U příležitosti svátku hlavního patrona české země se v kostele uskutečnil tradiční Svatováclavský koncert.
Pozvání přijal devítičlenný soubor starých lidových nástrojů Karmína, který diváky ve zcela zaplněné kostelní lodi zavedl na exkurzi do světa středověkých lidí. Hlavním sdělením pořadu nazvaného Život v písni, ve kterém zaznělo celkem 19 skladeb napříč několika staletími, byla píseň i tanec doprovázející člověka odnepaměti jako součást našich životů. Na zajímavosti a zvukové barvitosti vystoupení dodávaly lidové kostýmy muzikantů a repliky historických a dávno již zapomenutých nástrojů, jako byly například kornamúzy, fidula, chalumeau nebo trumšajt.
První polovina koncertu byla zaměřena na dobu od 13. do 17. století, kdy Karmína zahrála a občas zazpívala skladby z Francie, Itálie, Španělska i Čech. Zazněla středověká dvorská hudba, kterou skládali trubadúři a minnesängři a opěvovali v ní nenaplněnou lásku k některé z urozených dam. Většina ze skladeb zůstala anonymních, ale předvedli i ukázku z díla Guillauma de Machaut († 1377), který býval sekretářem českého krále Jana Lucemburského. Nebyla to jen hudba z paláců, ale Karmína přidala i skotačivou muziku, kterou se bavili lidé v podhradí nebo žákovské písničky v tzv. makarónštině, což byla směs latiny a rodného jazyka studentů. Zajímavě jistě působil tanec „branle“, kterým se ukončovaly vesnické zábavy a na konci půlhodinového křepčení zůstal už jen vítězný pár.
Druhá půle byla věnována starým českým lidovým písním – rychlým a veselým, ale i pomalým a smutným. Reflektovaly životní situace, zpívalo se v nich o procházející armádě „Už jsou vojáci za Čimelicí“, o nešťastné lásce „Počkej, zastav malý pacholíčku“ nebo o nepostradatelných hospodářských zvířatech „Sedlák vida osla svého“.
Koncert ukázal, že život středověkých lidí nebyl naplněn jen tvrdou dřinou a útrapami, ale dokázali si ho zpříjemnit i veselím a společnou zábavou při muzice a tanci.
Foto: Lenka Živná
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.
