Adventní slovo mníšeckého faráře Jana Dlouhého

Adventní slovo mníšeckého faráře Jana Dlouhého

Jan Dlouhý

Milý Josefe…
„…Velký zapomínaný synu Davidův, nemohl jsem odolat pokušení, abych ti napsal, protože mnozí, hlavně o Vánocích, věnují větší pozornost Jezulátku, nebo tvé snoubence Marii, než tobě. I když v evangeliu vypadáš skoro nenápadně, velmi jsi přispěl k vykoupení lidstva. Tvá úloha byla tichá, mlčenlivá, ale nebyla druhotná. Tvé svědectví vrhlo světlo na dějiny a svítí v nich stále…“

Tolik úryvek z jednoho dopisu, který vznikl v minulých měsících pandemie, kdy se ukázalo, že naše životy utvářejí a nesou obyčejní – většinou opomíjení – lidé, kteří se neobjevují na titulních stranách novin a časopisů ani na velkých jevištích nejnovějších show, nepochybně však píší rozhodující události našich dějin: lékaři, ošetřovatelé, pečovatelky, uklízečky, dopravci, dobrovolníci a mnoho dalších, kteří pochopili, že nikdo se nezachrání sám. Ve svatém Josefovi, nenápadném muži, který diskrétně a skrytě žije každodenní život, mohou všichni nalézt přímluvce, pomocníka a průvodce těžkými časy. Svatý Josef nám připomíná, že všichni ti, kdo nejsou vidět nebo jsou ve „druhé linii“, mají nezastupitelnou roli v dějinách. Jim všem patří uznání a vděčnost.
Josefovo otcovství se konkrétně vyjadřovalo v tom, že ze svého života učinil službu a oběť ve prospěch tajemství vtělení a s ním spojeného vykupitelského poslání – Svaté rodině daroval sebe sama, svůj život a svoji práci. Josef přijal Marii, aniž by si kladl nějaké podmínky. Ukazuje se jako delikátní muž, který ač nemá všechny informace, rozhoduje se pro Mariino dobré jméno, pro její důstojnost a život. Ve snu se od anděla dozvěděl: „Vstaň, vezmi dítě i matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil. Josef neváhal a poslechl, nekladl si otázky stran těžkostí, ve kterých se ocitl: „Vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odebral se do Egypta.

Svatá rodina

V našem životě častokrát dochází k událostem, jejichž smysl nechápeme. Mnohdy reagujeme zklamáním nebo vzpourou. Josef událost přijímá, přebírá za ni zodpovědnost a smiřuje se se svým životním údělem. Není však člověkem pasivní rezignace. Jeho nasazení je odvážné a rozhodné. On nehledá zkratky, ale k událostem, které ho potkávají, přistupuje čelem a bere na sebe zodpovědnost. Přijetí je způsob, kterým se v našem životě může projevit dar opravdové statečnosti.
Při četbě evangelií o Ježíšově dětství nás napadne otázka, proč Bůh nezasáhl přímo a jasně. Bůh však zasahuje skrze události a lidi. Josef je člověk, skrze kterého se Bůh stará o počátky dějin vykoupení. On je opravdovým „zázrakem“, kterým Bůh zachraňuje Dítě a jeho matku. Nebe zasahuje a důvěřuje v odvážnou vynalézavost tohoto muže: přišel do Betléma, a když nenašel příbytek, kde by Maria mohla porodit, uklidí a připraví stáj, aby se stala pokud možno útulným místem Božímu Synu, přicházejícímu na svět. Zdá-li se někdy, že nám Bůh nepomáhá, neznamená to, že nás opustil, ale že důvěřuje nám a tomu, co dokážeme vymyslet, vynalézt, vyřešit.
Otcem se člověk nerodí, nýbrž se jím stává. Nelze se jím stát pouhým přivedením dítěte na svět, nýbrž zodpovědnou péčí o ně. Pokaždé, když na sebe někdo vezme zodpovědnost za život někoho druhého, stává se tak v určitém smyslu jeho otcem. V současnosti to nezřídka vypadá, jakoby děti neměly otce. Být otcem znamená připravit dítě na život, na realitu. Nikoli je zadržovat a věznit, nikoli vlastnit, nýbrž naučit ho rozhodování, svobodě a hledání řešení. Být si vědom, že jeho vychovatelská činnost jednou skončí a naplní svoje otcovství tehdy, když se stane „zbytečným“, kdy zjistí, že dítě je samostatné a ubírá se životní cestou samostatně. Tehdy se ocitne v situaci Josefa, který vždycky věděl, že mu dítě bylo svěřeno do péče.
Pokaždé, když uplatňujeme své otcovství, si musíme připomínat, že nejde o vlastnictví, nýbrž o „znamení“, odkazující k otcovství vyššímu. V jistém smyslu jsme všichni vždy v Josefově situaci, jsme stínem jediného nebeského Otce, který „dává vycházet svému slunci pro zlé i dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým“, stínem, který jde za Synem.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se