Při obřadech je zapotřebí dbát dodržování specifických hygienických pravidel:
- účastní se jen snoubenci, jejich dva svědci, osoba jednající za orgán veřejné moci nebo osoba jednající za orgán oprávněné církve, matrikář a další osoby tak, aby celkový počet osob nebyl vyšší než 100 osob,
- snoubenci v průběhu sňatečního obřadu nejsou povinni nosit ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének,
- účastnící sňatečného obřadu nemají povinnost dodržovat odstupy nejméně 2 metry od jiných osob,
- po skončení sňatečního obřadu je provedena dezinfekce všech použitých pomůcek,
———————————————————————————————————————————————–
A pro odlehčení i poučení přidáváme informaci z „dávné moudrosti našich předků“:
Přestože je květen považován za měsíc lásky, uzavírat manželství se v minulosti paradoxně v tento měsíc nedoporučovalo. K májovým svatbám se totiž vázala pověra (a mnozí lidé ji zaslechli i v dnešní době), která novomanželům věštila tragický konec: Na svatbu v máji do roka máry.
Ve starších dobách květnová svatba znamenala pro nevěstu dvojí riziko. Většinou otěhotněla krátce po obřadu, přičemž v následujících letních měsících ji čekala tvrdá práce na poli. Tou dobou přitom ještě o svém požehnaném stavu ani nemusela vědět, při práci se nešetřila a letní rutina na poli tak mohla skončit přerušením těhotenství, který s sebou mohl přinést řadu dalších komplikací.
Další riziko představoval i samotný porod. Miminko počaté po květnové svatbě nejčastěji spatřilo světlo světa v únoru nebo v březnu, na přelomu zimy a jara. Tou dobou už lidem docházely zásoby a v jídle se museli hodně uskromňovat. Rodička byla slabá, trpěla nedostatkem vitamínů a nezřídka se stávalo, že porod nepřežila.
