Před třemi roky se konečně otevřel Pavilon – dlouho očekávaná a složitě vybojovaná přístavba mníšecké základní školy, která městu přinesla i nové kvalitní kulturně-společenské a komunitní prostory.
Multifunkční budova tak měla plnit hned několik úkolů najednou, především dát škole další prostor, který aktuálních tisíc žáků využívá naplno. Díky třídám ve dvou horních patrech budovy se podařilo akutní nedostatek tříd vyřešit.
Největší boje se však při plánování vedly o připravované kulturní a spolkové zázemí Pavilonu v přízemí a především jeho multifunkční sál. Skupina několika aktivistů se všemi způsoby včetně absurdních odvolání o desítkách bodů snažila stavbě zabránit s tím, že strašili okolní obyvatele, že kulturní sál v kombinaci s kavárnou přinesou do okolí nesnesitelný hluk a opilce.
Tři roky fungování ukázaly to hlavní – prostor pro kulturní a společenské akce, divadla, besedy či konference funguje a v kombinaci s konečně otevřenou kavárnou plní všechna původní očekávání o vytvoření důstojného a moderního prostoru pro setkávání lidí v Mníšku. Stejně tak funguje menší sál pro taneční přípravku ZUŠ, jógu, pilates, aerobik a další cvičení a pohybové aktivity, klubové prostory pro jazykovou výuku, nejrůznější kurzy a také individuální hudební výuku. Pavilon využívají i rodiče nejmenších dětí díky oblíbenému mateřskému centru, kde probíhá v týdnu řada aktivit. Konaly se tu výstavy a letos poprvé se v prostoru před Pavilonem proháněly závodní R/C modely autíček.
„Kulturní sál v Pavilonu má nakročeno stát se skvělým centrem kulturního dění, je ale samozřejmě potřeba velká podpora města, vyhodnocení plusů a minusů i možností komorního sálu. A neobejde se to bez dobré/ho produkční/ho s technikem, kteří zajistí jak koncepci sálu, tak drobné doladění provozu i technického vybavení,“ říká dlouholetá vedoucí Kulturně komunitního centra Koruna z Radotína Dana Radová, která jako zkušená odbornice navíc působila v komisi pro zprovoznění Pavilonu a se svým divadlem v Pavilonu účinkovala v jednom z prvních představení vůbec.
Ještě před výčtem představení a dalších kulturních kratochvílí je třeba upozornit na zásadní fakt – Pavilon se otevřel v září 2019 a od března 2020 s přestávkami až do roku 2021 platila nejrůznější protipandemická opatření, která prakticky znemožňovala využití sálu.
Navzdory takto nepříznivým okolnostem hostil Pavilon karneval Oazy, Rorejs v něm divadlem nebo koncertním vystoupením zahajoval festival Štrůdl, o víkendech chodily děti na pohádky, dospělí na večerní představení třeba Klauniků Brno, Dona Quiota, představení Jana Přeučila, mníšečtí se mohou učit tanci v tanečních kurzech manželů Pokorných… a to nemluvě o řadě přednášek pro veřejnost a samozřejmě i pro školu, která prostor využívá pro své akademie, besedy, výuku a představení ZUŠ… a v neposlední řadě se v prostorech Pavilonu konají schůze mníšeckých SVJ a také zastupitelstva města. V multifunkčním sále se cvičí i aerobik, jóga a trénuje taekwond.
„V Pavilonu provozujeme taneční kurzy pro dospělé od prvního dne, kdy byl sál otevřen. Za tři roky protančilo našimi tanečními několik desítek párů – od úplných začátečníků až po velmi pokročilé tanečníky a tanečnice. Za celou dobu se zde vytvořila komunita lidí, kteří se v dnešní nelehké době přijdou rádi pobavit a něco se přiučit. Mimo taneční kurzy pořádáme také široké veřejnosti otevřené taneční večery/tančírny, které dle vyjádření účástníků „jsou moc fajn a něco takového tu chybělo“, říká Martin Pokorný.
Za vypíchnutí pak stojí například nadšení pořadatelů pěvecké soutěže Brdský kos, kteří vyzdvihují, že konečně mohou mladí zpěváci ukázat svůj um v důstojném prostředí namísto tělocvičny.
„Do Mníšku pod Brdy jsem se nastěhoval v roce 2015 a od té doby zasedám v porotě dětské pěvecké soutěže Brdský kos. Vzpomínám na různá místa, kde se soutěž konala – ať už to byl postarší kulturní dům, kde obecenstvo na pódium špatně vidí přes sloupy uprostřed sálu a kde se v létě prakticky nedá kvůli horkému vzduchu dýchat, nebo na krásnou zahradu mníšeckého zámku, kde nás ale chytily letní bouřky, připravené stany nám odnesl vítr a soutěžící se ani neměli kam před deštěm schovat. Řešením se zdál sál staré tělocvičny místní školy, kde je ale velká ozvěna a do oken občas rachotila jiná hudba ze sportovního dne na sousedícím školním hřišti.
Před třemi roky se soutěž přestěhovala do moderního prostředí kulturního sálu v nově postaveném Pavilonu. Díky tomu se zvýšila její prestiž, děti mohou zpívat na opravdovém osvětleném a kvalitně nazvučeném pódiu a jejich rodičovský doprovod od letošního roku mohl využít i prostory nově otevřené kavárny,“ říká Milan Herman, majitel hudebního studia v Mníšku pod Brdy.
Občas lze také zaslechnout povzdech, že je sál malý a že nestačí na uspořádání například plesu či podobných velkých setkání. Jenže o nic podobného se zatím nikdo ani nepokusil. A na všechny výše vyjmenované aktivity sál bohatě stačil. Návštěvnost kulturních akcí navíc celkově klesá, proto se téměř nikde nestaví velké sály, aby zely prázdnotou.
Je potřeba dát sálu koncepci dle jeho možností, zkoušet, o co je zájem a tím sál naplnit. Není možné se zavděčit všem a hrát zde veškerý koncertní nebo divadelní žánr. Takové sály jistě existují, ale vypadají jinak a stojí jiné peníze.
„Co by kde jinde za takový sál dali, vzpomínám si na spoustu skvělých divadel, koncertů i plesů, které pořádal spolek Rorejs v sokolovně. O kvalitě zvuku či osvětlení nemůže být řeč, přesto to byly krásné, nezapomenutelné zážitky,“ uzavírá vedoucí centra Koruna Dana Radová.
Lukáš Nádvorník
