Zářijový výlet seniorů naplánoval Libor Kálmán do zámku Libochovice a hned vedle na výstavu Zahrada Čech do Litoměřic. Zájem o tento výlet byl obrovský, málem jsme se nevešli do autobusu. Počasí přálo, nestihlo nás tak veliké horko, které sužovalo v posledních dnech a zase jsme to stihli před deštěm a ochlazením.
Zámek v Libochovicích není extra veliký, interiéry pokojů jsou zařízeny podle posledních majitelů, krásné jsou jídelny s ještě krásnějším porcelánem. Zachované jsou tu kazetové parkety v bezvadném stavu. Všude se na nás cenily tesáky, vycpaných krokodýlů, zeber a muflonů, včetně domorodých zbraní. To proto, že Josef z Ditrichštejna, jeden z posledních majitelů, byl vášnivý cestovatel a lovec. Překrásná je také zámecká zahrada ve francouzském stylu, kde jsme poprvé viděli kdouloň s plody, takové hruškojablko.
Zámek byl původně za Jana Lucemburského gotickou tvrzí, kterou roku 1335 prodal Zbyňkovi Zajícovi. Jak šla století a roky, střídali se majitelé. Husité tvrz i městečko vyplenili, pak tam byli Lobkovicové, kteří se pustili do stavby zámku v renesančním stylu, po nich Adam ze Štemberka až po Ditrichštejny a Herbesteiny. Ti se za 2. světové války přihlásili k německé národnosti, a tak byl jejich majetek po roce 1945 zkonfiskovaný. Proto dnes novobarokní zámek vlastní stát a je naší Národní kulturní památkou. Točilo se tu nepřeberně pohádek i zahraničních filmů. Všem se nám tam líbilo.
Odpolední návštěva výstavy Zahrada Čech, vzhledem k tomu, že byla v poslední den jejího trvání, proběhla v klidu bez front a šílenství. Naše seniorky-zahradnice si nakoupily spoustu sazenic a cibulek i stromků. Nevyhnuly jsme se, jak to bývá ani různým cetkám, frgálům a klobásám. Já osobně jsem očekávala víc českého ovoce a zeleniny, těšila jsem se na výběr jablek. Pokud se pamatuji, tak se mezi sadaři na této výstavě soutěžilo o nejlepší odrůdy? Ale česnek jsme nakoupili, burčák ochutnali a v pořádku se vrátili do Mníšku. Byl to další pěkný výlet seniorů.
Za účastníky zájezdu Alexandra Merunková
