Drobná šestnáctiletá dívka ze Stříbrné Lhoty patří mezi naši dorosteneckou špičku v orientačním běhu. Díky své píli dosáhla skvělých úspěchů doma i v zahraničí a na závodech pravidelně atakuje stupně vítězů. Začátkem července, kdy si její vrstevníci užívali letní prázdniny u vody, přivezla nejcennější kov z mistrovství Evropy, kde vzorně reprezentovala naši republiku. I přes své nesporné úspěchy zůstává nadále skromnou studentkou dobříšského gymnázia.
Proč zrovna orientační běh? Měla jste v rodině nějaké vzory?
K orientačnímu běhu mě přivedl můj taťka Martin Bambousek, dlouholetý trenér oddílu OK Dobříš. Původně chtěl, aby sportoval bratr, a protože orientační běh je rodinný sport, tak jsme začali běhat všichni najednou. Taťka byl v tomto sportu vždy mojí hlavní motivací a podporovatelem.
Julie Bambousková (* 2006 v Praze)
Bydlí s rodinou ve Stříbrné Lhotě v ulici Za Rybníky. Má staršího bratra Jana (24 let) a mladší sestru Viktorii (3 roky). V současné době studuje sextu na Gymnáziu Karla Čapka v Dobříši. Je odchovankou oddílu orientačního běhu OK Dobříš. V roce 2022 se v tomto sportu stala dorosteneckou mistryní Evropy a mistryní České republiky – jedná se o nejvyšší možné ocenění, protože v této věkové kategorii se mistrovství světa neběhá.
Kolik let se věnujete orientačnímu běhu? Jaké byly Vaše začátky?
Orientačnímu běhu se věnuji téměř 10 let. Začala jsem už v šesti letech, takže to nejdřív bylo spíše o kamarádech než o výkonech. Měla jsem také období, kdy jsem s tím chtěla přestat, ale rodiče mě u orienťáku udrželi. Po pár letech jsem začala mít výsledky na závodech v rámci Středočeského kraje a to mě hodně motivovalo. Pro malé dítě je to neskutečně krásný pocit stát na stupních vítězů. Proto jsem začala i více trénovat. Mám i velké štěstí v tom, že se mi zatím vyhýbala vážnější zranění.
Co Vám orientační běh přináší?
Orientační běh je pro mě životní styl. Není den, kdy bych ho neřešila, buď běhám, nebo něco organizuji. Díky němu jsem se seznámila se spoustou skvělých lidí z celé České republiky. Díky soustředěním s Tréninkovým střediskem mládeže jsem poznala i spoustu zajímavých míst v zahraničí, především ve Švédsku, které je kolébkou orientačního běhu. Zároveň mám dobrý vztah k přírodě a jsem zvyklá trávit venku spoustu času, což je podle mě velmi důležité. Orientační běh mě naučil soustředit se i pod velkým stresem, což se mi hodí například při testech ve škole.
Orientační běh je sport založený na schopnosti orientace v terénu s mapou a buzolou. Účastníci na startu obdrží mapu, obvykle terénu, který neznají. Na mapě jsou vyznačena kontrolní stanoviště, která mají účastníci nalézt v určeném pořadí. Úspěch závisí nejen na vynikající fyzické připravenosti a běžecké rychlosti, ale také na výběru nejrychlejší cesty mezi kontrolami.
Jak byste zhodnotila Vaše dosavadní největší sportovní úspěch?
I když mám čerstvě medaili z mistrovství Evropy, tak za svůj největší úspěch považuji vítězství na mistrovství České republiky, které se běželo začátkem letošního června na svazích pod Černou Studnicí v Jizerských horách. Bylo to o to cennější, protože se běžela individuální disciplína a na první místo jsem si kvůli náročné horské trati moc nevěřila. Jizerské terény mi nikdy moc neseděly, je tam více borůvčí, kamenů a bažin než u nás v Mníšku. Navíc se k tomu přidala podmáčená podložka, takže se v lese špatně běhalo.
Vyhrát mistrovství Evropy v Maďarsku bylo v tomto směru jednodušší?
Oproti Jizerským horám, kde jsem vyhrála v individuální disciplíně, jsme v Maďarsku měly silnou tříčlennou štafetu a na vítězství jsme si s holkami, Kateřinou Douškovou a Viktorií Škáchovou, hodně věřily. Naše trojice měla dlouhodobě nejlepší výsledky ze všech soupeřek z ostatních 23 štafet, takže papírově jsme měly být nejsilnější. Přesto nás to vítězství stálo hodně fyzických sil i emocí. Trať vedla kopcovitým terénem u města Salgótarján nedaleko slovenských hranic a měla převýšení až 200 metrů. K tomu se přidalo vedro a sucho, kdy se hlína ve skalnatých roklích pod nohama doslova drolila. Já jsem štafetu rozbíhala a už od začátku jsme si držely dostatečný náskok na ostatní. Naše radost v cíli byla obrovská. Nejúžasnější pocit jsme měly, když jsme stály na stupních vítězů a hrála česká hymna – to jsme se už neubránily slzám dojetí,.
Když chce člověk vyhrát mistrovství, tak musí hodně trénovat. Jak vypadají Vaše tréninkové dávky?
Na začátku mi šlo především o to, abych si orientační běh užívala a potkávala se s kamarády. Až okolo 10 let jsem si po dohodě s taťkou začala přidávat tréninkové dávky, takže jsem běhala třikrát týdně. Kromě oddílových tréninků s ostatními na vytyčené trati jsem navíc sama běhala v okolí Mníšku. Od podzimu 2020 už mám osobní trenérku, Martinu Bochenkovou, která má na mých výkonech velký podíl. Trénuji pětkrát týdně, což znamená naběhat průměrně asi 40 kilometrů, ale záleží na týdnu. Kromě běhu také trénuji orientaci v mapě a na trať se občas vydáváme kvůli obtížnosti i v noci. Spoustu tréninků absolvujeme společně s mou kamarádkou ze Stříbrné Lhoty Barborou Houskovou, se kterou se po celou dobu v oddílu vzájemně motivujeme.
Stala se Vám při běhání nějaká kuriózní příhoda?
Při trénincích v Brdech se běžně potkávám s divokými prasaty, další lekavý zážitek se mi stal například v bažině, kdy vedle mě vylétl nečekaně tetřev. Asi nejzajímavější příhoda se mi stala na soustředění ve Švédsku, kde proti mně vyběhli losi. Do té doby jsem vůbec netušila, jak velká a impozantní zvířata to jsou. Zároveň ve Skandinávii bývá v lese hodně bažin, takže se mi hodněkrát stalo, že jsem do nějaké při závodě nebo tréninku zapadla, někdy třeba až po pás.
Jak jde skloubit s trénováním studium na gymnáziu?
Zvládat gymnaziální látku mi problémy nedělá, studium zvládám doma docela v pohodě. Občas se ale učím i při cestách na tréninky organizované po celém Středočeském kraji Tréninkovým střediskem mládeže. Během dvouhodinových jízd autem se dá zopakovat spousta probírané látky. Při mém studijním a sportovním vytížení už ale nemám čas na další koníčky.
Kam byste chtěla jít po maturitě?
Po gymnáziu bych chtěla studovat fyzioterapii na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Rozhodně se budu i nadále věnovat orientačnímu běhu a pak se uvidí, co bude dál.
Co byste vzkázala dětem, které chtějí s orientačním během začít?
Ať to určitě zkusí. Pokud se jim to bude alespoň trochu zamlouvat, ať vydrží. Čím déle to budete dělat, tím to bude lepší. Potkáte spoustu lidí a budete mít šanci vyhrát medaili. Spíš se ale stává, že děti k orientačnímu běhu přivedou rodiče. Proto pokud hledáte nějakou aktivitu pro celou rodinu, kdy spolu budete trávit čas sportováním v přírodě, orientační běh je za mě určitě správná volba.
Použitá foto: archiv Julie Bambouskové (není-li uvedeno jinak)