Na Smrtnou neděli (letos vyšla na 22. března) oživují průvodci a děti z Lesního klubu Sedmikvítek každoročně starodávnou tradici – Vynášení a utopení Morany.
V jejich areálu Na Kvíkalce se sešlo zhruba 50 dětí a dospělých, kteří se rozhodli definitivně skoncovat se zimou a přivolat jaro. Vynášení Morany (nebo také Smrtky, Mařeny i Smrtholky) je prastarý pohanský rituál, který sahá ještě do předkřesťanské doby a staří Slované jím zaháněli zimní období. Má očistný charakter, lidé se loučili nejenom se zimou, ale se vším, co je trápilo.
V Sedmikvítku se ale začalo zvesela, kdy všichni poděkovali Slunci kruhovým tancem a říkankou. Potom si každý mohl z připravené suché trávy vyrobit svou malou Moranku. Za zpěvu lidových písniček se pak průvod vydal k Zámeckému rybníku. V čele se nesla velká Morana, kterou vyrobily děti ze Sedmikvítku ze suché trávy, vaječných skořápek, březové kůry, sušených bylin a šišek. Hrálo se na dvě ukulele a rámový buben, do kroku se prozpěvovalo: „Nesemy Mařenu v oleji smaženu, u vrchu červenu, u spodku zelenu, pěknu, pěknu, probělenu. Nesem babu v koši, smrt nas o ňu prosí. Už Mařena léží a zubama škeří. Helo, helo, helo, helo.“ Na hrázi Zámeckého rybníku se Morana a hodila do Bojovského potoka. Následovaly ji malé Moranky, které si vyrobily děti.
Po utopení Morany se začalo pestrobarevnými pentličkami zdobit LÍTO, větvě s rašícími pupeny, které naopak symbolizuje nový život a má zajistit zdraví a prosperitu. Děti i dospělí mohli při vázání pentlí přání do tohoto roku. Nazdobené líto pentličkami přenesli do Sedmikvítku a zasadili ho u jurty, aby jim po celý rok dělalo radost a připomínalo příjemně strávené jarní odpoledne.
Za pohodově strávenou dvouhodinovku patří velké poděkování průvodcům Magdaléně, Aničce a Martinovi, kteří si akci pečlivě připravili.
