U příležitosti 35. výročí událostí, spojených s pádem komunistického režimu, se ve velkém sálu Pavilonu uskutečnila akce nazvaná VZPOMÍNKA NA SAMET.
Organizátoři ji pojali s nadhledem, a tak se vzpomínalo zvesela, v dobových kulisách, ale rozhodně bez sebemenšího sentimentu. Program byl sestaven tak, aby nejenom poučil o časech (ne)dávno minulých, ale především publikum pobavil.
Retro
K dobové atmosféře přispělo i občerstvení jako lančmít, Metro dezert nebo Derby sušenky, vařila se turecká káva do skla k zamíchání umělohmotnou lžičkou, Vitacit doslova tekl proudem ve čtyřech barvách.
Výstava na parapetu ukázala předměty, které v 80. letech obsahovaly školní brašny (staré učebnice a sešity), visely na přezdobených školní nástěnkách (plakáty oslavující KSČ) nebo vyčnívaly nad hlavami v povinných manifestační průvodech (transparenty oslavující soudružskou družbu se SSSR). Kromě toho se podařilo sehnat i řadu dalších zajímavých věcí: přilbu a plynovou masku vojáka ČSLA, výtisky novin z roku 1989, školní aktovku, bankovky nebo fotoaparáty.
Ideologický dohled
Ještě před zahájením zvaly diváky do Pavilonu houkačky s modrým majákem na dvou žlutobílých služebních vozech Veřejné bezpečnosti. U vstupu do sálu požadovali esenbáci po podezřele vyhlížejících příchozích občanský průkaz, kde hledali povinné razítko zaměstnavatele. Během akce pak došlo k vyvedení dvou dlouhovlasých individuí, „mániček“, ze sálu, protože „muž musí přece být slušně ostříhán a oholen“. Uniformovaní příslušníci rovněž zasáhli proti zpěvákovi zesměšňujícímu sovětskou okupaci a ke konci museli z jeviště vytlačit závadovou kapelu.
Vstupy esenbáků, vyzbrojených pendreky, mohly být cenné především pro věkově mladší publikum, které s rudou totalitou a perzekucí kvůli vzhledu nebo osobnímu přesvědčení nemá žádné zkušenosti.
Protestsongy
Začínalo se rokem 1968 a proslulým popěvkem: „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša. Běž domů Ivane, tady tě holky nemilujou. Běž domu Ivane a už se nevracej!“, která byla umělcovým protestem proti okupaci „spřátelenými“ armádami. Po jeho odvedení přečetli dva disidenti text Charty 77 – prohlášení kritizující tehdejší vládní moc za nedodržování lidských a občanských práv v Československu. Bard s kytarou a foukací harmonikou se ještě na jeviště několikrát vrátil, aby sám, nebo v doprovodu mníšeckých školáků, zazpíval ikonické protestsongy Karla Kryla a Marty Kubišové. I s diváky v publiku si společně zanotovali „Bratříčku, zavírej vrátka“, „Král a klaun“, „Nechte zvony znít“ a řadu dalších.
Divadlo
Příjemným překvapením bylo divadelní představení „Faustův dům„, kterým k programu přispělo šest klientů z terapeutické komunity Magdaléna, o. p. s. Šlo o přenesení staré legendy do současnosti, kdy ve zpustlém domě na Karlově náměstí začne bydlet nemajetný student Johan. V domě, opředeném tajemnou minulostí, musí ale svést boj s pokušením a zlem v sobě. Nebyla ani nouze o vtipné momenty, kdy se pomocí projekce na plátně studentovi střídavě zjevovali Anděl, který ho zrazoval od špatných skutků a Čertice, která ho k nim naopak úspěšně svedla. Uznání patří všem šesti amatérským hercům i herečkám, kteří se hru dokázali naučit v poměrně krátkém čase.
Film
Sondou do životů „obyčejných“ lidí před rokem 1989 byla filmová projekce. Hlasováním diváci rozhodli, že ze tří nabízených dokumentů, se na plátně promítal film „1989 – Z deníku Ivany A.“, který osobitým pohledem středoškolačky reflektoval poslední rok existence komunistického Československa: maturitní ples během Palachova týdne, otravné oslavy 1. máje, memorování sovětských reálií k blížící se maturitě, radostné zážitky posledních školních prázdnin s nástupem do nevábného zaměstnání a vyhlídkami na budoucí šedivý život. Následovala moderovaná diskuze s jeho režisérem Karlem Strachotou na téma, jak současná mladá generace vnímá a hodnotí dnešní dobu, 35 let po listopadu 1989.
Plastic People of the Universe
Na závěr večera zazněly písničky undergroundové kapely The Plastic People of the Universe s účastí zakládajícího člena, hráče na violu a theremin, Jiřího Káby Kabeše. Jako člen pronásledované a zakazované kapely, který má s komunistickou perzekucí bolestné osobní zkušenosti, přítomné odzbrojil svým výrokem: „To se mi stalo poprvé, aby mě esenbáci přivedli na pódium.“ Diváky skupina potěšila songy jako „Muchomůrky bílé“ nebo „Magické noci“.
Vzpomínková akce na (snad) navždy zmizelé staré nedobré časy splnila svůj účel: podařilo se do příprav zapojit školní mládež a veselou i zároveň důstojnou formou připomenout půlkulaté výročí listopadových událostí roku 1989.
Povedenou akci připravilo město Mníšek pod Brdy ve spolupráci s organizací Magdalena o. p. s., dobrovolníky ze spolku Čejka a žáky a učiteli ZŠ Komenského 420.
Foto: Petr Marhoul
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.
