U příležitosti 107. výročí vzniku samostatného Československa se konaly pietní akty u dvou pomníků Obětem válek.
Představitelé města se položením věnce a kytice v národních barvách poklonili památce všech českých vojáků, kteří zahynuli během 1. světové války – legionářům i vojákům, které smrt zastihla v rakousko-uherské uniformě.
Během čtyřletého válečného běsnění se rodila samostatnost Čechů a Slováků, po které oba národy po dlouhá staletí toužili. Samostatnosti se podařilo dosáhnout díky diplomatickému umění Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika. Při svých jednáních s velmocemi by ovšem nesvedli nic, kdyby se nemohli opřít o hrdinské činy desetitisíců českých a slovenských legionářů na ruské, italské i západní frontě. Tito muži za své ideály krváceli daleko od svých domovů: v zákopech u Zborova, v bažinách u Terronu nebo v alpských průsmycích u Doss Alto.
A i když se mnoho z nich nedožilo konce války, jejich sen se splnil právě 28. října 1918 vyhlášením Republiky československé.
Jim všem za to patří naše velké poděkování!
Jak se žilo v Mníšku během války a jak vítali jeho občané samostatný stát?
„Během války veškeré národní uvědomění u nás bylo potlačováno. Nejenom že bylo malicherně zakazováno prodávati sirky s trikolórou a obrazem Komenského, nesměly se také vyvěšovati prapory červeno-bílé a zpívati národní písně. Škole bylo nařízeno starati se o to, aby dívky vychovány byly v duchu rakouském, aby v přetvářce učily se tomu, co nenáviděly. Každý veřejný projev byl střežen, udavačů bylo hojně mezi lidmi rozeseto. V té době byl tajně přivezen z Prahy archiv České obce sokolské do Mníšku a uchován byl u pana Josefa Minaříka, kde spočíval v klidu po celou dobu válečnou.
Ceny potravin stouply deseti až stonásobně. Z vyklizené Haliče k nám byli posláni polští Židé a rok u nás zůstali. Ruští zajatci též k nám byli posíláni, aby nahradili chybějící pracovní síly. Ke konci války i v našem městečku řádila španělská chřipka. Ale přes veškeré útrapy, strádání a starosti čekalo občanstvo na naši samostatnost trpělivě.
Když nadešel slavný 28. říjen 1918, prohlášení samostatnosti a konce války, byla radost veliká. Všechny domy byly ozdobeny prapory a byly pořádány průvody. Záhy byla svolána schůze obecního zastupitelstva, první schůze ve svobodné vlasti naší. Pan Řehtáček, jako 1. radní, přečetl telegram vydaný Národním výborem z 28. 10. 1918, že tento výbor přejímá vládu v novém československém státě.“*
* Pamětní kniha obce Mníšek, s. 15-16, SOA Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích
Snad v každé české i moravské obci stojí pomník, který uvádí jména místních mužů, kteří zahynuli v zákopech srbské, ruské nebo italské fronty. Odhaduje se, že z války se domů už nevrátilo na 200 tisíc Čechů!
