Město Mníšek pod Brdy si každoročně připomíná státní svátek Den vzniku samostatného československého státu vzpomínkovými akty.
Tradiční pietní akty se, za účasti vedení města, uskuteční ve středu 28. října na dvou místech:
- V 9:00 u památníku Obětem válek před Pekárnou a cukrárnou Jarolímek.
- V 9:15 na hřbitově u hrobky Obětem Světové války 1914-1918 (pátý hrob směrem od márnice k hlavnímu vchodu).
Na oba vzpomínkové akty je zvána veřejnost.
Jak se žilo v Mníšku během války a jak vítali jeho občané samostatný stát?
„Během války veškeré národní uvědomění u nás bylo potlačováno. Nejenom že bylo malicherně zakazováno prodávati sirky s trikolórou a obrazem Komenského, nesměly se také vyvěšovati prapory červeno-bílé a zpívati národní písně. Škole bylo nařízeno starati se o to, aby dívky vychovány byly v duchu rakouském, aby v přetvářce učily se tomu, co nenáviděly. Každý veřejný projev byl střežen, udavačů bylo hojně mezi lidmi rozeseto. V té době byl tajně přivezen z Prahy archiv České obce sokolské do Mníšku a uchován byl u pana Josefa Minaříka, kde spočíval v klidu po celou dobu válečnou.
Ceny potravin stouply deseti až stonásobně. Z vyklizené Haliče k nám byli posláni polští Židé a rok u nás zůstali. Ruští zajatci též k nám byli posíláni, aby nahradili chybějící pracovní síly. Ke konci války i v našem městečku řádila španělská chřipka. Ale přes veškeré útrapy, strádání a starosti čekalo občanstvo na naši samostatnost trpělivě.
Když nadešel slavný 28. říjen 1918, prohlášení samostatnosti a konce války, byla radost veliká. Všechny domy byly ozdobeny prapory a byly pořádány průvody. Záhy byla svolána schůze obecního zastupitelstva, první schůze ve svobodné vlasti naší. Pan Řehtáček, jako 1. radní, přečetl telegram vydaný Národním výborem z 28. 10. 1918, že tento výbor přejímá vládu v novém československém státě.“*
* Pamětní kniha obce Mníšek, s. 15-16, SOA Praha-západ se sídlem v Dobřichovicích
Snad v každé české i moravské obci stojí pomník, který uvádí jména místních mužů, kteří zahynuli v zákopech srbské, ruské nebo italské fronty. Odhaduje se, že z války se domů už nevrátilo na 200 tisíc Čechů!
