V důsledku neodvratné porážky v I. světové válce (1914-1918) se postupně rozpadalo Rakousko-Uhersko, do kterého po staletí patřily i země Koruny české. Díky usilovné práci Tomáše Gariggue Masaryka a jeho přátel, a především silou zbraní našich legionářů, kteří na zahraničních frontách bojovali za osvobození národa z habsburského područí, se podařilo u vítězných velmocí prosadit vznik samostatného státu Čechů a Slováků. Nová republika byla slavnostně vyhlášena 28. října 1918.
Jak se žilo v Mníšku během války a jak vítali jeho občané samostatný stát?
„Během války veškeré národní uvědomění u nás bylo potlačováno. Nejenom že bylo malicherně zakazováno prodávati sirky s trikolórou a obrazem Komenského, nesměly se také vyvěšovati prapory červeno-bílé a zpívati národní písně. Škole bylo nařízeno starati se o to, aby dívky vychovány byly v duchu rakouském, aby v přetvářce učily se tomu, co nenáviděly. Každý veřejný projev byl střežen, udavačů bylo hojně mezi lidmi rozeseto. V té době byl tajně přivezen z Prahy archiv České obce sokolské do Mníšku a uchován byl u pana Josefa Minaříka, kde spočíval v klidu po celou dobu válečnou.
Ceny potravin stouply deseti až stonásobně. Z vyklizené Haliče k nám byli posláni polští Židé a rok u nás zůstali. Ruští zajatci též k nám byli posíláni, aby nahradili chybějící pracovní síly. Ke konci války i v našem městečku řádila španělská chřipka. Ale přes veškeré útrapy, strádání a starosti čekalo občanstvo na naši samostatnost trpělivě.
Když nadešel slavný 28. říjen 1918, prohlášení samostatnosti a konce války, byla radost veliká. Všechny domy byly ozdobeny prapory a byly pořádány průvody. Záhy byla svolána schůze obecního zastupitelstva, první schůze ve svobodné vlasti naší. Pan Řehtáček, jako 1. radní, přečetl telegram vydaný Národním výborem z 28. 10. 1918, že tento výbor přejímá vládu v novém československém státě.“
zdroj: Pamětní kniha Mníšku pod Brdy od roku 1915
Snad v každé české i moravské obci stojí pomník, který uvádí jména místních mužů, kteří zahynuli v zákopech srbské, ruské nebo italské fronty. Odhaduje se, že z války se domů už nevrátilo na 200 tisíc Čechů.
