Řada z Vás si jeho příjemný hlas vybaví z poslechu rádia. Málokdo už ale tuší, že jeho majitel vyrůstal v Mníšku pod Brdy, kam se často a rád vrací za svými rodiči i kamarády.
Pocházíte z Mníšku pod Brdy. Jak vzpomínáte na roky strávené v našem městě?
Jako na nejkrásnější část mého života. Bezstarostnou, s mnoha kamarády okolo sebe. Mníšek je velmi krásné město, pořád se posouvá dopředu. Ale upřímně, chtěl bych se na skok vrátit do poloviny mníšeckých devadesátých let, právě do toho mého dětství a následně dospívání. Potkat se ještě jednou na náměstí s historikem panem Veselým, který byl studnice vědomostí. Potkat se s kamarády na zamrzlém Zámeckém rybníku a zabruslit si. Tohle mi chybí. Protože pan Veselý už není mezi námi a zažít zamrzlý Zámecký rybník je v posledních letech, kdy jsou mírné zimy, vzácnost.
Kudy se Váš život ubíral dále?
Já jsem v Mníšku chodil devět let na základní školu, střední školu jsem studoval v Praze a při ní jsem začal pracovat v Českém rozhlase Regina. Po kratších zastávkách na Radiožurnálu a rádiích City a Blaník jsem pak v roce 2003 zakotvil na Frekvenci 1, kde pracuji dodnes. Momentálně v roli šéfredaktora a moderátora.
Co Vás přivedlo do rádia?
Někdy v roce 1994 jsem byl s maminkou na Dni otevřených dveří ve Frekvenci 1. Tehdy ještě sídlila v Nádražní ulici na Smíchově. A tam mě rádiové prostředí nadchlo. Stavěl jsem si doma vlastní studio, vysílal do kuchyně pro rodiče, následně pak na základní škole pro všechny třídy. Myslím, že si na to mnoho lidí z Mníšku a okolí bude pamatovat. Postupem času se mi můj sen splnil a rádio se naplno stalo nejen mým koníčkem, ale také prací.
Jak vypadá Váš pracovní den? Kdy Vás můžeme slyšet?
Vstávám v šest hodin, připravuji vysílací plán na daný den, v 8:30 mám pravidelně na Frekvenci 1 rubriku Slovo šéfredaktora. Jsou dny, kdy jsem v práci až do večera, když třeba moderuji v 18 hodin pořad Pressklub.
Kam nejdále jste se pracovně dostal?
Do Las Vegas, kde jsem byl dvakrát pracovně s kolegy a kde jsem mimo jiné natáčel rozhovor se světoznámým mágem Davidem Copperfieldem. Pracovně jsem byl také na Bali a ve Vietnamu.
Dokážete si svůj život bez rádia představit?
Momentálně ne, ačkoliv jsem se začal kromě rádia v posledních letech realizovat také v psaní.
Čím se zabýváte, když zrovna nevysíláte?
Rád chodím na procházky s mým pejskem Brunem. Rád také sleduji staré francouzské filmy, nejraději s Annie Girardotovou, se kterou jsem se také jako začínající novinář setkal před 17 lety. Tenkrát vystupovala ve Švandově divadle na Smíchově s monodramatem Madame Marguerite. Měl jsem díky práci v rádiu možnost představení vidět a následně jsem také od paní Girardotové získal autogram. Dodnes ho opatruji a dodnes mám setkání s touto úžasnou dámou před očima. Z francouzských herců jsem se vždy chtěl potkat ještě s Jean-Paulem Belmondem, ale obávám se, že se to vzhledem k jeho pokročilému věku a zdravotnímu stavu už nepovede.
Kdybyste nepracoval v rádiu, jaké povolání byste si vybral?
Vybral bych si práci, během které bych mohl pomáhat dětem, seniorům, anebo třeba opuštěným zvířatům.
Jakou práci, myšleno v rádiu, byste raději nevzal?
To je těžká otázka. Pokud myslíte jako moderování či pracovní pokrývání nějaké akce, tak to už jsem zažil. Říkal jsem si, že to nezvládnu, ale dal jsem do toho všechny síly. Šlo o poslední rozloučení s Karlem Gottem.
Býval jste označován za „specialistu na Karla Gotta“, jehož výročí ročního úmrtí jsme si nedávno připomněli. Jak na něj vzpomínáte?
Jako na neskutečného profesionála, který lpěl na každém detailu. Pracovali jsme spolu 15 let, patřil jsem mezi jeho dvorní novináře. Vzpomínám na to v aktuální knize Poslední roky s Karlem, kterou jsem napsal. Vidíte, už jsme u toho psaní.
S jakou další zajímavou osobností se setkáváte nebo jste se pracovně setkával?
Po spolupráci s Karlem Gottem jsem začal pracovat jako PR manažer pro nedalekou sousedku nás všech Helenu Vondráčkovou, se kterou se znám od dětství. Spolupracuji také se zpěvačkou Šárkou Rezkovou, která bydlí na Chouzavé.
V létě jste moderoval country festival v Malé Lečici, je Vám tato hudba blízká?
Country mám rád, takže když mne oslovil pořadatel Honza Vyleťal, ani chvíli jsem neváhal. A hlavně Malá Lečice a Kocába, to je také kus mého dětství.
Festival podpořil, prostřednictvím vystupujících kapel i diváků, Aničku Hlavicovou z Mníšku. Znal jste se už dříve s její rodinou?
Musím se přiznat, že jsem si myslel, že se neznáme, ale když dorazili ke Kocábě, tak jsem zjistil, že znám tatínka. Teď už se známe všichni.
Často se zapojujete do charitativních projektů?
Pokud mají smysl a je jasně řečeno, kolik peněz do nich putuje, tak rád.
Kde teď bydlíte? Vracíte se občas do Mníšku?
Trvalé bydliště mám stále v Mníšku, ale v posledních čtyřech letech žiji v Plzni, odkud pendluji do Prahy. Do Mníšku ale zajíždím několikrát týdně. Pod Skalkou bydlí maminka, v Malé Hraštici pak táta. Navštěvuji je pravidelně.
Luboš Procházka (* 1982 v Příbrami) – Od narození je obyvatelem Mníšku pod Brdy. V letech 1988 až 1997 chodil do místní základní školy. Během studia střední školy v Praze začal spolupracovat s Českým rozhlasem. Z něj krátce zamířil do rádií City a Blaník, od roku 2003 pracuje na Frekvenci 1, momentálně v pozici šéfredaktora a moderátora. Letos na podzim vydal knihu „Poslední roky s Karlem“ o spolupráci s Karlem Gottem.
