Od března 2022 provozují v přízemí mníšeckého Pavilonu kavárnu a bistro Tady & Teď. Otevřením
podniku si sestry splnily svůj dětský sen, neboť už jako malé holky si plánovaly, jak jednou společně
otevřou vlastní podnik. Jako společnice se báječně doplňují, zatímco komunikativnější Andrea se stará o provoz a marketing, královstvím uzavřenější Beáty je kuchyně.
Obě jste se narodily na Slovensku. Co vás přivedlo do Čech?
Andrea: Naši rodiče pocházejí z Trenčína. Seznámili se v Armádním středisku vrcholového sportu Dukla Trenčín. Dostali se i do reprezentace ČSSR, mamka závodila v rychlostní kanoistice na kajaku a táta na kánoi. Po nich jsme obě zdědily lásku ke sportu a sestra i talent. Po ukončení reprezentační kariéry se s námi mamka přestěhovala do Klenčí pod Čerchovem, kde jsme pak obě vychodily základní školu.
Beáta: Já se do Trenčína vrátila na střední školu a vystudovala jsem tamní sportovní gymnázium. V Trenčíně jsem měla rodinné zázemí, bydlela jsem u babičky, několik mých příbuzných na sportovním gymnáziu učilo, takže volba, kam jít na střední školu, byla pro mě jednodušší. Sport a hlavně lehká atletika mě tenkrát hodně bavily, dokonce jsem vyhrála v Čechách i na Slovensku republiková halová mistrovství juniorek v běhu na 100 metrů. Pak ovšem přišlo těžké zranění, přetržený stehenní sval, a má sportovní kariéra skončila. Sport mi dal ale do života cennou zkušenost, nikdy se nevzdávat.
Otevřít si vlastní kavárnu a bistro není vůbec jednoduché, co vás k tomu vedlo?
Andrea: Jako teenagerky jsme si vysnily, že si jednou spolu otevřeme vlastní klub a už jsme měly vymyšlený i název BAF, což znamenalo BeátaAndreaFehérová. Měly jsme připravený i nesmírně chytlavý slogan: BAF, tak se bav! Tento sen se nám podařilo zrealizovat až teď, po mnoha letech, a právě v Mníšku pod Brdy. Když jsem začala vodit do školy mladšího syna, tak jsem zjistila, že v prostoru před školou, kde se pohybuje poměrně hodně lidí, chybí stánek nebo podnik, kde by si mohli něco koupit. Po jednáních s vedením města a vyhraném výběrovém řízení jsme si společně se sestrou pronajaly nevyužité prostory v přízemí Pavilonu na 10 let. Prvního března jsme tu otevřeli Tady & Teď, zpočátku jen jako kavárnu a od dubna tu i vaříme. Naštěstí se nám podařilo sehnat moc šikovný a milý personál, na který je spolehnutí.
Beáta: Musím se přiznat, že jsem po vlastním podniku spíš netoužila. Myslím, že nemám tu trpělivost a píli něco nového rozjíždět. Naštěstí mám aktivní sestru Andreu, která mě k tomu přesvědčila a svým způsobem i, samozřejmě v dobrém, donutila. Bez ní bych do vlastního podniku nyní určitě nešla.
Máte pracovní zkušenosti z gastronomických provozů, nebo jste v minulosti působily v jiných oborech?
Andrea: Já jsem prošla hned několika různými zaměstnáními. Začínala jsem jako asistentka, pak jsem dělala manažerku prodejny, potom jsem se věnovala e-shopům a práci fotografky. Posledních 10 let jsem působila v norské společnosti Orkla Foods Česko a Slovensko, kde jsem měla na starosti nákup a marketing značky Vitana. Stála jsem například za designem a propagací pyramidkového koření v sáčku. Mezitím jsem také zvládla dvě rodičovské dovolené. Musím ale říct, že jsem nešla, tak úplně do neznámého oboru, protože naše mamka vlastnila postupně několik řeckých restaurací, kde jsme se obě o našich školních prázdninách snažily pomáhat.
Beáta: Začínala jsem hned po střední škole v pizzerii. Původně jsem tam šla jen na brigádu za bar, ale táhlo mě to jednoznačně do kuchyně. Potom jsem mamce pomáhala vařit v její řecké restauraci. Nikde jsem ale nevydržela moc dlouho, hodně jsem to střídala a všude se učila něco nového. Mám třeba ale také zkušenosti z restaurace, kterou vlastnili dva kuchaři, co se učili v Anglii pod Gordonem Ramsayem a každý z nich měl michelinskou hvězdu. V poslední době jsem dělala v Praze v Karlíně street foodovou kuchyni, která mě hodně baví. Do Pavilonu jsme šla už s tím, že v ní budu pokračovat i tady. Zkouším různé přísady a kombinace, ráda v jídle experimentuji. Vařit tradiční českou kuchyni by mě nebavilo. I když se musím přiznat, že zbožňuji zelí připravené na jakýkoli způsob.
Proč jste zvolily název Tady & Teď?
Andrea: Původně jsme samozřejmě měly vymyšleno jmen více, napadá mě třeba Perfect Day. Šlo vesměs o anglické názvy, ale nebylo to pořád ono. Název Tady & Teď mě napadl vlastně náhodou při cestě autem, kdy jsem si řekla, že užít si to potřebuji tady a teď!
Beáta: Sestra mi svůj aktuální nápad zavolala a mně se hned zalíbil, protože je jednak akční a na druhou stranu je česky. Vyloženě se nám nechtělo jít do anglického názvu.
Andrea Tkáčová (* 1986 ve Veľkém Krtíši, rozená Fehérová)
Vystudovala Střední ekonomickou školu v Horšovském Týně. Při zaměstnání absolvovala několik semestrů na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity v Plzni. Před otevřením kavárny a bistra Tady & Teď pracovala převážně na pozicích v nákupu a marketingu. V Mníšku pod Brdy bydlí 6 let. Vychovává
dvě děti.
Beáta Fehérová (* 1983 v Trenčíně)
Vystudovala Sportovní gymnázium v Trenčíně, specializace rychlostní atletika. Byla reprezentantkou v lehké atletice v juniorské kategorii. Po úrazu už se sportu vrcholově nevěnuje. Od svých 20 let pracuje v gastronomii. V Mníšku pod Brdy bydlí několik měsíců.
Čím je váš podnik výjimečný?
Andrea: Za mě je absolutně výjimečný svým rozsáhlým konceptem, protože tu jsou jak svačiny pro školní děti, tak rychlé občerstvení pro učitele a kolemjdoucí. Potom to překračuje do teplých snídaní, čtyř hlavních jídel k obědu, z nichž jedno je veganské. Potom to pokračuje večeřemi. K tomu všemu bych přidala nápaditý, vzdušný a světlý interiér od Ateliéru Můj Domov. Tohle všechno dohromady je asi to, co k nám přivádí zákazníky. Nesmím zapomenout ani na to, že k tomu všemu ještě vaříme obědy pro děti ze speciální školy Komenského 886. Myslím, že v současné chvíli máme skvěle nastartováno. Jako lehce ambicióznější člověk bych si po roce úspěšného provozu dokázala představit i otevření podobné kavárny a bistra také v jiných městech.
Co vás po otevření nejvíce překvapilo?
Andrea: Příjemně nás zaskočil nás velký zájem veřejnosti. Přiznám se, že jsme nečekaly, kolik lidí k nám, jako do úplně nového podniku, zavítá. Překvapilo nás také kolik dortů je možné za jeden týden sníst. Ze začátku jsme prodávaly až 300 dortíků týdně.
Beáta: Já vůbec nečekala tak velký zájem o veganské obědy. Původně jsem jim nedávala moc šancí, ale staly se jedním z nejprodávanějších jídel z denního menu.
Co mají Vaši zákazníci nejraději? Co si dávají nejvíce?
Andrea: Velký úspěch mají famózní větrníky od šikovné cukrářky Ivky Fitbake, která skončila na 4. místě v kulinářské soutěži Master Chef. Zaváží je k nám jednou týdne, a i když nejsou zrovna levné, tak jsou během dopoledne vyprodané. Na začátku června nás čeká další příjemná práce, a to bude plnění piknikových košů našimi dobrotami na oslavu Mezinárodní dne dětí, která bude na školním hřišti 3. června.
Beáta: K snídani je asi nejoblíbenější chléb s avokádem, palačinky plněné šunkou nebo sýrem brie. Z večeří vedou jednoznačně burgery. Pár lidí mi prozradilo, že už si udělalo závislost na mém speciálním bazalkovém pestu.
Radí Vám sestra, jak máte vařit?
Beata: Vůbec ne, spíše je to naopak. Když si nejsem nějakým jídlem úplně jistá, tak ji dám do ruky lžíci a ochutnává. Nejsem v tomhle ohledu ten suverénní kuchař, co se nedívá nalevo napravo, ale hodně dám na názor druhých. Pokud se mi něco nepovede a s okolím se na tom shodneme, tak to jídlo hostům nejde. Takhle se mi povedlo jednou zrušit dýňové rizoto.
Všiml jsem si, že tu zaměstnáváte i běženkyně z Ukrajiny, co konkrétně dělají?
Beáta: V současnosti tu máme dvě Ukrajinky na pomocné práce v kuchyni. Jakmile jsme rozjížděly kuchyň a potřebovaly nové pracovnice, tak jsme zatelefonovaly koordinátorce a podařilo se nám dvě šikovné paní sehnat. Pro mě to ale neznamená, že by jen myly nádobí nebo loupaly brambory, ale hodně je zapojuji do přípravy jídel. Jazyková bariéra je zatím problém, ale hodně jsem se zdokonalila v pantomimě, domlouváme se doslova rukama nohama.
Jaké plány máte do budoucna?
Andrea: Do budoucna bychom chtěly náš program rozšířit o různé gastronomické akce, jako například řízenou degustaci vín nebo tematické večery spojené s kulturou. Napadá mě třeba řecký večer. Kromě konzumace typického řeckého jídla a pití, bychom pozvaly i kapelu hrající tradiční řeckou hudbou a předvádějící lidové zvyky a tradice. Myslím, že v současné chvíli máme skvěle nastartováno.
Beáta: Začátkem května jsme otevřeli venkovní zahrádku a od června chceme mít otevřeno i o víkendech. Během prázdnin, kdy bude škola zavřená, najedeme na letní provoz. Také budeme vařit pro dva příměstské tábory, které se nám zatím ozvaly.
Provoz kavárny zabere spoustu času. Ale přece jen, co rády děláte ve volném čase?
Andrea: Veškerý svůj volný čas, když zrovna nejsem v Pavilonu, se snažím věnovat svým dvěma dětem. Jezdíme po výletech, hodně za zvířaty, které zbožňují. Než jsme si otevřely kavárnu a bistro, tak jsem ještě dodržovala zdravý životní styl, chodila do fitka a běhala. Dříve jsem i profesionálně fotografovala, bavily mě hodně děti a svatby, ale už na to moc nemám čas. I když jsem si ponechala jednu radost, a to je focení
tabla pro jednu mníšeckou mateřskou školu.
Beáta: V práci jsem od rána do večera, takže se vždycky těším na víkendy. Z logického důvodu doma vůbec nevařím. Snažím se žít kulturně, takže zajdu do kina nebo jezdíme s Andreou a dětmi po výletech. Ráda se zajdu podívat i na zápasy MMA.
Co byste poradila lidem, kteří se chtějí vrhnout do podnikání, ale potřebují k tomu ten prvotní impuls?
Andrea: Poradil bych jim, pokud v tom oboru nemají vůbec žádné zkušenosti a nejsou stoprocentně přesvědčeni o tom, že to opravdu chtějí, tak ať to rozhodně nedělají. Protože to bere strašně moc energie a je to velká zodpovědnost.
Použitá foto: rodinný archiv Fehérových a Tkáčových (není-li uvedeno jinak)
