Do mníšeckého Pavilonu přijelo Divado LáryFáry s pohádkami Karla Jaromíra Erbena.
Herečkám Maruně a Baruně se dokonce podařilo, pomocí kouzelné formulky „Ene bene Erbene“, slavného sběratele lidových pohádek, pověstí a pořekadel, vyvolat a společně pak dětskému i dospělému publiku zahráli tři mravoučné pohádky, které prokládali písničkami.
Almužna vyprávěla o žebrákovi, který s pomocí kouzelného flašinetu potrestal lakotnou a chamtivou selku, kdežto dobrosrdečné a chudé chalupnici, která se s ním rozdělila o poslední skývu tvrdého chleba přičaroval bohatství.
Pohádka Dobře tak, že je smrt na světě přinesla příběh o Smrti zakleté na kouzelné stoličce. Kovář byl za dobrý skutek odměněn Pánem Bohem a mezi splněnými přáními měl i kouzelnou stoličku, ze které nesmí nikdo, bez jeho pokynu, vstát. Poté, co kovářovi obživne zabitý pašík i husička a nemůže se se dívat na svět, ve kterém chybí milosrdná smrt, osvobodí Smrt ze své kouzelné stoličky, která vše uvede zase do pořádku i s nebohým kovářem.
Poslední pohádka vyprávěla o Otesánkovi, nenasytném dítěti z dřevěného samorostu, které zbaštilo i svou mámu s tátou…ale nakonec přece jenom všechno dobře dopadlo.
Závěrem si herci i s diváky zazpívali, „protože na špatnou náladu přece nejlépe funguje veselá písnička.“
