Sourozenecká dvojice Pomahačových postupně přebírá aktivity jejich otce, který na Mníšecku vybudoval dvě úspěšné firmy zaměstnávající přes stovku lidí. Navazují nejen na jeho podnikatelskou činnost, ale zdědili po něm také ochotu nezištně pomáhat lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci.
Vaše obchodní aktivity probíhají převážně v Kytíně. Jaké máte k této obci osobní vazby?
Michal Pomahač: Náš rod žije v Kytíně po několik generací. Náš prapradědeček, Josef Pomahač, rodák z nedalekých Zahořan, se do Kytína přiženil v roce 1903 a jako zedník se podílel na stavbách několika zdejších stavení. I když zahynul v 1. světové válce, zanechal tu potomka a rod Pomahačů žije v Kytíně dodnes. Náš dědeček Josef Pomahač byl po tři volební období kytínským starostou. Na návsi mu vděční sousedé postavili pomníček.
Tereza Štencarová: Přestože jsme s Michalem a rodiči vyrůstali v Praze, do Kytína jsme pravidelně jezdili za babičkou a dědou. Potom si tu rodiče postavili chatu, takže jsme tu trávili téměř každý víkend. Dá se říct, že se považujeme z jedné třetiny za Kytíňáky. Se spoustou místních lidí se známe dlouhodobě a asi 10 obyvatel Kytína je v současné době zaměstnáno v CAGu.
CAG loni oslavil 25leté výročí od založení. Co vaši firmu asi nejvíce charakterizuje?
Michal Pomahač: Společnost CAG začínala v roce 1998. Se společníkem Jaroslavem Čermákem ji vybudoval náš otec Michal Pomahač, který je vystudovaný strojní inženýr a ve firmě stále působí. Začínali v areálu mníšeckých Kovohutí, kde jako firma působíme dodnes. Část provozu fungovala i v Kytíně, tam nám ale už zůstala jen centrála a vzorkovna. Zaměstnanců ve výrobě je zhruba polovina, další se zabývají obchodem, dopravou a službami. Našimi zákazníky jsou především lidé, kteří si stavějí bydlení nebo rekonstruují.
Tereza Štencarová: Kdybychom vymýšleli slogan, tak nejlépe by to vystihovalo:Dveře bez starostí. Mnoho lidí nás považuje pouze za výrobce dveří a zárubní, ale naše společnost poskytuje komplexní služby spočívající v návrhu řešení, zaměření, dopravě, montáži a servisu. Všechno si vyrábíme řemeslně sami. Myslím, že zaměstnanci jsou u nás spokojeni i díky tomu, že výsledek jejich práce je vidět. O tom svědčí i to, že se aktuálně můžeme pochlubit opravdu nízkou fluktuací. Máme dokonce i šest zaměstnanců, kteří ve firmě pracují již od jejího založení.
Mgr. Michal Pomahač (* 1988 v Praze)
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2014 je zaměstnán ve společnosti CAG s. r. o. Je jednatelem společností CAG a Pivovar Kytín a předsedou správní rady Nadace CAG. Je ženatý, s manželkou Markétou mají syny Jindřicha (3,5 roku) a Alberta (2 roky). Od roku 2021 Bydlí v Mníšku pod Brdy, v lokalitě Na Madlenkách.
Od loňského roku funguje Nadační fond CAG. Co vás vedlo k myšlence na její založení?
Michal Pomahač: Přijde nám přirozené a normální pomáhat lidem kolem nás, kteří na tom nejsou po finanční stránce dobře a byl bych moc rád, kdyby se to stalo více standardem. Rozhodně to považujeme za lepší a efektivnější použití peněz než nekončící hromadění majetku nebo kupování věcí, které člověk ani nepotřebuje. Zvlášť v momentě, kdy se sociální nůžky stále více rozevírají. Koneckonců, základ slova „pomáhat“ máme i v příjmení.
Tereza Štencarová, MSc. (* 1993 v Praze, rozená Pomahačová)
Vystudovala Universiteit Hasselt v Belgii, obor mezinárodní marketingové strategie. Ve společnosti CAG vede od roku 2018 marketing, je členkou správní rady Nadace CAG. Je vdaná, s manželem Karlem mají dvojčata Stellu a Sebastiana (2,5 roku). Od roku 2022 bydlí v Mníšku pod Brdy, v lokalitě Na Madlenkách.
Komu je nadační podpora určena?
Tereza Štencarová: Nadační fond CAG má dva pilíře. Jeden je určen pro zaměstnance CAG a jejich blízké příbuzné. Druhý je zaměřen na občany Mníšku pod Brdy a Kytína. Požádat o finanční pomoc nás může v podstatě kdokoliv nacházející se ve složité situaci, komu by finanční příspěvek pomohl zkvalitnit život.
Michal Pomahač: Naše představa není nijak konkrétní, ale typicky to budou např. jakkoliv znevýhodněné děti, starší lidé, kterým nedostačují jejich příjmy na důstojný život, lidé po úrazech a těžkých životních situacích, samoživitelé a opravdu vlastně kdokoliv, u koho usoudíme, že mu chceme a můžeme pomoci.
Jaké musí žadatel splňovat podmínky, aby o podporu mohl požádat?
Tereza Štencarová: Jednoznačnou podmínkou je, že žadatel musí být fyzická osoba s trvalým bydlištěm v Mníšku pod Brdy, nebo v Kytíně.
Jaký objem financí chcete do nadačního fondu vložit?
Michal Pomahač: Naším cílem je mít možnost do fondu vložit okolo 1 milionu ročně, ale to můžeme upravovat podle aktuální potřeby. Nadace má premiérový rok, proto ani v tuhle chvíli nedokážeme odhadnout, kolik peněz bude potřeba. Ta částka je samozřejmě odvislá od toho, jak se nám bude, jako firmě CAG, byznysově dařit. Nadační fond je financován pouze ze zisku společnosti CAG, což je výsledek společného úsilí všech našich zaměstnanců. Naší společnou vizí do budoucna je stanovit pevné procento ze zisku CAGu, které by se do nadačního fondu automaticky vkládalo. Pokud budeme úspěšní a prospěšní, tak je možné, že aktivity rozšíříme i na další přilehlé obce.
Kdo rozhodne o tom, komu bude podpora přiznána?
Michal Pomahač: O tom, kdo podporu získá, a kdo nikoli, rozhoduje pětičlenná správní rada, kterou tvoříme my dva a další tři zaměstnanci CAGu reprezentující různá firemní oddělení.
Jakým způsobem se mohou zájemci hlásit? Jak bude probíhat rozhodovací řízení, komu bude podpora přiznána?
Michal Pomahač: Žádost o finanční příspěvek lze podat pouze online přes formulář na našich webových stránkách www.nadacnifondcag.cz. Každou žádost interně posoudíme a s vybranými žadateli se pak plánujeme osobně sejít. Rozhovor by nám měl pomoct vyselektovat případné žadatele, pro které náš příspěvek určen není.
Počítáte s negativním efektem stydlivosti? Žijeme na malém městě a řada lidí nechce, aby se o jejich problémech vědělo veřejně.
Tereza Štencarová: To si samozřejmě uvědomuje a máme to ošetřeno tím, že vše proběhne v naprosté anonymitě. Od podání žádosti, až po informaci o poskytnutém finančním příspěvku. Informace o zaslání finanční podpory neplánujeme uveřejňovat a ani je využívat pro jakoukoliv další propagaci naší společnosti. Jména lidí, kterým pomůžeme, tedy tak budou navždy uchována v anonymitě.
Tato dobročinnost není ve vašem případě ojedinělá. Před dvěma lety jste se zapojili do pomoci utečencům z Ukrajiny. V čem podpora konkrétně spočívala?
Michal Pomahač: Zapojili jsme se do pomoci, kdy jsme postupně v našem kytínském penzionu na rok a půl ubytovali pět rodin utečenců z Ukrajiny. Krátkodobé ubytování jsme předělali na dlouhodobé a zajistili jsme jim pár spotřebičů jako je automatická pračka, žehlička a podobně. Kromě toho jsme se ještě s naším pivovarem zapojovali do různých iniciativ, jako například do Drink for Ukraine, kdy se předem dané procento z vytočeného piva odeslalo na konto Člověka v tísni. Těch věcí, jak se pomáhalo bylo spousta.
Tereza Štencarová: V tomto ohledu ale nesmíme zapomenout na obec Kytín a její obyvatele, kteří se o utečence starali také. Zajistili jim mnoho materiální pomoci, do komunitní lednice jim nosili ovoce, zeleninu a další potraviny. Připravili pro ně například Vánoce a spoustu dalších společenských akcí, aby jim udělali radost.Společnými silami jsme se například starali o to, aby se dostali k lékařům, pomáhali jim s tlumočením na úřadech a podobně.
Kromě CAG vlastníte i Pivovar Kytín. Co stálo za záměrem postavit minipivovar?
Michal Pomahač: Minipivovar byl sen našeho táty. Původně tu chtěl, jako fanoušek starých aut a motorek, postavit muzeum veteránů. K tomu měl přiléhat bar, kam by mohl s kamarády chodil na pivo. Jelikož ale uznal, že my se sestrou vztah k veteránům nemáme a budoucnost muzea v našich rukách by byla nejistá, raději tu vybudoval v roce 2017 restauraci s minipivovarem. I když je gastro mimo náš obor, snažíme se o něj všemi silami co nejlépe starat.
Navazuje na nějakou starou tradici?
Tereza Štencarová: Pivovar tu nikdy nestál. Na jeho místě byl kdysi areál Jednotného zemědělského družstva a čerpací stanice pohonný hmot pro traktory, kombajny a další stroje. Pokud na návštěvníky interiér působí autenticky, tak je to díky cihlám, trámům a dalším věcem, které otec zakoupil ze zdevastovaného objektu staré liteňské sladovny. Ostatní věci, připomínající staré časy, sehnal po různých burzách. S interiérem mu pomáhal i filmový architekt. Zásluhou toho mohou mít návštěvníci pocit, že tu pivovar stojí odedávna.
Jaký máte roční výstav piva?
Michal Pomahač: Nejvíce jsme v jednom roce uvařili asi 1 200 hektolitrů.
Které z vašich piv pijí hosté nejraději?
Tereza Štencarová: Jednoznačně světlou desítku, ale v těsném závěsu za ní je světlá dvanáctka.
Jak jste přežívali v době covidu-19, kdy byly gastroprovozy uzavřené?
Michal Pomahač: Z manažerského hlediska to bylo to nejhorší období, které jsem kdy zažil. Vládní předpisy vycházely téměř ze dne na den a my na ně museli reagovat. K tomu máte na starosti několik zaměstnanců, z nichž ani jednoho jsme nechtěli a naštěstí ani nemuseli propustit. Ale díky tomu, že nás podrželi místní a turisté, kteří si u povoleného okénka nakupovali kytínské řemeslné pivo v PET lahvích s sebou, tak jsme dokázali tu dobu lockdownů a dalších omezení přežít. Poslední čtyři roky jsou pro podnikatele v gastru dost náročné. Po covidu přišla inflace s energetickou krizí a řada lidí si raději rozmyslí, zda zajít do restaurace, nebo si raději uvaří doma. Už se nám docela stýská po nějakém normálnějším období.
Stáli jste za úspěšnou iniciativou Zachraň pivo. V čem spočívala?
Michal Pomahač: S myšlenkou na Zachraň pivo jsem přišel já, realizace už byla kolektivní prací několika lidí kolem nás. V době covidu jsme byli všichni doma a připravovali celý projekt na počítačích. Základní sdělení bylo: máme v pivovarech uvařené pivo, přijďte nám ho pomoct vypít, aby se nezkazilo. Vznikla online mapa s pivovary, kteří se postupně do projektu zdarma zapojovaly. Mělo to velkou odezvu, lidé jezdili na výlety a cestou se zastavovali po pivovarech, pro které to tehdy bylo zásadní. U nás konkrétně šlo o zhruba 20 tisíc piv, díky této iniciativě se vypila za tři týdny.
Tereza Štencarová: Projekt byl úžasný v tom, že se dělal doslova „na koleni“ a web se spustil už během prvního týdne. Začal se šířit po sociálních sítích pivovarů, potom se toho chytla média a Zachraň pivo začalo žít vlastním životem. Stal se z toho doslova virální hit. Pivovary se nám hlásily samy, až jsme jich měly v databázi na 300. Denně jsme měli na webu obrovskou návštěvnost, rekord máme asi 170 000 návštěv. Samozřejmě jsme na to nebyli vůbec připraveni a padal nám server. Na tom projektu se ukázala velká síla sociálních sítí i solidarita lidí.
Pocházíte z Prahy, ale bydlíte již v Mníšku pod Brdy. Co vás ke stěhování vedlo?
Tereza Štencarová: Bratr se do Mníšku s rodinou přistěhoval v roce 2021, my o rok později. Do té doby jsme do Mníšku a Kytína dojížděli téměř denně z pražských Stodůlek. Život v Praze, kde jsme od narození bydleli, nám samozřejmě vyhovoval, ale vše se změnilo poté, co se nám narodily děti. Chtěli jsme, aby vyrůstaly v přírodě, a proto bylo přestěhování do Mníšku ideální volba.
Michal Pomahač: Dvojdům Na Madlenkách, kde obě naše rodiny bydlí, jsme nepořídili jako novostavbu, ale postupně ho odkoupili od předchozích majitelů. Samozřejmě nás velmi potěšilo, když jsme zjistili, že dům byl již vybaven dveřmi z CAGu.
Při svém pracovním vytížení potřebujete relaxovat. Čím se zabýváte ve svém volném čase?
Michal Pomahač: Kromě rodiny, které se věnuji po většinu svého volného času, mám rád deskové hry.
S kamarády se scházíme v Praze v prostorách bývalé kočárkárny a hrajeme někdy i několik hodin. Za všechny bych uvedl legendární hru Twilight Impérium, ta spolkne opravdu hodně času. Je to jeden z mála momentů, kdy jsem schopen odložit mobilní telefon, vypnout mozek od pracovních povinností a myslet na něco jiného.
Tereza Štencarová: Nejvíce volného času trávím s rodinou, ať už v přírodě nebo na výletech. V poslední době mě hodně baví cvičit jógu, která mi pomáhá na chvíli vypnout od každodenních starostí.
Použitá foto: Lenka Živná a rodinný archiv Pomahačových
