Deštivé počasí zkřížilo plány a VODNICKÁ POHÁDKA se z původně zamýšlené Farní zahrady přesunula do velkého sálu Pavilonu, který se opět podařilo zcela zaplnit dětmi a jejich dospělým doprovodem.
Dvoučlenné divadlo Koňmo si pro ně připravilo mravoučnou pohádku s nadpřirozenými bytostmi: mazaným vodníkem a záludným čertem, ve které dobro zvítězilo nad zlem. Zajímavým počinem bylo střídání a prolínání scén herců s lipovými loutkami.
Negativními hrdiny hodinového příběhu byly lakotná mlynářka Amála s mlynářem Vendelínem, kteří chtějí jejich dospívající neteř Bětušku připravit o dědictví po rodičích. Vejdou do spojení s Čertem Kyliánem, kterému musí za podlou službu upsat svoje hříšné duše. Bětuška, fungující v rodném mlýně spíše jako děvečka, má ovšem veliké štěstí, protože se do ní zamiluje Vodník, který se ji rozhodne zachránit. Čert chce nad Bětuškou vyzrát a nastraží na ni zlatý tolar, který má vyzkoušet její (ne)poctivost. Zároveň jí v masce kramáře nabídne krásnou šněrovačku, za kterou chce ten tolar. Bětuška lákavé nabídce odolává, protože nalezený tolar chce poctivě vrátit. Před pokušením zaplatit cizím tolarem ji zachrání Vodník, který šněrovačku přeplácí plným měšcem. Čert si tedy vymyslí novou lest a pozve Bětušku do tanečního kola při hraní pekelného čardáše, protože „každá holka přece ráda tancuje“. Bětuška se ocitá v pekle, ale s tím se Vodník nesmíří. Naštěstí se dostane k Čertově listině, ve kterém mu mlynář s mlynářkou upsali své duše. S Čertem uzavře sázku, že pokud ho před mlýnem o půlnoci nevyleká, vrátí mu úpisy. Pokud se naopak Čert lekne, propustí z pekla Bětušku. K tomuto úkolu přemluví v mlynáře, kteří se pod vidinou záchrany své duše, nasadí na hlavu pytel od mouky a bázlivého čerta vyleká a zažene. Vodník vyhrál, Bětuška se mu vrátí a mlynář s mlynářkou stejně končí v pekle, protože vyslovili přání: „než zpátky s Bětkou, to radši do pekla“.
Pohádka skončila šťastně a děti se dozvěděli, že „ten, kdo lže a krade, do pekla se hrabe!“
Další fotografie najdete na mníšeckém facebookovém profilu.
