Na Skalku se vrátila Brandlova Kající se Máří Magdaléna

Na Skalku se vrátila Brandlova Kající se Máří Magdaléna

Originál obrazu visí v mníšeckém kostele sv. Václava. Na strop skaleckého kláštera byla umístěna jeho fotokopie. Foto: Michal Kroutil

Po 67 letech se na strop skaleckého kláštera vrátilo mistrovské dílo českého malíře Petra Brandla. Zatím jen ve fotokopii, ale zato na své původní místo, kam ho koncem 17. století namaloval tento velikán barokního malířství.

Návrat obrazu na strop kláštera se uskutečnil díky finančnímu daru manželů Midkiffových
ve výši 20 000 Kč, který byl využit na pořízení fotografie z majetku Národní galerie Praha, výrobu desky s potiskem i instalaci. „Těší mě, že jsem se mohla podílet na návratu této nejvýznamnější skalecké výtvarné památky zpět na její původní místo. I když se jedná pouze o její fotokopii, originál zůstává v kostele, věřím, že i tak přispěje k ještě větší atraktivitě tohoto kouzelného místa nad Mníškem,“ vysvětlila důvod, proč tento projekt finančně podpořila, mníšecká rodačka Andrea Midkiff.
Fotografie obrazu byla přenesena na tenkou dibondovou desku (v poměru 1:1) a ta byla  nainstalována do vlysu elipsovitého tvaru ve stropě kláštera.

Brandl svůj obraz namaloval technikou oleje na štukový podklad asi v roce 1693 a signoval ho vpravo na skále. Dílo si u něho objednal, na doporučení stavitele skaleckého areálu Kryštofa Dientzenhofera, majitel mníšeckého panství Servác Ignác Engel z Engelsflussu. Ubytoval mladého malíře na svém zámku a zajistil mu optimální podmínky pro práci. Traduje se, že Brandl byl tehdy bláznivě zamilovaný do tanečnice Ester, vášnivé Italky, jejíž operní soubor právě hostoval v Praze.
Malíř ji použil jako model pro postavu Magdalény a do tohoto obrazu vdechl veškerou touhu i bolest lásky, která nám občas uniká do sfér, kam za ní nemůžeme. „Vzpomínám na sladké podvečery se svojí Magdalénou na Skalce,“ napsal později v jednom z dopisů. Bylo to zřejmě nejšťastnější období Brandlova života, zářivý záblesk, v němž náhle ucítil dotek síly, přesahující ubohý úděl smrtelníka.

Petr Brandl, vlastní podobizna (1700)

Petr Jan Brandl (1668–1735) byl synem poměrně zámožných rodičů. Jeho otec byl německý krejčí a hostinský, matka pocházela z české rolnické rodiny. Vzdělání získává v jezuitském gymnáziu. Ve 33 letech se oženil, zplodil tři děti a rodinu později opustil. Za svá díla byl poměrně dobře placen, ale peníze většinou prohýřil a neustále byl zadlužen a pronásledován věřiteli. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí pozemku v Jílovém během tamní zlaté horečky. Zemřel opuštěn a v chudobě v Kutné Hoře, kde je i pohřben.
Byl u nás první, kdo olejové barvy nanášel na plátna nejen štětcem, ale i špachtlí a dokonce pomocí prstů. Psychologii lidského výrazu podtrhl sugestivní hrou světla a tmy. Patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje nejvyšší úrovně tehdejší evropské malby.

Téměř tři století bylo dílo umístěno na stropě refektáře (společná klášterní jídelna), později zde měla byt hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic (zemřela tu v roce 1768), která se zasloužila o rozvoj skaleckého areálu, nechala zde postavit 14 kapliček křížové cesty a prosadila příchod mnichů františkánů. V době ohrožení budovy dolováním sňali restaurátoři obraz ze stropu a přenesli na plátno a od roku 1954 je umístěn ve zlaceném rámu v presbytáři mníšeckého kostela sv. Václava. Unikátní dokumentární film (z archivu ho zachránil a nechal digitalizovat mníšecký patriot David Bílek) o snímání obrazu můžete sledovat na mníšeckém youtube kanálu:

Od července tohoto roku tak mohou návštěvníci skaleckého kláštera opět obdivovat Brandlovo mistrovství. Bonusem pro ně bude několikaminutové video se snímáním obrazu
z roku 1954, které je v klášteře promítáno na monitoru pod obrazem.

Slavnostní vernisáž pro veřejnost proběhne v rámci Skalecké pouti v sobotu 24. července 2021 po mši svaté.

„Ráda bych touto cestou poděkovala těm, kteří se na tomto projektu spolupodíleli, především panu faráři Janu Dlouhému a pražskému arcibiskupství za součinnost pro získání a udělení povolení použití fotokopie obrazu, dále průvodci areálem Petru Kuntovi za nápad, Liboru Kálmánovi za koordinaci, Janu Havlíkovi za výrobu a instalaci a Michalu Kroutilovi za PR,“ uzavírá paní Andrea Midkiff.

Otevírací doba kláštera a kostelíka:
úterý – pátek: 13:00 – 17:00
víkendy a svátky: 10:00 – 17:00
pondělí: ZAVŘENO

 

Libor Kálmán
s využitím knihy Otomara Dvořáka
„Poklady pod skálou poutníků“ (2006)

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Nejvíce hlasovaný
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se