První červovou neděli se na Skalce konalo setkání s literární tvorbou Arnošta Lustiga, který by se letos dožil 100 let.
Herci Gabriela Míčová a Jiří Lábus tu četli dvě jeho povídky: NADĚJE a VELKÁ BÍLÁ CESTA. V komorní atmosféře sálu skaleckého kláštera se diváci mohli zaposlouchat do krátkých příběhů, ve kterých hlavní hrdina řešil svou těžkou existenciální situaci.
První povídka nás zavedla do období 2. světové války, kdy v jednom z baráků terezínského ghetta živoří manželé, šedesátníci Šimon a Chana. Jejich trvalými společníky jsou hlad a zima a obava z blízké budoucnosti: „To se Němci nebojí, že jim to někdo oplatí?“ V cimře vedou dialogy s podobně starými spolubydlícími, jejichž trpké osudy spojuje naděje. Okamžitá naděje, že brzy už přece musí rozvážeči přivézt večerní jídlo (i když chudičké). Ale i ta velká naděje, že Spojenci musí přece Němce, kteří „válčí proti celému světu“, porazit a jejich utrpení skončí. Mluvené slovo bylo v krátkých pauzách doplněno klezmerovými tóny klarinetu Anny Paulové a harmoniky Jiřího Lukeše.
Ke druhé povídce VELKÁ BÍLÁ CESTA přivedla diváky budovatelská častuška, která ji symbolicky posunula do začátku 50. let. Jejím hrdinou je dvacetiletý voják základní služby, kterého zavalila lavina a teď zraněný a nemohoucí čeká ve sněhu na smrt, nebo záchranu. Vede imaginární hovor se svou matkou Růženou, kterou před lety zavraždili v Osvětimi. Mladík, tehdy spíš ještě dítě, Osvětim přežil, aby našel svou smrt na Šumavě pod Polední horou.
Byl to hluboký intelektuální zážitek umocněný sugestivní četbou obou herců a ideálně zvolenou hudebním doprovodem. Přítomná byla i spisovatelova dcera, Eva Lustigová.
Dramatizací povídek program ke spisovateli Arnoštu zdaleka nekončí – až do konce června tu můžete navštívit výstavu Krajina Lustig.
Obě kulturní akce byly připraveny ve spolupráci s Nadačním fondem Arnošta Lustiga.
Foto: Miloš Skácel
