Lyžařský výcvik opět nezklamal

Lyžařský výcvik opět nezklamal

V měsíci lednu vyjeli žáci sedmých tříd na tradiční lyžařský výcvik. Jsme rádi, že zájem mezi dětmi je stále velký. Stejně jako minulý rok jsme jeli ve dvou turnusech a na stejná místa: do rakouského Hohentauernu a Lachtalu.

Po několikadenní přípravě učitelů (dát dohromady potřebné dokumenty je nadlidský výkon) a také přípravě rodičů (dát dohromady potřebné dokumenty je nadlidský výkon) nás čekaly zasněžené alpské svahy. Počasí si s námi zahrávalo pouze první týden, druhý již většinou svítilo sluníčko a lyžování mělo tak přidanou hodnotu.
Lyžovali jsme celkem 5 dnů, a to jak v Hohentauernu , tak i ve větším středisku Lachtal. To nabízí 35 km pěkně upravených širokých sjezdovek a také několik sedačkových lanovek. Bohužel ty kvůli větru nebyly vždy v provozu, naštěstí se většiny sjezdovek dosáhne i pomocí kotev, takže lyžování i tak bylo bezvadné. Navíc jsme si říkali, že se děti aspoň vrátí pořádně unavené a připravené ke klidovému režimu. Podle vlastních zkušeností ale určitě víte, že stačí doplnit kvalitní stravu a všechno jede nanovo. A když jsme u té stravy, o tu se nám postaraly naše milé paní kuchařky, které jely s námi a staraly se vzorně o žaludky všech zúčastněných včetně bezlepkové stravy. Snídaně byla formou bufetu s čerstvým pečivem z místní pekárny. Každý si mohl vybral podle chuti. K obědu byla připravená na svah kaloricky vydatná strava a velká várnice s čajem. Při návratu na chatu už se linula vůně večeře a některé dny měli lyžaři i napečeno.
A to bychom nebyli učitelé, kdybychom nechali dětem volný večer. Přednášky o historii lyžování, o správné výstroji a výzbroji, o nebezpečí, které hory skýtají,  o moderním pojetí lyžování a mnohé další  jistě děti ocenily, a třeba vás někdy na rodinných výletech i o něčem poučí. Naše lyžaře jsme i natáčeli na video a večer společně zhlédli, jaký kdo udělal pokrok.
Velkým zpestřením pobytu byl stolní tenis a stolní fotbálek, kde žáci trávili čas před spaním a někteří dokonce i před snídaní. V závěru týdne jsme dokonce využili saunu, aby se děti zregenerovaly na nejdůležitější den lyžařského kurzu, kde navzájem poměřily své síly ve slalomu. Rozdělili jsme je do několika kategorií tak, aby medaile byla pro každého dosažitelná.  Nicméně stupínky jsou jenom tři a medaile byly rozdány jen těm nejrychlejším. I tak byl ale každý obdarován pamětním listem a sladkostí. Co je však důležité, všichni mají pěknou vzpomínku na závodní atmosféru, která byla podtržena zapůjčenými slalomovými tyčemi a nelítostnými časoměřiči.
Co dodat závěrem. Učit lyžovat sedmé ročníky, obzvláště začátečníky, není lehký úkol. Vidět ale po pár dnech, jak právě tyto děti vyjedou samy na vleku a sjedou bezpečně sjezdovku, je obrovská satisfakce. Vám rodičům bychom chtěli říct, že jsme rádi, že dětem výcvik dopřejete. V partě je to samozřejmě větší legrace než s rodiči. A často si mezi sebou říkáme, že je skvělé, že i rodiče, kteří třeba nejsou sportovně zaměřeni a sami nelyžují, své dítě na hory pošlou. Umožňují tím dítěti rozšířit další obzory, poznat krásu hor a zimních sportů, těšit se z pohybu v přírodě a třeba zamilovat si zimu.

Velké poděkování všem, kteří se zasadili o hladký průběh obou kurzů.

Nikola Nechyba s kolegy a kolegyněmi (text i foto)

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Nejvíce hlasovaný
Vložené odpovědi
Podívat se na všechny komentáře
Přihlásit se