Do Nemocnice Na Pleši jezdí za onkologickými pacienty jak pravidelní dobrovolníci v rámci programu neziskové organizace Amelie, tak i dobrovolníci jednorázoví, kteří zde pro ně pořádají kulturní vystoupení. K nim patří také zpěvačka Veronika Spiegelová, která se v květnu letošního roku vypravila Na Pleš společně s kytaristou Matoušem Hronem, aby pro pacienty uspořádali společný koncert.
Jak jste se ke zpívání dostala a jak dlouho vlastně zpíváte?
Možná že to bude znít jako nějaké klišé, ale musím říci, že kam moje paměť sahá, tam už jsem zpívala. Začala jsem v první třídě ve školce, kam přišla paní učitelka z vimperské ZUŠky a dělala nábor do sboru. Je to divné, obvykle nemám moc dobrou paměť, ale tohle si pamatuji naprosto přesně. Seděli jsme u klavíru a zpívali jsme: „Sněží, sněží mráz kolem běží.“
A skutečně sněžilo? Abychom tomu dodali ten správný romantický rozměr.
To nesněžilo, bylo to asi v létě. Paní učitelka tehdy hledala aspoň trochu muzikální děti do malinkého sboru pro malé děti. Takže už tenkrát tam snad nějaký zárodek talentu byl. U sboru jsem pak vydržela moře let. Byla jsem takové soutěživé dítě a tak jsem se i na základní škole zúčastnila pěveckých soutěží. Ale k sólovému zpěvu jsem se dostala až kolem 13. Ve Vimperku se totiž sólový zpěv vůbec nevyučoval, až po příchodu nové paní učitelky, která tam toto oddělení založila. Hned jsem tam naklusala a přihlásila se.
Dá se tedy říci, že jí vděčíte za to, že děláte sólový zpěv?
Vděčím ji určitě za hodně. Díky této paní učitelce jsem prohlubovala techniku a kvalitu zpěvu, což vlastně byla i taková příprava na konzervatoř. Co jsem ale nejvíce oceňovala, bylo to, že mě nechala se rozvíjet v žánrech, které mě bavily, nechtěla jsem se totiž učit klasiku.
A co konzervatoř, nebylo to pro Vás příliš formální?
No, byla jsem na populárním oddělení, takže to zas tak formální nebylo. Osnovy tam sice byly a každý pololetí se musel studovat nějaký konkrétní žánr, ale v tom zbytku času, si člověk mohl dělat, co ho bavilo. A vlastně jsem měla štěstí na profesorku, která také měla ráda jazz a vedla mě k němu. A to mě hodně lákalo, pak jsme se zabývala dalšími žánry, které mě hodně bavily a to byly šansony a folk.
Tak to jste mi nahrála na smeč. Protože má další otázka se týká toho, jak byste popsala svůj styl? Má Veronika Spiegelová vůbec nějaký styl?
Není tu jeden styl, kterému bych se vyloženě věnovala, zatím totiž nemám autorskou tvorbu, a proto nemám výrazný vlastní autentický styl, ještě jsem jej nevytvořila. Pokud to má ale zobecnit, baví mě věci, které jsou spíše o textu. Vyprávění příběhu skrze hudbu je u mě důležitější než třeba melodie. Mám ráda české šansony a folkovou muziku, které mi přijdou, že jsou také hodně o textu. Zároveň mě baví i jazz, ale tam je to už více o té muzice a improvizaci.
Co si to od Vás žádá, abyste byla schopna si stoupnout před publikum a zpívat pro něj?
Naštěstí jsem v sobě vždy měla určitou dávku exhibicionismu a chuť před lidmi vystupovat, ať už to byla domácí představení pro rodiče a prarodiče či koncerty v rámci ZUŠ nebo potom konzervatoře. Dlouho mi ale trvalo, než jsem našla odvahu a vybudovala si dostatek sebevědomí, abych mohla udělat svůj vlastní koncert. A to bylo něco, co jsem dlouho dobu hledala a k čemu jsem dospívala, abych si věřila natolik, že lidé přijdou jenom na mě a že tam pro ně budu hodinu a půl sama za sebe. Samozřejmě je i třeba tomu věnovat spoustu času, jelikož nejde jen o nacvičení repertoáru, ale zároveň o organizační zajištění koncertů, což stojí nejen spoustu času, ale i nervů.
Co Vám zpěv dává?
Je to prostě radost, kterou u toho pociťuji. Mám nejraději, když si energie sedne s publikem a kapelou, to pak člověk zažívá extázi. Sice to není tak pokaždé, ale ta radost zpívat pro lidi je tam vždycky. Nesmírně mě baví se před lidmi takhle (hudbou) vyjadřovat, vyvolávat v lidech nějaké emoce a snad je tím i obohacovat. Každopádně to obohacování je určitě vzájemné, pozitivní zpětná vazba od publika mě vždycky neuvěřitelně nabije a dává mi energii do další práce.
Dovedete si svůj život představit bez zpívání?
Měla jsem v životě momenty, kdy jsem nezpívala skoro vůbec hlavně v době, kdy jsem žila v zahraničí. Našla jsem si třeba nějaký sboreček, ale nebylo to úplně ono. V těchto chvílích jsem si říkala, že to vlastně nemusím dělat, že to k životu nepotřebuji. Když jsem si ale pak znovu zazpívala, bylo to nesmírně euforické, nádherné. Dnes vím, že by mi to hrozně chybělo a že bych se ochudila o mnoho krásného, kdybych se zpěvem skončila.
Vraťme se teď několik týdnu zpět v čase a popovídejme si o Vaší zkušenosti dobrovolně zpívat pro onkologicky nemocné v Nemocnici na Pleši, dělala jste něco podobného poprvé?
Můj vůbec první koncert byl charitativní, na čemž se mi líbila myšlenka spojit něco, co dělám ráda, s něčím užitečným. A Pleš byla přesně tím případem, snad se mi povedlo přinést trochu radosti a příjemného času pro pacienty v nemocnici. Jsem velmi ráda, že jsme byli osloveni a budu ráda, pokud se něco podobného bude opakovat na Pleši nebo i na jiných místech.
Byla to na Pleši v něčem jiné?
Musím ale upřímně říci, že to byl koncert náročný a o dost jiný než jsem zvyklá. Bylo to takové komorní prostředí, byla jsem na dosah publiku, nebylo se tam za co schovat. Snažila jsem se, pokud možno co nejvíc najít cestu k lidem, bylo to prostě jiné, než zpívat někde v kavárně pro rozjařené mladé publikum. Velkou část koncertu jsem vlastně nevěděla, na čem jsem. Po skončení koncertu ale dost lidí přišlo a předávalo pozitivní zpětnou vazbu, o to jsem si toho víc vážila, tak doufám, že byli spokojení. Za mě to proběhlo hezky a byl to hluboký zážitek.
Budeme moci na Vás někde v okolí přijít?
Na podzim chystáme koncert v mníšecké kavárně U Mnicha, kam jsou všichni srdečně zváni. Moc se na to těším. Diváci se mohou těšit na krásné písně z repertoáru Zuzany Navarové, Hany Hegerové, Radůzy, ale třeba i Duka Ellingtona či Evy Cassidy. Vždy se snažím vybírat i méně známé interprety, a tak aby diváci mohli poznat i něco nového.
Veronika Spiegelová (* 1991 ve Vimperku)
Absolventka Pedagogické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Fakulty humanitních studií na Kodaňské univerzitě v Dánsku a Pražské konzervatoře (obor Populární zpěv). V současnosti pracuje jako koordinátorka dobrovolnictví v Integračním centru Praha. Jako zpěvačka vystupovala v Divadle ABC, spolupracuje s dětským sborem Mifun, komorním sborem Punkt, vystupuje s kapelou Veronika Spiegelová & band. Ve volném čase ráda cestuje a chodí po horách.
