Dnes je 22. 05. 2022

Aktuální teplota v Mníšku 11 °C

Svátek má Emil

Dnes je 22. 05. 2022

Aktuální teplota v Mníšku 11 °C

Svátek má Emil

Mníšek ve víru třicetileté války

Mníšek ve víru třicetileté války

Ilustrační foto. I takto mohlo vypadat rabování Mníšku. Zdroj: Akg-images.de

Dnes si připomínáme 400. výročí bitvy na Bílé hoře (8. 11. 1620), která zásadním způsobem ovlivnila poměry v českých zemích na další tři století.  Vítězství armády císaře Ferdinanda II. na bělohorské pláni rozhodlo o tom, že se naše země stala nedílnou součástí habsburské monarchie, a to až do jejího rozpadu v roce 1918.

Bělohorská bitva ukončila tzv. české stavovské povstání (1618-1620), počáteční fázi tzv. třicetileté války (1618-1648), která zpustošila celou střední Evropu a Německo. Důsledkem válečných událostí, hladu a epidemií, došlo k značnému poklesu počtu obyvatel a úpadku hospodářství. Podle odhadů se počet obyvatel v Čechách snížil z 1,7 milionu na necelý milion a na Moravě poklesl z 800 tisíc na půl milionu (tj. o téměř 40 %). Vylidnily se celé vesnice, především v okolí Prahy. Až 20 % usedlostí zůstalo pustých a pole neměl, kdo by obdělával.

Císař a český král Ferdinand II. (žil v letech 1578-1637). Portrét od Justa Sustermanse

Není ovšem smyslem tohoto článku rozepisovat se o okolnostech a průběhu bělohorské bitvy, které jsou dostatečně popsány na jiných webových stránkách, např. http://www.vhu.cz/vyroci-400-let-bitvy-na-bile-hore-2-cast/ nebo lze na toto téma doporučit výstavu „Bílá hora 1620 – Osudový mezník našich dějin“, kterou můžete až do 19. listopadu 2020 navštívit na Staroměstském náměstí  (v on-line verzi na: www.bilahora1620.cz).
Úkolem článku je popsat události této bouřlivé doby v Mníšku.
Nejsou zprávy o tom, že by v Mníšku došlo v letech 1618-1620 k závažným událostem. Válečné operace se Mníšku v těchto letech vyhýbaly a finální tažení císařských vojsk na podzim 1620 směřovalo ku Praze od Plzně, Rakovníka a Unhoště.

Vratislavové z Mitrovic
Mníšecké panství patřilo v letech 1487-1655 jedné z větví českého šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic. V době Českého stavovského povstání ho spoluvlastnili dva bratři, Vilém (1576-1637) a Zdeněk (1581-1641), kteří zůstali věrni katolické víře a císaři. Významnější postavení z nich zastával Vilém, komtur Řádu maltézských rytířů (měl ¼ majetkový podíl v Mníšku), který byl velitelem jednoho z císařských pluků.  Roku 1620 byl Vilém za své věrné služby povýšen císařem do hraběcího stavu a o šest let později se stal velkopřevorem Řádu. Oba bratři těžili z panovníkovy přízně také hmotně. Vilém lacino koupil zkonfiskované statky u České Lípy (Stroužnici, Volfartice a Horní Libchavu) a Zdeněk obdobně lacino získal statky u Domažlic (Hostouň a Svržno), které obratem se ziskem prodal. Po Vilémově smrti v roce 1637 zdědil majetek i hraběcí titul mladší Zdeněk.

Erb majitelů mníšeckého panství během třicetileté války, Vratislavů z Mitrovic. Zdroj: Historickaslechta.cz

Válka se nevyhnula ani Mníšku
Osmý den po bělohorské bitvě, 16. 11. 1620, dostal Mníšek vzácnou návštěvu, neboť na zdejší tvrzi (hrádku) nocoval vévoda Maxmilián Bavorský (stál v čele Katolické ligy, jejíž armáda přispěla k vítězství císaře) na své zpáteční cestě do Mnichova.
Válečné operace se dotkly Mníšku v letech 1631-1632, kdy Prahu a severní Čechy obsadila saská armáda a spolu s ní se do země vrátila část pobělohorské emigrace. Císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna proti nim sestavil vojsko, které postupovalo ku Praze z jižních Čech. Jeden z jeho oddílů vydrancoval na svém postupu koncem prosince 1631 také Mníšek.
Počátkem března 1632 došlo v Mníšku k incidentu, kdy byl u potoka na louce pod tvrzí se svými sedláky přepaden císařskými a zajat pobělohorský emigrant Kryštof Čabelický ze Soutic (1600-1632), který v naše kraji verboval vojáky proti císaři.
„Však svízelů válečných neubývalo, neboť obyvatelstvo musilo buď přijímati nezbedné vojáky na byt a stravu aneb na ně odváděti těžkou kontribuci penězích a obilí.“*

Bavorský vévoda Maxmilián (1573-1651). Portrét od Joachima von Sandrarta

Nejhorší dny mníšeckých dějin
Nejhorší chvíle pro Mníšek i celou zemi přišly v roce 1639, kdy do Čech vpadla armáda švédského generála Johana Banéra. Švédové neúspěšně obléhali Prahu a koncem října vydal Banér rozkaz k zahájení nejohavnějšího pustošení, k jakému za třicetileté války došlo. Jihozápadním směrem od Prahy vyrazila jízdní tlupa vedená obávaným plukovníkem Erikem Slangem, jejímuž řádění padl za oběť také Mníšek.
Ve dnech 22.-23. října 1639 shořela v Mníšku tvrz s poplužním dvorem, kostel, fara, škola a všechna hospodářská a obytná stavení. „Potrhal rybníky, zasypal studně, zničil vodovod Mníšecký i zapálil a pobořil Mníšeckou tvrz, faru i kostel, v kterémž se s koňským dobytkem prve byl uhnízdil. Konečně pak spálil a vyhubil městečko tak, že po několik let pusto a bez obyvatelů zůstávalo.“**

Přímé svědectví o rabování Mníšku se nezachovalo. O krutostech, které švédské plenění provázely, si však můžeme udělat představu z výpovědi očitého svědka vyrabování města Berouna, které měla na svědomí stejná tlupa o den později. „Rozběhli se suroví a zdivočilí vojáci po městě, kde koho trefili, toho svláčeli ze šatů a bili ho…loupili, ubohé lidi prali, pani a panny v nestudu prznili…“ Po jejich odjezdu to ve městě vypadalo jako po chumelenici, protože ulice byly pokryté tenkou vrstvou bílého peří z rozervaných polštářů. Rabující vojáci potřebovali v něčem odnést kořist a k tomu použili sypky z polštářů a peřin. „V ulicich a na náměstí bylo peří z rozmetaných loží, jako sněhu v zimě; onde i onde ležely zbytky zabité krávy neb svině, od psů ohlodané. V bytech, sýpkách a chlévích bylo vše pusto a prázdno, pivnice a lochy byly skopány, všude plno puchu a smradu.“***

Švédský generál Johan Banér (1596-1641). Zdroj: Wikipedia

Obyvatelé Mníšku přišli o svá obydlí i úrodu, strádali hladem a bídou a vše dokonala morová epidemie na přelomu let 1639 a 1640.
Nové útrapy dopadly na Mníšek v roce 1645, když do Čech vpadla švédská armáda generála Lennarta Torstensona. V okolí Zbraslavi se proti němu začala shromažďovat císařské vojsko generála Melchiora Hatzfelda, jehož přítomnost těžce pocítilo celé okolí. Poslední utrpení za třicetileté války znamenalo pro Mníšek a jeho obyvatele obléhání Prahy v roce 1648, během něhož švédští jezdci sháněli v jejím okolí proviant pro vyživování své armády. Jejich drancování nezůstal ušetřen zřejmě ani Mníšek.

Kříž v polích za Rymaní má označovat místo, kde v roce 1639 došlo k šarvátce mezi švédskými a císařskými jezdci. Pod křížem je údajně společný hrob padlých. Foto: autor článku

Sčítání škod
O škodách způsobených válkou přináší svědectví Berní rula vytvořená v letech 1653-1656. Na mníšeckém panství (Mníšek, Kytín, Lhotka, Bratřínov, Velká Hraštice a Čisovice) bylo ještě 6 let po válce z původních 120 potažnických, chalupnických a zahradnických živností 36 živností pustých (tj. 30 %). Opuštěno zůstalo také 357 hektarů poddanské půdy (tj. 36 %), která zarostla a hodila se nejvýše jako pastviny.
Panské hospody, které nezůstaly pusté, sloužily za obydlí zámeckým úředníkům a služebnictvu. Víno a pivo se čepovalo pouze ve dvou z nich. Panské mlýny zůstaly v sutinách. Podle údajů matriky se v Mníšku narodilo v letech 1654-1660 celkem 59 dětí. Odhadem tu žilo přes 200 obyvatel.

Jeho majitelé, bratři Vratislav Fridrich a Václav Eusebius Vratislavové z Mitrovic (dědili po bezdětném prastrýci Zdeňkovi) neměli potřebné finance na jeho obnovu, a tak své zpustošené mníšecké panství prodali roku 1655 Servácovi Engelovi z Engelsflussu za 50 000 zlatých.
S nástupem nového majitele začíná pro Mníšek klidné období spojené s hospodářským rozvojem.

 

*Vávra, Josef: Historické paměti bývalého panství Mníšeckého a kláštera sv. Maří Magdaleny na Skalce, Praha 1899, s. 31

**Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého – 6. díl Podbrdsko, Praha 1889, s. 98

***Kronika královského města Berouna, s. 225-226

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se