V Pavilonu jsme s nadhledem vzpomínali na Sametovou revoluci

V Pavilonu jsme s nadhledem vzpomínali na Sametovou revoluci

Velkou úlohu na vzpomínkové akci měly děti

U příležitosti 35. výročí událostí, spojených s pádem komunistického režimu, se ve velkém sálu Pavilonu uskutečnila akce nazvaná VZPOMÍNKA NA SAMET.

Organizátoři ji pojali s nadhledem, a tak se vzpomínalo zvesela, v dobových kulisách, ale rozhodně bez sebemenšího sentimentu. Program byl sestaven tak, aby nejenom poučil o časech (ne)dávno minulých, ale především publikum pobavil.

Retro
K dobové atmosféře přispělo i občerstvení jako lančmít, Metro dezert nebo Derby sušenky, vařila se turecká káva do skla k zamíchání umělohmotnou lžičkou, Vitacit doslova tekl proudem ve čtyřech barvách.
Výstava na parapetu ukázala předměty, které v 80. letech obsahovaly školní brašny (staré učebnice a sešity), visely na přezdobených školní nástěnkách (plakáty oslavující KSČ) nebo vyčnívaly nad hlavami v povinných manifestační průvodech (transparenty oslavující soudružskou družbu se SSSR). Kromě toho se podařilo sehnat i řadu dalších zajímavých věcí: přilbu a plynovou masku vojáka ČSLA, výtisky novin z roku 1989, školní aktovku, bankovky nebo fotoaparáty.

Část výstavy předmětů z dob minulých

Ideologický dohled
Ještě před zahájením zvaly diváky do Pavilonu houkačky s modrým majákem na dvou žlutobílých služebních vozech Veřejné bezpečnosti. U vstupu do sálu požadovali esenbáci po podezřele vyhlížejících příchozích občanský průkaz, kde hledali povinné razítko zaměstnavatele. Během akce pak došlo k vyvedení dvou dlouhovlasých individuí, „mániček“, ze sálu, protože „muž musí přece být slušně ostříhán a oholen“. Uniformovaní příslušníci rovněž zasáhli proti zpěvákovi zesměšňujícímu sovětskou okupaci a ke konci museli z jeviště vytlačit závadovou kapelu.

Esenbáci pořizují fotodokumentaci účastníků akce

Vstupy esenbáků, vyzbrojených pendreky, mohly být cenné především pro věkově mladší publikum, které s rudou totalitou a perzekucí kvůli vzhledu nebo osobnímu přesvědčení nemá žádné zkušenosti.

Protestsongy
Začínalo se rokem 1968 a proslulým popěvkem: „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša. Běž domů Ivane, tady tě holky nemilujou. Běž domu Ivane a už se nevracej!“, která byla umělcovým protestem proti okupaci „spřátelenými“ armádami. Po jeho odvedení přečetli dva disidenti text Charty 77 – prohlášení kritizující tehdejší vládní moc za nedodržování lidských a občanských práv v Československu. Bard s kytarou a foukací harmonikou se ještě na jeviště několikrát vrátil, aby sám, nebo v doprovodu mníšeckých školáků, zazpíval ikonické protestsongy Karla Kryla a Marty Kubišové. I s diváky v publiku si společně zanotovali „Bratříčku, zavírej vrátka“, „Král a klaun“, „Nechte zvony znít“ a řadu dalších.

Protestsongy zpíval kytarista Jaroslav Hůla v doprovodu mníšeckých školáků

Divadlo
Příjemným překvapením bylo divadelní představení „Faustův dům„, kterým k programu přispělo šest klientů z terapeutické komunity Magdaléna, o. p. s. Šlo o přenesení staré legendy do současnosti, kdy ve zpustlém domě na Karlově náměstí začne bydlet nemajetný student Johan. V domě, opředeném tajemnou minulostí, musí ale svést boj s pokušením a zlem v sobě. Nebyla ani nouze o vtipné momenty, kdy se pomocí projekce na plátně studentovi střídavě zjevovali Anděl, který ho zrazoval od špatných skutků a Čertice, která ho k nim naopak úspěšně svedla. Uznání patří všem šesti amatérským hercům i herečkám, kteří se hru dokázali naučit v poměrně krátkém čase.

Z divadla

Film
Sondou do životů „obyčejných“ lidí před rokem 1989 byla filmová projekce. Hlasováním diváci rozhodli, že ze tří nabízených dokumentů, se na plátně promítal film „1989 – Z deníku Ivany A.“, který osobitým pohledem středoškolačky reflektoval poslední rok existence komunistického Československa: maturitní ples během Palachova týdne, otravné oslavy 1. máje, memorování sovětských reálií k blížící se maturitě, radostné zážitky posledních školních prázdnin s nástupem do nevábného zaměstnání a vyhlídkami na budoucí šedivý život. Následovala moderovaná diskuze s jeho režisérem Karlem Strachotou na téma, jak současná mladá generace vnímá a hodnotí dnešní dobu, 35 let po listopadu 1989.

Režisér Jiří Strachota při besedě

Plastic People of the Universe
Na závěr večera zazněly písničky undergroundové kapely The Plastic People of the Universe s účastí zakládajícího člena, hráče na violu a theremin, Jiřího Káby Kabeše. Jako člen pronásledované a zakazované kapely, který má s komunistickou perzekucí bolestné osobní zkušenosti, přítomné odzbrojil svým výrokem: „To se mi stalo poprvé, aby mě esenbáci přivedli na pódium.“ Diváky skupina potěšila songy jako „Muchomůrky bílé“ nebo „Magické noci“.

Jiří Kába Kabeš hraje v mníšeckém Pavilonu

Vzpomínková akce na (snad) navždy zmizelé staré nedobré časy splnila svůj účel: podařilo se do příprav zapojit školní mládež a veselou i zároveň důstojnou formou připomenout půlkulaté výročí listopadových událostí roku 1989.

Policejní zvůle: vyvádění občana s dlouhými vlasy

Povedenou akci připravilo město Mníšek pod Brdy ve spolupráci s organizací Magdalena o. p. s., dobrovolníky ze spolku Čejka a žáky a učiteli ZŠ Komenského 420.

Foto: Petr Marhoul
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Nejvíce hlasovaný
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se