Až do časů císaře pána se druhou prosincovou sobotu přenesla Farní zahrada. Mníšecký spolek Rorejs tu s přáteli pořádali tradiční akci NA VÁNOCE DLOUHÝ NOCE.
Návštěvníci si tak mohli připomenout, jak chystali vánoční svátky naši předkové v 19. století. Některé z nich snad ještě přetrvávají v našich rodinách dosud.
Venku na kamnech připravoval Pučálník postní pokrm z naklíčeného hrachu zvaný pučálka. Vysloužilý voják zase lil do studené vody roztavené olovo, aby podle výsledného tvaru zjistil, jaká ho čeká budoucnost.
Z vystavených obrázků se mohly děti dozvědět, které bájné bytosti kdysi provázely adventní období. Mohla to být krvelačná Perchta, svatý Ambrož s koštětem nebo známější Lucka a Barborka. Jejich úkolem bylo strašit děti, rozdávat drobné dárky, kontrolovat pořádek v domácnostech, ale hlavně zpestřit nejdelší noci v roce.
V příjemně vyhřáté budově Oáza se všichni věnovali dalším staročeským zvykům. Ze sušeného ovoce a oříšků se vyrábělo „jablko zvané svět“, které nahoře značilo hojnost a dole chudobu. Z těsta se pod dohledem Perníkářky připravovaly ve formičkách perníčky. Ze skořápek od vlašských ořechů a zapálenou svíčkou uprostřed se na hladině pouštěly lodičky, aby se zjistilo, jak daleko od domova nás osud napřesrok zavede. Ze včelího vosku se připravovaly svíčky. Různobarevnými polevami z bílku se zdobily perníčky. Z různých špejlí, odstřižků látky a bavlnek se vyráběly ukrajinské panenky Motanky. O pohodovou předvánoční náladu se uvnitř starala Příležitostná kapela Pavla Petrice.
Organizátoři mysleli i na uspokojení chuťových buněk a za dobrovolný příspěvek byly k dispozici výtečný svařák a domácí sladké pečivo. Ukrajinští přátelé připravili boršč a masové pelmeně se zakysanou smetanou.
Vrcholem akce byla dvě desetiminutová představení živého betlému, po právu pokaždé odměněná mohutným potleskem publika. Všichni herci své role zvládli bravurně, občasné přeřeknutí nebo polozapomenutý text jim shovívavé obecenstvo rádo odpustilo. Takto společně po sousedsky se bavili a příchod Spasitele oslavovali lidé, jak to před 150 lety zaznamenal folklorista a sběratel staročeských zvyků Čeněk Zíbrt. Každý, kdo Farní zahradu navštívil, musel uznat, že naši předkové měli Vánoce rozmanitější a veselejší., a to i bez elektroniky.
Spolku Rorejs patří velké poděkování za to, že stále udržují malebné staročeské tradice a zvyky.
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.
