V úterý 18. března se v Městském kulturním středisku konala přednáška na téma Úzkosti a sebepoškozování.
Zorganizovala ji Magdaléna, o. p. s. ve spolupráci s MAS Hřebeny, z. s.
Přednášky se ujaly psycholožka Mgr. Mija Adamová a Mgr. Lucie Hegerová, vedoucí Centra primární prevence Magdaléna, o. p. s.
Do sálu v 1. patře si je přišlo poslechnout pětadvacet zájemců – především z řad rodičů a několik pedagogických pracovníků.
Pohovořily o tom, jak rozpoznat úzkostné poruchy u dětí a jak s nimi efektivně pracovat doma i ve škole. Poskytly i praktické tipy, osvědčené strategie a přehled o tom, kam se obrátit o pomoc.
Na začátek uvedly alarmující čísla z průzkumu provedeného mezi žáky 9. tříd základních škol (celkem 6 000 dotazovaných):
- Více než 50 % vykazuje známky zhoršeného well-beingu (stav životní pohody).
- 30 % vykazuje známky střední až těžké úzkosti.
- 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese.
- Známky duševních obtíží vykazuje dvakrát více dívek než chlapců.
Úzkost je subjektivně prožívaný nepříjemný pocit vnitřního napětí až strachu, který člověk není schopen definovat ani nedokáže rozpoznat jeho příčinu.
K úzkostem dochází zejména v zátěžových situacích (bývá jimi tlak na výkon) v souvislosti se stresem, zátěží, frustrací, konflikty, s potlačenými přáními nebo emocemi. Projevují se například zvýšenou dechovou frekvencí, bušením srdce, bolestmi břicha nebo změnami činnosti trávení (průjem, obtížné polykání). Okamžitě ji lze řešit dechovými cvičeními, odsunem pozornosti dítěte jinam (poslech hudby, poznávání předmětů v okolí) a empatií.
V řadě případů vede úzkost až k sebepoškozování, které kvůli vyplavování endorfinů (analgetický účinek) přináší úlevu.
Sebepoškozování je záměrné ubližování sám sobě. Jde o nezdravý způsob, jak se vyrovnávat s emočními problémy jako jsou úzkost, smutek a deprese nebo s jinými stresujícími situacemi. Sebepoškozování je návykové a vzniká na něm závislost.
V případě sebepoškozování se nejčastěji jedná o zraňování žiletkou, řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání nebo pálení se zapalovačem. Rozpoznat jde tím, že dítě má na těle jizvy, modřiny a podlitiny.
Sebepoškozování může vést až k sebevražedným pokusům.
Neignorovat – nesoudit – nebagatelizovat – nezakazovat – neříkat, že to dělají pro pozornost.
Cesta k překonání úzkosti a sebepoškozování vede přes krizovou intervenci (odborná psychologická metoda), nabízející podporu ve zvládnutí extrémně zátěžové situace, kterou nelze zvládnout vlastními silami. Může následovat psychoterapie, případně medikace – předepsání anxiolytik (látky snižující psychické napětí, úzkost a strach).
Závěr byl věnován dotazům z publika, které se týkaly především radám, kam se v případě nutnosti obracet: na školní poradenské pracoviště, krizové telefonní linky, krizová centra nebo OSPOD.
Přednáška na zajímavé téma se protáhla hodinu a půl.
Hlavním sdělením přednášky bylo, že důsledkům úzkosti a sebepoškozování u dětí se dá čelit jejich včasným rozpoznáním a vyhledáním odborné pomoci.
