léto s Gentlemanem na DVD. Je to Váš první kinofilm, nebo se můžeme těšit i na další?
Zrovna čtu jeden scénář, ale zatím ho nemám dočtený, uvidíme…Práci se určitě nebráním, i když občanka mi napovídá, že už bych měl spíš odpočívat. Cítím v sobě ale stejnou energii jako před dvaceti lety.
Kritiky na Váš film jsou často nelichotivé, jak film hodnotíte Vy sám? Ptám se proto, protože kritiky na filmy Zdeňka Trošky jsou také ne zrovna příznivé, ale pak trhají rekordy v zájmu diváků a mají v televizích nespočet divácky úspěšných repríz.
K recenzím kritiků se zásadně nevyjadřuji. Byl bych totiž stejně hloupý jako někteří z těch, co píší své dojmy vydávané za odborná kritická stanoviska.
K čemu pak jsou kritiky? Televizní seriály jsou obecně kritiky považovány za nic moc, přitom počty dílů úspěšných pokračování svědčí spíše o opaku.
Kritika je novinový nebo internetový článek. Pisatel jím plní objednávku svého zaměstnavatele a za splnění pracovního úkolu dostává plat. Těmi penězi pak živí sebe a eventuálně i svoji rodinu. Málokoho zajímá, co je o díle napsáno, důležité je, jestli film navštíví v kinech diváci. Bohužel vyloženě nepříznivé kritiky mnohé z možných diváků odradí od návštěvy kina.
A jak si u diváků vedl váš film?
Nedopadl u nich úplně špatně, ale vedl si hůře, než jsme s Jaromírem Hanzlíkem očekávali. K dnešnímu dni film navštívilo v kinech okolo sta tisíc diváků. Na český film to je dost, ale rozhodně jsme předpokládali lepší výsledek. Šli jsme, bohužel, do distribuce ihned v následujícím týdnu za letošním filmovým trhákem, kterému majitelé a provozovatelé kinosítě v ČR dávali zcela evidentně přednost.
Proč myslíte?
Náš film totiž, a to jsme špatně odhadli už na jeho startovní čáře, není filmem pro všechny. Aby si divák náš film užil, aby ho film mohl oslovit a pobavit, musí mít něco odžito. Musí mít svoji osobní životní zkušenost ze života ve dvou, a tito lidé zrovna moc do kina nechodí a většinou si počkají, až se film objeví v televizi. Proto měl náš film úspěch spíš v kinech, kde se k lístku do kina neprodává popcorn a cola.
