Pavilon dýchal atmosférou 1. republiky

Pavilon dýchal atmosférou 1. republiky

Vokalistka Radka Topinková

O 3. adventní neděli se velký sál Pavilonu přenesl v čase o jedno století nazpět, kdy mladé Československo zažívalo období hospodářské konjunktury a společenská smetánka se po večerech oddávala tanci v hotelových barech za tónů big bandu a sladkobolného hlasu tehdejší superstar R. A. Dvorského. Byly to časy, kdy v USA vládla jazzová hudba, která se dostala i přes Atlantik a inspirovala naše hudebníky a textaře v jejich tvorbě.

Orchestr PRAGUE RHYTHM KINGS (PRK) dokázal navodit atmosféru 20. a 30. let 20. století, kdy pánové chodili běžně v oblecích s vestou a v klobouku a ženské módě vládly krátké účesy a „chanelovský kostýmek“ lehce pod kolena. Atmosféru, kterou tak dobře známe z černobílých Filmů pro pamětníky, kde po parketu doslova plují Oldřich Nový a Adina Mandlová, zatímco na baru v družné společnosti popíjí Vlasta Burian s Jaroslavem Marvanem. Ten, kdo vlastnil gramofon, si mohl šlágry alespoň pouštět doma na šelakových deskách produkovaných českou firmou Ultraphon.

Stepující Tereza Kopecká a Štěpán Jordánek


Pětičlenný ansámbl PRK (Jan Veverka, Jiří Polidor, Miroslav Mejdl, Jan Tříska a Bedřich Šmarda), sestávající z trubky, saxofon, klarinetu, pozounu a klavíru, předvedl více než hodinový koncert nesoucí se v rytmu blues, charlestonu, foxtrotu a sladkých muzikálových melodií. Některé skladby doprovodila zpěvačka Radka Topinková, jindy se přidali se svými kreacemi tanečníci a stepaři Tereza Kopecká a Štěpán Jordánek, za které by se nemuseli stydět ani Fred Astaire a Ginger Rogersová. Velká většina songů byla v češtině. Jednak šlo o původně americké šlágry, které byly přetextovány do češtiny, ale zazněly i evergreeny z autorské dílny Werich-Voskovec-Ježek. Diváci se tak mohli potěšit při poslechu nestárnoucího Ježkova hitu „Život je jen náhoda“, který poprvé zazněl v komedii „Peníze, nebo život“ v podání Ljuby Hermanové a Hany Vítové. Obecenstvu se líbily i chytré, a přitom hravé texty dvojice W+V v písni „Vyznání lásky“, ze kterých se dozvěděli, že „ba i ten obávaný ovád, svou ovádku velice má rád“. Na závěr zazněl dobový hit „Yes Sir, That’s My Baby“, jehož úvod leckomu připomněl znělku oblíbeného rozhlasového pořadu pro motoristy „Pozor, zákruta“.
Byla to, v době předvánočního shonu, příjemná hudební exkurze do časů dávno minulých, a proto pro mnohé i zdánlivě idylických.

Foto: Lenka Živná
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se