Ve dnech 17. – 21. 8. 2020 proběhl ve sportovně – relaxačním centru Esmarin druhý letošní badmintonový kemp pro děti. Poprvé od začátku mého působení v Mníšku pod Brdy se kapacita naplnila. Kempu se zúčastnilo celkem šestnáct dětí.
Program byl bohatý a docela i náročný. Během celého týdne jsme prošli téměř všechny údery. Děti se zkrátka nenudily a každý den byl jiný. V pondělí jsme začínali u sítě. Děti měli možnost se během 5h badmintonu naučit všechny druhy podání, kraťasy, výhozy a sklepnutí. Hned na začátku došlo k rozdělení do dvou týmů, které proti sobě celý týden soutěžily. Po obědě v Lískovce jsme vždy chodili na zmrzlinu.
Hlavním úterním programem byl střed kurtu s pohybem na síť a odehráním úderu. Ve středu kurtu jsme trénovali dřive.
Středa byla asi nejnáročnějším dnem. Strávili jsme ji na atletickém ovále u školy, kde jsme trénovali kondičku. Kdo mě už chvilku zná, ví, že jsem na atletiku snad ještě větší pes, než na badmintonový trénink. Zatímco na badmintonu je pár odpočinkových chvil, například rozšvihání s raketou nebo trénink podání, na atletice se snažím co nejvíc času vyplnit během. Děti se nejdřív řádně rozcvičily, protáhly, a pak začal menší teror v podobě sprintu 60m, běhu 800m, tréninku na atletickém žebříku, běhu štafet a další aktivity. Na tento den jsem k jedné ze svačin napekla i domácí kakaovou buchtu. Děti mě mile překvapily. Snažili se a podporovali navzájem. Nikdo nevypustil. Byla jsem na ně moc pyšná!
Čtvrtek začal tříhodinovým tréninkem zadní části kurtu. Učila jsem je clear, který patří mezi nejtěžší a zároveň nejpoužívanějším úderem v badmintonu. Odpoledne jsme měli na dvě hodiny zamluvený privátní wellness.
Páteční den byl dnem turnajovým, ze kterého si každý odvážel medaili a diplom. Děti jsem rozdělila do dvou skupin, ve kterých se utkal každý s každým, a na konci hrály zápasy o pořadí s hráčem, který se ve skupině umístil na stejné pozici. Halu jsem vyzdobila balonky, takže jsme neměli kurt 1, 2, 3, 4, ale červený, oranžový, růžový a žlutý. Též jsem popsala celou velkou tabuli náčrtem kurtu, způsobem počítání zápasu (děti si tím pádem vyzkoušely nejen pozici hráče, ale i rozhodčího) a Zlatým osmerem. Jednalo se o osmero větiček, které bych ráda, aby se naučil každý, kdo se zúčastní mých tréninků.
1. Nikdy se nevzdávej!
2. Tvůj jediný nepřítel jsi ty sám!
3. Čím víc míčků odehraješ, čím víc kilometrů uběhneš, tím budeš lepší!
4. Neboj se riskovat a zkoušet nové věci!
5. Každý neúspěch je budoucím úspěchem!
6. Když plán „A“ nefunguje, neboj, abeceda má dalších 25 písmenek!
7. Podporuj ostatní a ostatní budou podporovat tebe!
8. Společně jsme silnější!
V závěru bych chtěla říct prosté díky, které patří dětem i rodičům. Rodičům za to, že mi děti „šoupli“ na trénink a dětem za to, že mi pomáhají utvořit hezký kolektiv a náš závodní oddíl.
O červencovém kempu pojednává článek Červencový badmintonový kemp je již minulostí
