Se svou téměř dvoumetrovou vysportovanou postavou, ostře řezanými rysy a výrazným tetováním budí přirozený respekt, takže nikoho snad nepřekvapí, že se věnuje profesi kaskadéra. Již devátým rokem je naším sousedem, můžete ho potkávat v Rymani, kde bydlí se svou čtyřčlennou rodinou.
Proč jste si vybral k životu zrovna naše město?
Bydleli jsme dlouhodobě s rodinou v Praze, v paneláku na Černém Mostě. S manželkou jsme ale nechtěli, aby naše dvě holčičky vyrůstaly na pražském sídlišti, a tak jsme začali hledat nějaké hezké místo k bydlení. Pročítali jsme inzeráty domů na prodej ve vzdálenosti do 40 kilometrů od Prahy a absolvovali spoustu prohlídek. Zalíbilo se nám až v Rymani, kam jsme se přijeli podívat na jeden dům a koupili ho. Sám pocházím z Vysočiny, takže se mi zdejší kopcovitá a zalesněná krajina moc líbí.
Miroslav Lhotka (* 1973 v Havlíčkově Brodu)
Dětství prožil v Lipnici nad Sázavou. Vystudoval střední průmyslovou školu. Od roku 1993 pracuje u agentury Filmka Stunt Team. Od roku 2013 bydlí s rodinou v Rymani. S manželkou Ivanou mají dcery Kláru (14 let) a Stellu (9 let).
Co ve volných chvílích podnikáte?
Jsem orientovaný na sport, takže kromě práce na zahradě a údržby domu, jezdím hodně na kole, mám rád míčové sporty a gymnastiku. V garáži jsem si udělal soukromou posilovnu. Nejenže mě sporty baví, ale musím se jako kaskadér stále udržovat v dobré fyzické kondici. Mám to už tak nastavené od dětství, kdy mě bavilo zkoušet extrémní výkony. Táta byl členem Svazarmu, takže moje první sportování byl Dukelský závod branné zdatnosti, což byla taková obdoba letního biatlonu. Kromě toho rád jezdím na své motorce Triumph Scrambler 900 Cafe Racer. Leckomu může připomínat motorku, na které se proháněl Steve McQueen ve filmu Velký útěk.
Kdy jste se rozhodl stát kaskadérem?
Hodně mě ovlivnily filmy s Belmondem, které jsem jako kluk doslova hltal. Většinu nebezpečných scén natočil sám, aniž by se nechal dublovat. On je pro mě ten důvod, stejně jako pro spoustu kolegů v mém věku, proč jsem se rozhodl stát kaskadérem. Belmondo je dodneška náš guru. Měl jsem i další vzory, jako byli Bud Spencer, Terence Hill nebo Steve McQueen. Moje srdcovka je i film Limonádový Joe, ve kterém se dala dohromady kolem Jaroslava Tomsy parta našich kaskadérů. Později z ní vznikla agentura Filmka, jejímž majitelem je Ladislav Lahoda, a pro kterou pracuji od roku 1993 i já.
Z jakého důvodu si zahraniční filmaři oblíbili české kaskadéry?
Ten zlomový moment přišel s filmem Titanic, do kterého filmaři potřebovali zhruba 100 kaskadérů. Nabírali je z celého světa včetně našich kluků. Nejdříve tam měli jet Češi pouze na tři týdny, ale nakonec tam zůstali půl roku až do konce natáčení a dělali i ty největší scény. Naši kaskadéři si tím udělali ve světě dobré jméno, protože přesvědčili svými výkony. Pak ta spolupráce pokračovala i na legendárních filmech Zachraňte vojína Ryana nebo Mumie. Zajímavé ale je, že na natáčení přímo v USA se nemáme šanci dostat, protože američtí kaskadéři mají za sebou odborové organizace.
Kudy vedla Vaše cesta ke kaskadérství?
Už na střední škole jsem cvičil, takže jsem měl dobrou fyzickou kondici. Díky tomu jsem se dostal na vojnu k výsadkářům do Chrudimi. Když už jsem musel na základní vojenskou službu, tak jsem ji chtěl strávit nějak smysluplně. Výcvik jsem si moc užíval, skákali jsme z vrtulníků na padácích, nacvičovali jsme „přežití v týlu nepřítele“ a spoustu dalšího. Na vojně mě začaly bavit bojové sporty. Byla tam fajn parta, bavilo nás to a učili jsme se od sebe navzájem. Po vojně jsem pak začal v Praze pracovat jako ochrana osob. Kamarád mě jednou přivedl na kaskadérský trénink do tělocvičny Gymnázia Nad Štolou v Praze 7, protože se mu tam nechtělo samotnému. Přišli jsme tam vyjukaní, viděli jsme na vlastní oči kaskadérské legendy, které jsme znali jenom z televize: Jaroslava Tomsu, Zdeňka Srstku, Ladislava Lahodu nebo Petra Drozdu. První drsnější trénink nás neodradil.
Co práce kaskadéra obnáší?
Je to něco mezi hercem a sportovcem, kdy se kromě denní fyzické přípravy učíme i filmovému řemeslu: jak ztvárnit představu režiséra. Ve sportu se snažíte soupeře zasáhnout, ale v kaskadéřině to musí jenom vypadat, že je to rána. Já musím úder dobře dát a parťák musí zase dobře zahrát, že ho dostal. Takže trénujeme distance a přidáváme k tomu ještě úhel filmové kamery. Musíme mít cit pro kameru, poznat, kdy nás vidí a kdy už ne. Jde o souhru několika věcí. Občas se pracuje pod velkým fyzickým i psychickým tlakem. Pokud by to někdo z nás zkazil a nepovedl by se kvůli tomu natočit důležitý záběr, tak to může znamenat i ztrátu statisíců dolarů.
Který byl Váš první velký filmový projekt?
Paradoxně nám mladším kaskadérům pomohlo, že starší kluci odjeli natáčet Titanic, takže pro nás zůstala najednou lepší práce. Můj první velký film, na který zároveň moc rád vzpomínám, byl Gladiátor. Hrál jsem tam gladiátora ze skupiny kolem hlavního hrdiny, kterého hrál Russell Crowe. Sváděl jsem v arenách spoustu soubojů, při kterých jsem i několikrát „umřel“. Natáčelo se v Maroku a na Maltě. Tam jsem potkal kulturistickou legendu Ralfa Moellera, kterého jsem měl v pokojíčku na plakátu. Bohužel moje angličtina nebyla v té době ještě na takové úrovni, abychom spolu pohovořili víc. Rok na to jsme se s českými kaskadéry do Maroka vrátili na natáčení filmu Mumie se vrací a za další rok jsme tam natáčeli snímek Černý jestřáb sestřelen.
Dubloval jste některé známé herce?
Když se v Žatci natáčel britský film Bídníci, tak jsem při bojích na barikádách dubloval Liama Neesona, který hrál hlavní postavu Jeana Valjeana. Co si budeme povídat, málokdo ze slavných herců má skoro 2 metry a přes 90 kilogramů, abych ho mohl dublovat. Díky mé vysoké postavě mě ale zase rádi maskují do postav různých monster a příšer.
Jaké známé monstrum jste si zahrál?
Bylo to v hororu Vetřelec vs. Predátor, kde jsem dubloval herce, který hrál postavu Predátora.
Bylo to dost fyzicky náročné, měl jsem připočtetena sobě 30 kilogramů těžký kostým a na dýchání jen malý otvor. Byl to pogumovaný overal s velkými tlapami s dlouhými drápy a nasazovací hlava. A to při akčních scénách, kdy se Predátor pere s Vetřelcem, propadá podlahou nebo skáče, pro mě jako astmatika bylo dost vyčerpávající. K té práci jsem se navíc dostal náhodou, protože jsem na poslední chvíli zaskakoval za německého dubléra, který se zranil. Když jsem viděl poprvé Predátora s Arnoldem Schwarzeneggerem, ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, že ho někdy budu hrát.
Jaké postavy nejčastěji ztvárňujete?
V historických filmech z 2. světové války hraji díky své postavě a fyziognomii německé vojáky, esesáky nebo gestapáky. Je to paradoxní, protože právě československý odboj a věci spojené s operací Anthropoid jsou moje srdcová záležitost! Když jsme před osmi lety dělali na britském filmu Anthropoid, tak jsem jako člen zásahové jednotky „umřel“ hned několikrát během bojů s parašutisty v kostele. Podobnou roli jsem měl i v Nabarveném ptáčeti nebo například v seriálu Tři králové, kde jsem hrál skutečnou historickou postavu gestapáka Mischkeho, kterého štábní kapitán Morávek zastřelí poté, co vyrazí dveře konspiračního bytu.
Který z novějších filmových projektů máte za sebou?
Hodně teď také točíme různé seriály i filmy pro Netflix, Amazon nebo Apple TV. Naštěstí je práce dost. Teď je v kinech český akční film Jan Žižka, kde jsem si zahrál kumánského bojovníka z družiny krále Zikmunda. Na tom filmu je znát, že jeho režisér Petr Jákl býval sám kaskadér, takže nám nechal v akčních scénách více prostoru. Na filmování ale nevzpomínám moc rád. Při pádu ze šestimetrové skály jsem v těžkém brnění padal hluboko do vody, nestihl jsem vyrovnat tlak a prorazil si ušní bubínek. Vážnější zranění se mi naštěstí vždy vyhýbala, naštípnuté kosti, rozseklé hlavy nebo výrony ani nepočítám.
Šlo Vám někdy při práci o život?
Mně naštěstí ne, ale před 20 lety jsem byl svědkem smrtelného úrazu jednoho amerického kaskadéra, mimochodem bývalého vojáka a specialisty na padáky. V Praze jsme točili film XXX a on měl scénu, kdy měl na padáku podletět Palackého most a přistát na ponorce. Na tom padáku ho za sebou táhl motorový člun. Režisér ale stále nebyl spokojen, protože ho chtěl mít co nejblíž k mostnímu oblouku. Při několikrát opakovaném pokusu narazil kaskadér v té rychlosti do mostu a byl na místě mrtev. My jsme pak jeho tělo tahali z vody do člunu.
Vzpomínáte si na nějakou zvlášť povedenou scénu?
Točili jsme pro německou produkci film z 1. světové války Na západní frontě klid, který uvede Netflix v říjnu. Mám tam jednu hořící scénu, kdy nás, odpočívající německé vojáky, překvapí Francouzi a plamenomety nás zapálí. Po dobu 20 vteřin nás hořelo v zákopu 10 osob. Plus si k tomu ještě připočtěte pár vteřin navíc, než nás hasiči uhasili. V hořící masce nesmíme dýchat a všechno děláme na jeden nádech. K tomu si přidejte zběsilé pohyby, které u toho musíme dělat, protože hrajeme hořící vojáky. Na tuhle akci jsem dost pyšný. Byla to největší hořící scéna, která se u nás kdy dělala!
Kterou akci byste jako kaskadér nechtěl točit?
Pravděpodobně bych nešel do pádu z výšky přes 20 metrů. Ne že bych měl strach, ale určitě by to někdo jiný zvládnul lépe než já. Já se považuji za univerzálního kaskadéra. Jsem schopný jezdit autem, na koni, šermovat, bojovat se zbraněmi i beze zbraní, padat ze schodů, hořet, pracovat na lankách nebo dělat takzvané trhačky, což jsou reakce na výbuch pomocí pístů nebo pádové brzdy. Je mi už přece jenom 49 let a regenerace trvá tělu o dost delší čas než mladším kolegům. Kaskadéřina bolí, modřiny a odřeniny jsou běžnou součástí naší práce.
Měl jste někdy i „mluvící“ roli, kde jste nebyl za kaskadéra?
V seriálu Slunečná jsem hrál muže „na špinavou práci“ Viktora, který je ochrankou kontroverzního podnikatele Johna Linharta, kterého ztvárnil Maroš Kramár. Původně to měla být jednodenní práce, ale pak mi přidávali více a více textů, takže se má role časově natáhla. Vzpomínám si dokonce i na jednu svou líbací scénu v seriálu Přešlapy, kde jsem hrál barmana. Musím se ovšem přiznat, že tyto projekty neřadím mezi své favority.
Líbí se dcerám Vaše povolání? Chtěly by si někdy zahrát ve filmu?
Obě naše holčičky už točily a moc si to užívaly. Starší Klárka už v 10 letech, díky své gymnastické přípravě, dublovala hlavní dětskou hrdinku v dánském filmu Zemětřesení, kde „padala“ z nejvyššího patra bortícího se hotelu. Vše se samozřejmě točilo v ateliéru a byla uchycená na lankách.
Mladší Stella hrála před dvěma lety malého zombíka v americkém hororu Armáda lupičů. Klárka studuje příbramské gymnázium a má už jiné plány, ale Stella chce být kaskadérka. Tak uvidíme, jestli jí to vydrží.
Co byste chtěl ve svém oboru ještě zažít nebo dokázat?
V první řadě bych si přál, abych se mohl profesi kaskadéra věnovat co možná nejdéle. Baví mě, že to není stereotypní práce. Nezůstávám na jednom místě a potkávám zajímavé lidi. Uvidím, co mi tělo dovolí. Jinak samozřejmě i my kaskadéři máme svou světovou cenu, jakousi obdobu filmového Oscara, která se jmenuje Taurus. Uděluje se v USA v několika kategoriích: za nejlepší bojovou scénu, nejlepší scénu s ohněm, nejlepší práci ve výšce nebo nejlepší automobilovou scénu. Mezi jejími nositeli je dokonce i jeden Čech, který ji získal s celým britským týmem za nejlepší bojovou scénu. Členové našeho týmu na ni byli nominován již několikrát.
Co byste doporučil zájemcům, kteří by se chtěli stát kaskadéry?
Základem je sportovní průprava, tím musí každý začít. Měl by mít minimálně základy úpolových sportů a gymnastiky. To jsou všechno sporty, které se při práci kaskadéra používají. Ve všech sportech nemusí být samozřejmě na vrcholové úrovni, ale měl by jimi projít. Potom musí začít chodit na kaskadérské tréninky, kde ho naučíme filmovému řemeslu. Cílem našich tréninků je přetavit sportovní zkušenosti ve filmové. Kromě sportovních dispozic musí mít uchazeč samozřejmě také trpělivost a pokoru. Kaskadéřina je totiž především týmová práce založená na důvěře a loajalitě.
Použitá foto: archiv Miroslava Lhotky (není-li uvedeno jinak)
